Retrospektivní studie byla vedena IBD centrem Chicagské univerzity. Zařazeni byli všichni pacienti s idiopatickými střevními záněty (IBD), kteří byli součástí registru centra a užívali tofacitinib.
Hodnocena byla demografická, klinická, laboratorní a endoskopická data účastníků. Soubor klinických dat zahrnoval věk pacienta při začátku onemocnění, jeho trvání, fenotyp, případný abúzus, předchozí medikaci a chirurgické výkony, extraintestinální projevy a aktivitu nemoci. Využití tofacitinibu u pacientů s Crohnovou chorobou (CD) a s J-pouchem bylo v režimu off-label, pro nemocné s UC došlo v průběhu sledování ke schválení přípravku v dané indikaci. Hodnocení účinnosti tofacitinibu proběhlo pouze u pacientů s UC, do analýzy bezpečnosti léčiva byla zařazena data všech účastníků.
Klinická aktivita nemoci byla stanovena pomocí parciálního skóre Mayo v 8., 24. a 52. týdnu sledování. Pokles o 2 body byl hodnocen jako odpověď na léčbu, hodnota < 2 byla považována za remisi. Při endoskopickém vyšetření bylo využíváno endoskopické skóre Mayo. Histologická data pocházela z popisů patologických vyšetření materiálu získaného při kolonoskopiích.
Celkem bylo do studie v období mezi lety 2014 a 2021 zahrnuto 119 pacientů průměrného věku 39,4 roku (45 % mužů). Celkem 97 se jich léčilo s UC, 12 s CD a 10 s pouchitidou. Medián sledování byl 32 týdnů. 75 pacientů trpělo před zahájením léčby tofacitinibem extenzivní kolitidou, 97 % již absolvovalo biologickou léčbu, 38 % dokonce ≥ 3 cykly.
V 8. týdnu léčby byla klinická odpověď či remise zaznamenána u 70 %, resp. 21 % sledovaných. Ve 24. týdnu bylo odpovědi dosaženo u 59 % a remise u 33 % nemocných. V 52. týdnu tomu tak bylo u 49 %, resp. 37 % účastníků. U 17 sledovaných v klinické remisi byla dávka snížena z 10 mg 2× denně na 5 mg 2× denně, u 11 z nich nedošlo ani po redukci dávky k relapsu.
36 nemocných trpělo současně i extraintestinálními projevy IBD (periferní artralgie, primární sklerozující cholangitida, pyoderma gangrenosum). Ve 24. týdnu léčby došlo u 74,6 % pacientů ke zlepšení artralgie a u 40 % tyto potíže vymizely úplně. Během léčby byl rovněž zaznamenán signifikantní pokles hodnot fekálního kalprotektinu.
V 52. týdnu léčby byla u 24 pacientů s opakovaným endoskopickým vyšetřením pozorována endoskopická odpověď v 79 % případů a 58 % pacientů bylo v endoskopické remisi. Histologická remise byla ve 24. týdnu léčby zaznamenána u 24 % pacientů (n = 21) v endoskopické remisi.
V průběhu terapie bylo hlášeno 27 případů (25 %) výskytu nežádoucích příhod, 6 z nich vedlo k přerušení léčby. Spektrum nežádoucích příhod tvořily hlavně infekce (11 případů), původcem 3 z nich bylo Clostridium difficile. Nebyl zaznamenán žádný případ infekce virem herpes zoster a nevyskytly se rovněž žádné kardiovaskulární komplikace. U 1 pacienta se závažnou UC došlo k onemocnění nízce diferencovaným adenokarcinomem kolon.
Výsledky studie potvrdily bezpečnost a efektivitu tofacitinibu v terapii UC. Jeho účinek byl prokázán na klinické, endoskopické i histologické úrovni již po 8 týdnech od nasazení léčby a současně užívání tohoto léčiva vedlo i ke zlepšení periferní artralgie.
(kali)
Zdroj: Cohen N. A., Steinberg J. M., Silfen A. Endo‑histologic normalization is achievable with tofacitinib and is associated with improved clinical outcomes. Dig Dis Sci 2023; 68 (4): 1464–1472, doi: 10.1007/s10620-022-07716-0.
