Cílem autorů bylo předložit kazuistiky s podrobným popisem tělesného složení dle duální rentgenové absorpciometrie (DXA) u jedinců léčených tirzepatidem či semaglutidem, kteří se zapojili do adekvátního programu na zachování svalové hmoty zahrnujícího strukturované posilování a vysoký příjem proteinů ve stravě. Pacienti se během léčby věnovali fyzické aktivitě 4–7 dní v týdnu včetně 3–5 dní s posilováním a denní příjem proteinů u nich dosahoval 0,7–1,7 g/kg tělesné hmotnosti (1,6–2,3 g/kg netukové hmoty). Obrázek níže ukazuje výsledný úbytek tělesné hmotnosti (BM), množství tukové hmoty (FM) a množství netukové měkké tkáně (LST).
Obr. Absolutní a relativní pokles tělesné hmotnosti (BM), množství tukové hmoty (FM) a množství netukové měkké tkáně (LST) při léčbě tirzepatidem nebo semaglutidem u 3 pacientů, kteří se zapojili do programu na zachování svalové hmoty.
Léčba tirzepatidem byla zahájena u 42leté ženy smíšeného etnického původu s tělesnou hmotností 141,4 kg, BMI 51,9 kg/m2, podílem tělesného tuku 56 % a LST 58,5 kg dle vstupní DXA. V anamnéze měla hysterektomii a hormonální substituční léčbu posledního 1,5 roku.
Tirzepatid byl iniciálně podáván v týdenní dávce 2,5 mg 12 týdnů a následně 5,0 mg 12 týdnů, 7,5 mg 8 týdnů, 10,0 mg 8 týdnů, 12,5 mg 31 týdnů a 15,0 mg 17 týdnů. Poté pacientka přešla na udržovací léčbu, při které byla dávka tirzepatidu postupně snižována na 5,0 mg/týden a následně opět navýšena na 12,5 mg/týden, kterou užívala posledních 17 týdnů před kontrolní DXA.
Během léčby se žena snažila hojně zařazovat do stravy proteiny a vlákninu. Uváděla typický energetický příjem 1600–1800 kcal/den, příjem proteinů 100–120 g/den (rozmezí 80–140 g/den, tj. 0,7–1,3 g/kg tělesné hmotnosti za den), karbohydrátů 150–160 g/den a tuku 55–65 g/den. Jedla 4× denně a jídla konzumovala během 12,0–13,5 hodiny. Z doplňků stravy užívala pravidelně kreatin monohydrát, směs vitaminů a minerálů a vlákninu, podle potřeby také magnézium citrát a proteinový doplněk stravy.
Zatímco před léčbou její fyzická aktivita zahrnovala především lehkou práci vsedě a vestoje, po zahájení terapie se zapojila do strukturované fyzické aktivity 5–6 dní v týdnu v podobě chůze, jízdy na kole, běhu (s postupným navýšením výběhů do terénu na 5–10 km) a posilování. To zahrnovalo 30–45 minut cvičení s vlastní vahou a 30–45 minut se zátěží subjektivní intenzity 7/10, a to 3× týdně. Věnovala se posilování nohou, boků, hýždí, břicha, zad, hrudníku, ramen i paží.
Během 115 týdnů léčby klesla podle kontrolní DXA tělesná hmotnost pacientky o 33,0 % na 94,7 kg, BMI na 34,7 kg/m2 a podíl tělesného tuku na 39,2 %, přičemž množství LST se snížilo jen o 6,9 % na 54,5 kg. Z celkové redukce hmotnosti tedy připadlo 91,2 % na tukovou hmotu, 8,7 % na netukovou měkkou tkáň a 0,2 % na kostní minerální obsah (BMC). Léčba byla spojená i se zlepšením metabolických parametrů: hladina celkového cholesterolu se snížila z 5,4 na 4,7 mmol/l, hladina LDL cholesterolu (LDL-C) ze 4,0 na 3,2 mmol/l, hladina HDL cholesterolu (HDL-C) stoupla z 0,83 na 1,27 mmol/l a hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) poklesla ze 37 na 30 mmol/mol.
Pacientkou je 42letá bělošská žena s obezitou. V rodinné anamnéze má obezitu obou rodičů s tělesnou hmotností > 150 kg, hypertenzí, dyslipidémií a prediabetem/diabetem mellitem. Sama pacientka měla vstupně tělesnou hmotnost 96,2 kg, BMI 42,8 kg/m2 a dle DXA podíl tukové hmoty 45,4 % a LST 49,4 kg.
Zahájena u ní byla terapie semaglutidem v týdenní dávce 0,25 mg po dobu 4 týdnů, dále užívala dávku 0,5 mg 8 týdnů, 1,0 mg 4 týdny, 1,7 mg 8 týdnů a 2,4 mg 18 týdnů. Poté proběhla kontrolní DXA.
Během léčby se pacientka řídila principem intuitivního stravování se zaměřením na dostatečný příjem bílkovin, vlákniny a vody. Proteiny konzumovala v množství 120 g/den (rozmezí 100–150 g/den), což znamená denní příjem 1,2–1,7 g/kg tělesné hmotnosti (2,2–2,3 g/kg netukové hmoty). Jídlo konzumovala 4× denně během 12,5 hodiny. Z doplňků stavy užívala vlákninu (10 g/den), magnézium citrát (330 mg/den), 4 dny v týdnu železo s vitaminem C (65/125 mg) a zbývající 3 dny v týdnu přípravek s vitaminy a minerály.
Zatímco před léčbou měla průměrný počet kroků za den 3000 a nezapojovala se do žádné sportovní aktivity, během terapie se věnovala strukturované pohybové aktivitě 7 dní v týdnu. Jednalo se o chůzi, jízdu na kole, běh a tzv. cross-training (kondiční trénink pro posílení fyzické zdatnosti). Cílem pacientky bylo 10–12 tisíc kroků za den, nejméně 145 minut spinningu za týden a funkční trénink o vysoké intenzitě 5 dní v týdnu. Posilování s vahou vlastního těla prováděla 5 dní v týdnu po dobu 15 minut s intenzitou 7/10 a posilování se zátěží 5 dní v týdnu po dobu 15 minut s intenzitou 8/10. Posilovala nohy, boky, hýždě, záda, břicho, hrudník, ramena i paže.
Během 39 týdnů mezi vstupní a kontrolní DXA klesla tělesná hmotnost o 26,8 % na 70,5 kg, BMI na 31,4 kg/m2 a podíl tukové hmoty na 23,8 %. Množství tukové tkáně kleslo o 61,6 % (26,9 kg), zatímco LST narostla o 2,5 % (1,2 kg). Současně došlo k poklesu hladiny celkového cholesterolu z 5,0 na 4,2 mmol/l a LDL-C ze 3,0 na 2,1 mmol/l, nárůstu hladiny HDL-C z 1,6 na 1,8 mmol/l, poklesu glykémie nalačno z 5,4 na 4,5 mmol/l a krevního tlaku ze 124/72 na 110/70 mmHg.
Léčba obezity byla zahájena u 52letého bělocha. V anamnéze měl hyperlipidémii léčenou atorvastatinem v dávce 10 mg, jeho otec trpí obezitou a diabetem mellitem 2. typu. Vstupně měl tělesnou hmotnost 106,9 kg, BMI 32,9 kg/m2 a dle DXA podíl tělesného tuku 35,2 % a LST 65,4 kg.
Nasazen byl semaglutid, jehož týdenní dávka byla během 12 týdnů vytitrována na 2,4 mg. Po 30 týdnech od zahájení léčby byl pacient převeden na tirzepatid z důvodu přetrvávajících vedlejších účinků (nauzea a únava). Tirzepatid byl podáván v dávce 15,0 mg/týden po dobu 17 týdnů a následně v dávce 12,5 nebo 15,0 mg/týden.
V průběhu terapie pacient konzumoval stravu s převahou živočišných proteinů bez tuku (kuře a ryby), čerstvé zeleniny a ovoce a nízkotučných/odtučněných mléčných výrobků a do jídelníčku přidal i oříšky a celozrnné obiloviny. Jeho obvyklý denní energetický příjem činil 2400 kcal (rozmezí 1200–3400 kcal), příjem proteinů 130 g (rozmezí 50–180 g), což znamená 1,2–1,4 g/kg tělesné hmotnosti (1,8 g/kg netukové hmoty), příjem karbohydrátů byl průměrně 200 g a tuku 40 g. Pacient jedl 4–6× za den a z doplňků stravy užíval kreatin (5 g/den), přípravek s vitaminy a minerály a s omega-3 mastnými kyselinami.
Zatímco před léčbou byla jeho fyzická aktivita velmi nízká, během terapie se věnoval strukturovanému tréninku 4–6 dní v týdnu. Pohybová aktivita zahrnovala chůzi, jízdu na kole, běh, posilování a cross-training. Běhal 8–11 km týdně, 1× týdně chodil na túru a 3 dny v týdnu se po dobu 45 minut věnoval posilování se zátěží s intenzitou 7/10. Cvičení bylo zaměřeno na ramena, záda, ale i nohy, hrudník a paže. Při pracovních cestách navštěvoval především kruhový trénink.
V průběhu 139 týdnů léčby mezi vstupní a kontrolní DXA došlo u tohoto pacienta k poklesu tělesné hmotnosti o 13,2 % na 92,8 kg, BMI se snížil na 28,5 kg/m2 a podíl tukové hmoty na 21,5 %. Celkový úbytek tukové tkáně (o 17,6 kg), převýšil redukci celkové tělesné hmotnosti (o 14,1 kg) díky zvýšení LST o 3,8 kg. BMC klesl jen o 0,2 kg (4,8 %). Tato změna tělesného složení byla provázena snížením HbA1c ze 34 na 30 mmol/mol, glykémie nalačno z 5,4 na 4,6 mmol/l a hladiny LDL-C z 1,6 na 0,8 mmol/l. Krevní tlak byl v normě a zůstal stabilní (vstupně 121/76 mmHg, výstupně 118/70 mmHg).
(zza)
Zdroj: Tinsley G. M., Nadolsky S. Preservation of lean soft tissue during weight loss induced by GLP-1 and GLP-1/GIP receptor agonists: a case series. SAGE Open Med Case Rep 2025 Oct 16; 13: 2050313X251388724, doi: 10.1177/2050313X251388724.
