V klinickém programu SURMOUNT vedlo podávání tirzepatidu v porovnání s placebem k významnému snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou/obezitou, a to s diabetem mellitem 2. typu (DM2) i bez něj. Autoři této konkrétní post hoc analýzy potom vyšli z hypotézy, že u jedinců s časným rozvojem obezity bez DM2 může být odpověď na léčbu tirzepatidem méně výrazná než u osob s pozdější diagnózou obezity. Zhodnotili proto vstupní charakteristiky účastníků 3 studií SURMOUNT, které nezařadily pacienty s DM2, a změny jejich tělesné hmotnosti i kardiometabolických parametrů v průběhu studie, a to v závislosti na jejich věku při stanovení diagnózy obezity.
Studie SURMOUNT-1, SURMOUNT-3 a SURMOUNT-4 zařadily dospělé s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m2) nebo s nadváhou a nejméně 1 komorbiditou související s nadměrnou tělesnou hmotností (BMI ≥ 27 kg/m2 + např. hypertenze či další kardiovaskulární onemocnění, dyslipidémie nebo obstrukční spánková apnoe), ale bez DM2. Jednalo se o randomizované placebem kontrolované studie fáze III, ve kterých byla hodnocena léčba tirzepatidem v maximální tolerované dávce (5 mg/10 mg/15 mg 1× týdně) během 72−88 týdnů. V post hoc analýze těchto 3 studií byli účastníci rozřazeni podle věku při stanovení diagnózy obezity (před 25. rokem nebo v 25 letech a později) a byly u nich hodnoceny změny tělesné hmotnosti a kardiometabolických parametrů během studie.
Analyzováno bylo 3782 účastníků, z nichž se časný rozvoj obezity týkal 37,1 % (při vstupu do studie jejich průměrný věk činil 37–40 let). Pacienti s časným vznikem obezity měli při vstupu do studie průměrně delší trvání obezity, vyšší body mass index (BMI) a obvod pasu, nižší hladinu glykovaného hemoglobinu (HbA1c), méně často hypertenzi a dyslipidémii.
Ve studii SURMOUNT-1 vedlo podávání tirzepatidu v týdenní dávce 15 mg k průměrné redukci tělesné hmotnosti u účastníků s časným rozvojem obezity o 23 % v porovnání s poklesem o 22 % u pacientů s pozdějším rozvojem obezity. K nejméně 5% poklesu tělesné hmotnosti vedla dávka tirzepatidu 15 mg/týden u 98 % účastníků s časným vznikem obezity a u 96 % s pozdějším vznikem obezity. Léčba tirzepatidem byla také spojená se zmenšením obvodu pasu o 22 cm u pacientů s časným vznikem obezity vs. o 19 cm v případě pozdějšího rozvoje obezity, dále se snížením hladiny HbA1c o 0,51 vs. 0,52 %, hladiny triglyceridů o 32 vs. 31 %, zvýšením HDL cholesterolu o 7 vs. 9 % a poklesem systolického tlaku krve (sTK) o 8 mmHg v obou podskupinách.
Ve studiích SURMOUNT-3 a SURMOUNT-4 byly tyto výsledky velmi podobné. Rozdíly mezi změnou kteréhokoliv z těchto parametrů při léčbě tirzepatidem nebyly mezi jedinci s časným a pozdějším rozvojem obezity statisticky významné.
Výsledky této post hoc analýzy studií SURMOUNT 1, 3 a 4 ukázaly mírně odlišný metabolický profil obézních dospělých se vznikem obezity před 25. rokem věku oproti jedincům s pozdějším rozvojem obezity, konkrétně vyšší průměrný BMI a obvod pasu a nižší hladinu HbA1c i nižší prevalenci hypertenze a dyslipidémie. Léčba tirzepatidem však u obou podskupin vedla k významnému a srovnatelnému poklesu tělesné hmotnosti a podobnému zlepšení kardiometabolických parametrů. Tirzepatid má tedy v léčbě obezity/komplikované nadváhy srovnatelný přínos i u osob, u nichž došlo k rozvoji obezity již v časné dospělosti.
(zza)
Zdroje:
1. Gourgari E., Srivastava G., Kelly A. S. et al. Early-onset obesity and tirzepatide treatment: a post hoc analysis of the SURMOUNT clinical trials. Obesity (Silver Spring) 2025 Sep; 33 (9): 1668−1679, doi: 10.1002/oby.24348.
2. SPC Mounjaro. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/mounjaro-epar-product-information_cs.pdf
