Dle Montrealské klasifikace lokalizace Crohnovy nemoci (CD) zahrnuje proximální nemoc jak postižení esofagogastroduodena (EGD), tak i postižení jejuna.
Dle Montrealské klasifikace lokalizace Crohnovy nemoci (CD) zahrnuje proximální nemoc jak postižení esofagogastroduodena (EGD), tak i postižení jejuna. V lednovém vydání American Journal of Gastroenterology byly publikovány výsledky studie, cílem které bylo určit vliv proximální lokalizace (L4) na výsledné chování nemoci a potřebu chirurgického zákroku. Dále se autoři pokusili určit, zda existuje významná klinická heterogenita mezi onemocněním EGD a postižením jejuna.
Vyhledali tak pacienty s potvrzenou diagnózou CD a jasně určeným fenotypem. Přítomnost L4, L4-EGD, L4-jejunálního a non-L4 onemocnění (L1-ileální, L2-kolonické, L3-ileokolické) byla porovnávaná s demografickými údaji včetně věku, rasy, etnicity, kouření, s výskytem IBD v rodině, věkem v době diagnózy, dobou trvání nemoci, strikturující či penetrující formou a potřebou chirurgického výkonu v důsledku CD.
Z celkového počtu 2 105 pacientů s kompletními údaji týkajícími se lokalizace nemoci odpovídalo 346 pacientů typu L4 (175 L4-EGD, 115 L4 s postižením jejuna a 56 s postižením EGD i jejuna) a 321 mělo současně postižení L1–L3. Celkově mělo 1 759 pouze onemocnění typu L1–L3. Pacienti s L4 postižením byli oproti těm bez této lokalizace nemoci s větší pravděpodobností mladší, nekuřáci, měli současné postižení ilea a vykazovali známky strikturujícího onemocnění (p < 0,001). Z řad pacientů s L4 formou bylo u těch s postižením jejuna oproti těm s postižením EGD nejméně s dvakrát větší pravděpodobností přítomné postižení ilea, strikturující chování a chirurgický výkon (p < 0,001). Pozoruhodné bylo, že u pacientů s jejunální formou L4 došlo k rozvoji strikturujícího onemocnění a potřebě chirurgického výkonu častěji než u těch bez postižení jejuna, ale s postižením ilea (p < 0,001). Logistickou regresí bylo prokázáno, že k rizikovým faktorům strikturujícího onemocnění patřilo postižení ilea (vyjma proximální části), delší doba trvání nemoci, postižení jejuna a vyšší věk v době stanovení diagnózy. K rizikovým faktorům potřeby četných chirurgických výkonů patřilo trvání nemoci, penetrující onemocnění a postižení jejuna s krátkou dobou od stanovení diagnózy po první protektivní chirurgický výkon.
Postižení jejuna bylo tedy spojeno s vyšším rizikem strikturujícího onemocnění a potřeby četných chirurgických zákroků, než je tomu u postižení esofagogastroduodena či ilea (vyjma proximální části). Daná zjištění vybízí ke zrevidování stávající Montrealské klasifikace, a to za účelem zohlednění samostatného hodnocení pro jejunální a gastroduodenální onemocnění.
(mik)
Zdroj: Lazarev M. et al. Relationship between proximal Crohn's disease location and disease behavior and surgery: a cross-sectional study of the IBD Genetics Consortium. Am J Gastroenterol.2013 Jan; 108 (1): 106–12; doi: 10.1038/ajg.2012.389.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
