Co vás vedlo k tomu, že jste se v gynekologické praxi začala věnovat i diagnostice osteoporózy − rozšíření preskripčních možností, data ze screeningu, nebo spíše osobní zájem o tuto problematiku?
Byl to především můj osobní zájem. Možnost rozšířit praxi o diagnostiku osteoporózy se objevila v období, kdy jsem cítila potřebu předcházet syndromu vyhoření. Oslovila mě příležitost naučit se něco nového a rozšířit si odborné obzory. Vše jsem si samozřejmě pečlivě propočítala a promyslela, ale populační screening mi dával smysl, což se potvrdilo i v dosavadních výsledcích.
Jak náročné bylo zavést denzitometrické vyšetření do gynekologické ambulance? Co byste doporučila kolegům, kteří o podobném kroku uvažují?
Měla jsem štěstí, že se vedle ambulance uvolnily prostory, kde bylo možné denzitometrii provozovat. Zaměstnala jsem sestru, která má denzitometrické vyšetření na starosti. S celým procesem se pojí administrativa, povinná školení, certifikace a v neposlední řadě také prostudování metodiky.
Myslím si, že síť denzitometrických pracovišť je dnes až na výjimky zaplněná, takže kolegům už není třeba detailně radit – většina z nich si tímto procesem prošla nebo prochází. Spíše je důležité kolegy oslovovat a podporovat je v tom, aby se nebáli osteoporózu nejen diagnostikovat, ale i léčit, protože část z nich se tomuto tématu zatím vyhýbá.
Zatím 2 roky probíhající populační screening časného záchytu osteoporózy aktivizoval praktické lékaře i gynekology. Změnilo se díky tomu spektrum pacientek, které k vám přicházejí?
Tak bych to neřekla. Je třeba vnímat, že denzitometrické vyšetření provádíme jak indikovaným pacientkám naší ambulance, tak také mnoha dalším pacientům odeslaných jinými lékaři. A ti se do styku s gynekologickou praxí třeba vůbec nedostanou, takže spektrum běžné praxe tím ovlivněné není.
Jak funguje spolupráce s referujícími lékaři, kteří k vám posílají pacienty na denzitometrii? Ti se po výsledcích vracejí zpět k odesílajícímu lékaři, nebo u nich často zahajujete léčbu sama?
Spolupráce s referujícími lékaři je dobrá. Někteří léčí své pacienty sami, s některými jsme dohodnutí, že terapii osteoporózy nastavíme u nás. Větším problémem je, že se zatím spousta lékařů – jak gynekologů, tak praktiků – do screeningu nezapojila. Ty se snažíme oslovovat, ale motivace je jen na nich.
Podle čeho rozhodujete, které pacientky lze bez problémů léčit v gynekologické ambulanci a koho je vhodnější odeslat k osteologovi? Hraje hlavní roli riziková stratifikace, nebo zvažujete i další faktory?
V metodice screeningu je jasně popsáno, kdy máme pacientku odeslat k osteologovi – jedná se o hodnoty T-skóre < −3,5. Bohužel spolupráce s osteologickými centry zatím nefunguje vždy ideálně. Objednací doby jsou dlouhé a občas se setkáváme dokonce s nekolegiálními postoji, takže mnohdy zahajujeme léčbu i u pacientek, které jsou k osteologovi indikované, ale termín vyšetření dostanou třeba až za 9 měsíců.
Samozřejmě existuje také řada pacientek se sekundární osteoporózou, ty však bývají v mém okolí často sledovány v odborných ambulancích, pro které denzitometrické vyšetření provádíme, zatímco vlastní léčbu si řídí daný specialista.
Jaké máte zkušenosti s diagnostikou a léčbou žen ve vysokém riziku zlomeniny? Setkala jste se s nálezem, který by jinak zůstal bez povšimnutí?
Ano, setkala – a ne jednou. Celkově mi výsledky screeningu připadají velmi přínosné. Původní předpoklad záchytu byl přibližně 10–15 %, což odpovídá i výsledkům v naší ambulanci; celorepubliková data však ukazují záchyt kolem 20 %, tedy že až jedna pětina vyšetřených pacientek trpí osteoporózou. Tyto ženy by bez cíleného vyšetření pravděpodobně unikly pozornosti a řešily by se až následky onemocnění.
Za smysluplnou považuji pro pacientky také informaci o snížené kostní denzitě, která představuje jakýsi předstupeň osteoporózy. Právě u těchto žen máme možnost včas zasáhnout, edukovat je a osteoporóze buď zcela předejít, nebo alespoň oddálit její nástup.
Jak pacientky vnímají možnost komplexní péče o kostní zdraví přímo v gynekologické ambulanci?
Povědomí pacientek o možnosti diagnostiky a potřebě léčby osteoporózy se zatím rozšiřuje jen pozvolna. Myslím, že veřejnost bude třeba ještě více edukovat o významu screeningu, o skrytém nebezpečí osteoporózy a o vhodnosti její léčby. Pacientky, které u nás léčíme, však vítají, že mají možnost terapie i kontrol v místě bydliště.
Jak podle vás vypadá ideální budoucnost péče o ženy s osteoporózou v gynekologické praxi?
Péče o ženy s osteoporózou má v gynekologických praxích podle mého názoru velkou budoucnost. Síť denzitometrických pracovišť je dnes již dostatečně hustá. Věřím, že terapie osteoporózy se stane běžnou součástí gynekologické péče a že to, co je dnes vnímáno jako nové, bude zítra zcela samozřejmé.
Gynekologové budou získávat stále více zkušeností, které si mezi sebou začnou předávat. Velký význam vidím také v možnosti předcházet rozvoji osteoporózy u osteopenických pacientek. V neposlední řadě doufám, že se časem zlepší i spolupráce s osteologickými centry.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
