Kožní mikrobiota představuje důležitý prvek v celkové imunitní reaktivitě každého člověka. Kůže je totiž schopna zapojit se do mechanismu obranného i poškozujícího zánětu. Podle současného konceptu vzniku chronického zánětu u psoriázy jsou součástí patogeneze určité změny dendritických buněk, které vznikají pod vlivem patologické mikrobioty.
Při poškozování kůže faktory vnějšího i vnitřního prostředí vznikají takzvané molekulární vzory asociované s poškozením (damage associated molecular patterns [DAMP]). Tyto struktury signalizují přítomnost patologického procesu v lidském těle. Patologická mikrobiota vytváří také své vzory, takzvané molekulární vzory asociované s patogenem (pathogen associated molecular patterns [PAMP]).
Přítomnost DAMP a PAMP spouští zánětlivou reakci poškozující buněčné struktury kůže. Pod vlivem PAMP vznikají antimikrobiální peptidy, souhrnně označované jako alarminy, které působí jako jakási živočišná antibiotika a zároveň slouží jako signál patologického děje směrem k vlastnímu imunitnímu systému. Na jejich podnět dochází k aktivaci imunitního systému, v počátečních fázích k aktivaci rozsáhlé heterogenní skupiny buněk rozesetých v kůži. Mezi ně patří například myeloidní dendritické buňky CD11c+, které pomocí svých senzorových molekul detekují přítomnost alarminů a v důsledku komplexních nitrobuněčných dějů produkují TNF-α, iNOS, IL-20, IL-23 a IL-1β, tedy prozánětlivé cytokiny, jež zprostředkovávají poškozující zánět.
Z poškozených keratinocytů se uvolňuje celá skupina alarminů, například LL-37 (lidský katelicidin 37), které stimulují vyzrávání dendritických buněk. Ty poté putují z místa vyzrávání do lymfatických uzlin, kde předkládají zpracované antigeny, jež vznikly ze signálů PAMP a DAMP, TH0 lymfocytům. Po rozpoznání antigenů dochází ke klonální expanzi a dalšímu vyzrávání T lymfocytů do imunoregulačních subsetů. Pod vlivem IFN-γ, IFN-α, IL-12 a IL-18 dochází k vzniku populace TH1 lymfocytů, která migruje dále a produkuje zánětlivé cytokiny, například IL-23.
V posledních letech se ukazuje, že v rozvoji mnoha autoimunitních chorob hrají důležitou úlohu TH17 lymfocyty vyzrávající pod vlivem IL-6, IL-1β a TGF-β za spolupůsobení dendritického IL-23. Ve všech fázích zánětu přitom figuruje TNF-α, proti kterému byly mířeny první přípravky cílené léčby. Nyní se pozornost zaměřuje na možnost ovlivnění IL-12 a především IL-23. Tyto cytokiny sdílejí jednu podjednotku, proti které je cílena monoklonální protilátka ustekinumab.
Pod vlivem DAMP a PAMP ovlivňují dendritické buňky diferenciaci TH0 lymfocytů. Následné imunologické pochody vedou až k tvorbě IL-23 a proliferaci subsetu TH17 a TH1, které se podle současného konceptu podílejí na rozvoji psoriázy. TH17 lymfocyty však na druhou stranu potřebujeme, protože jsou součástí antimikrobiální ochrany organismu. Je tedy nutné podpořit imunomodulační děje a omezit celkovou imunosupresi, která může vést k těžkým infekcím. Toho je možné dosáhnout omezením intenzity IL-23 a diferenciace směrem k TH17 a podporou inducibilních Treg.
(holi)
Zdroj: Šimůnková M. Od imunosuprese k imunomodulaci v léčbě psoriázy. Remedia 2016; 26 (3): R1−R3. (Článek vznikl na podkladě prezentace prof. RNDr. Jana Krejska, CSc., Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové.)
