Podávání bisfosfonátů a denosumabu ve vysokých dávkách u onkologických pacientů je spojené s vyšším rizikem rozvoje osteonekrózy čelisti. Etiologie této komplikace přitom nebyla dosud plně objasněna. Mezi možné příčiny rozvoje nekrózy patří porucha remodelace kostní tkáně nebo infekce, což by vysvětlovalo, proč je tato komplikace častější u pacientů s periodontitidou.
Obdobně jako etiologie nebyla dosud plně objasněna ani incidence této komplikace. Podle dostupných studií se většinou pohybuje v řádu jednotek procent, přičemž v některých pracích je pozorována ve větší míře u bisfosfonátů, v jiných zase u denosumabu.
Inkluzní kritéria zařazení do systematického přehledu splnilo celkem 7 klinických studií. Vzhledem k vysoké heterogenitě studií nebylo možné z dostupných údajů vypracovat metaanalýzu, a byla proto provedena pouze kvalitativní analýza. Všechny studie byly observační a 4 z nich měly také kontrolní skupinu. Celkem bylo do těchto klinických výzkumů zahrnuto 550 pacientů na bisfosfonátech a denosumabu, u kterých bylo provedeno celkem 271 extrakci zubů po započetí antiresorpční terapie.
Incidence osteonekrózy čelisti se pohybovala v rozmezí 11–50 %, přičemž všechny případy se objevily do 3 let od extrakce zubů. V kontrolní skupině, která dostávala antiresorpční medikaci, ale nepodstoupila extrakci zubů, činila incidence osteonekrózy čelisti 3,4–9,3 %. V 1 studii byla hodnocena také populace bez antiresorpční medikace, přičemž v této skupině činila prevalence osteonekrózy čelisti po extrakci zubu 0,03 %.
Vliv věku a pohlaví na riziko osteonekrózy čelisti po extrakci zubů byl hodnocen ve všech analyzovaných pracích. Pouze v 1 studii bylo pozorováno vyšší riziko pro ženské pohlaví, v rámci věku nebyl nalezen statisticky signifikantní rozdíl ani v jedné studii. Statisticky signifikantní ovlivnění rizika nebylo pozorováno ani v případě předoperačního užívání antibiotik, konzumace alkoholu (této souvislosti se však věnovala pouze 1 studie) a tabáku, přítomnosti diabetu mellitu nebo z hlediska typu onkologického onemocnění a současné chemoterapie.
Podle 1 studie byla osteonekróza častější v případě nutnosti užití aditivní osteotomie na mandibule (33 vs. 7,3 %), v 1 studii bylo pozorováno vyšší riziko v případě amputace kořene zubu. Všechny studie, které hodnotily vliv infekce na riziko osteonekrózy čelisti, se shodly v tom, že známky infektu před extrakcí zubu zvyšují riziko osteonekrózy čelisti. V některých studiích bylo toto riziko pozorováno i v případě provedení dentální hygieny.
Z výsledků systematického přehledu 7 klinických studií vyplynulo, že incidence osteonekrózy čelisti po extrakci zubů u onkologických pacientů na vysokých dávkách bisfosfonátů nebo denosumabu se pohybuje v širokém rozmezí. V rámci identifikace rizikových faktorů ze studie vyplynulo, že vyšší riziko osteonekrózy čelisti je asociované s přídatnou osteotomií čelisti při extrakci nebo s přítomností známek infekce před extrakcí.
(holi)
Zdroj: Schwech N., Nilsson J., Gabre P. Incidence and risk factors for medication-related osteonecrosis after tooth extraction in cancer patients – a systematic review. Clin Exp Dent Res 2023; 9 (1): 55–65, doi: 10.1002/cre2.698.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
