Tirzepatid byl původně vyvinutý pro léčbu diabetu mellitu (DM) 2. typu. Ve velkých klinických studiích ovšem prokázal výraznou účinnost jak ve zlepšení glykemické kompenzace, tak ve snížení tělesné hmotnosti.1
Klinický program SURMOUNT potvrdil jeho výrazný antiobezitní efekt, kdy došlo k redukci tělesné hmotnosti až o 20,9 % (SURMOUNT-1), 18,4 % (SURMOUNT-3) a 25,3 % při dlouhodobé léčbě (88 týdnů, SURMOUNT-4). Tyto výsledky potvrzují vysokou účinnost i udržitelnost efektu. Metaanalýzy navíc ukazují vyšší pravděpodobnost dosažení klinicky významného úbytku hmotnosti ve srovnání se semaglutidem či liraglutidem, spolu se zlepšením hodnot body mass indexu (BMI), obvodu pasu, krevního tlaku i celkového aterosklerotického kardiovaskulárního rizika. Léčba byla většinou dobře tolerována, s převahou mírných gastrointestinálních nežádoucích příhod a nízkou mírou přerušení terapie (< 5 %).2
Kromě samotné redukce hmotnosti se stále více pozornosti věnuje i širším kardiometabolickým účinkům tirzepatidu, včetně příznivého ovlivnění lipidového spektra, glukózové homeostázy a jaterní steatózy, což dále podporuje jeho potenciál v komplexní léčbě metabolických onemocnění.3
Do prospektivní multicentrické kohortové studie provedené v 10 ambulancích pro metabolické poruchy v Řecku byli zařazeni dospělí pacienti (≥ 18 let) s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²), bez DM (glykovaný hemoglobin /HbA1c/ < 48 mmol/mol, glykémie nalačno /FPG/ < 7 mmol/l) a bez terapie antidiabetiky. Mezi vylučovací kritéria patřily familiární hypercholesterolémie nebo hypertriglyceridémie, chronické onemocnění ledvin (CKD) ve stadiu ≥ 3, aktivní jaterní onemocnění a osobní či rodinná anamnéza medulárního karcinomu štítné žlázy.
Tirzepatid byl podáván subkutánně 1× týdně v dávce 2,5 mg během prvních 4 týdnů a následně 5 mg týdně po dobu dalších 8 týdnů. Účastníci neměnili své běžné stravovací ani pohybové návyky. Na začátku studie a po 12 týdnech byla provedena antropometrická měření a odběry krve nalačno ke stanovení FPG, HbA1c, lipidového profilu (celkový cholesterol /TC/, LDL-C, HDL-C, triglyceridy /TG/), jaterních enzymů (alaninaminotransferáza /ALT/, aspartátaminotransferáza /AST/), indexu jaterní steatózy (HSI) a odhadované glomerulární filtrace (eGFR). HSI byl vypočítán podle vzorce [8 × (ALT/AST) + BMI + 2 (u žen) + 2 (u pacientů s DM)], eGFR pomocí rovnice Chronic Kidney Disease Epidemiology Collaboration (CKD-EPI).3
Do studie bylo zařazeno 75 pacientů s průměrným věkem 46,9 ± 9,9 roku, tělesnou hmotností 114,1 ± 25,4 kg a BMI 38,9 ± 7,7 kg/m2. Přechodné gastrointestinální nežádoucí příhody (nejčastěji nauzea, abdominální dyskomfort a průjem) se objevily u 13,3 % pacientů, žádný účastník však léčbu nepřerušil.
Po 12 týdnech léčby tirzepatidem došlo k významné redukci tělesné hmotnosti o 8,1 ± 4,3 % a BMI o 3,1 ± 1,7 kg/m² (obě p < 0,001). Současně byly zaznamenány významné poklesy TC (−0,40 ± 0,92 mmol/l; p < 0,001), LDL-C (−0,25 ± 0,52 mmol/l; p < 0,001), TG (−0,12 ± 0,42 mmol/l; p = 0,011), FPG (mediánová změna −0,21 mmol/l; mezikvartilové rozpětí [IQR] 0,44 mmol/l; p < 0,001) a HbA1c (−0,12 ± 0,61 %; p < 0,001). Naopak hladiny HDL-C zůstaly beze změny. Vyšší výchozí koncentrace LDL-C, TG a HbA1c byly spojené s výraznějším poklesem těchto parametrů během léčby. Změny lipidových parametrů nebyly významně ovlivněny současnou léčbou statiny.
Byl zaznamenán mírný statisticky významný pokles eGFR (−4,3 ± 11,8 ml/min/1,73 m2), který autoři interpretují jako pravděpodobný hemodynamický efekt související s rychlou redukcí hmotnosti. Současně došlo ke snížení HSI o 3,3 ± 5,1 (p < 0,001), zatímco změny AST a ALT byly minimální. Větší úbytek hmotnosti koreloval s výraznějším poklesem HbA1c i HSI, nikoli však se změnou eGFR.
V post hoc analýze splňovalo 93,3 % pacientů kritéria prediabetu podle FPG, zatímco podle HbA1c to bylo 29,3 %. Pacienti s prediabetem definovaným pomocí HbA1c dosáhli výraznějšího snížení jeho hodnot oproti normoglykemickým jedincům.3
Pozorované zlepšení lipidového spektra, glykémie i indexu jaterní steatózy ukazuje, že účinky tirzepatidu přesahují samotnou redukci hmotnosti. Mechanisticky je tento efekt vysvětlován duální aktivací receptorů GIP a GLP-1, která zlepšuje inzulinovou senzitivitu a funkci β-buněk.4 Následně dochází k modulaci adipocytového metabolismu5, zatímco v jaterní oblasti je popisována regulace sekrece lipoproteinu s velmi nízkou hustotou (VLDL) v souvislosti s inzulinovou signalizací.6 Na tomto efektu se podílí rovněž redukce tělesné hmotnosti, pravděpodobně prostřednictvím snížení viscerální adipozity, které je spojené s příznivým ovlivněním aterogenního lipidového profilu.3
Významný efekt je pozorován také v oblasti glukózové homeostázy, kde tirzepatid stimuluje sekreci inzulinu, tlumí sekreci glukagonu, zpomaluje vyprazdňování žaludku a zvyšuje pocit sytosti.7 Tato kombinace mechanismů může u části pacientů vést k dosažení normoglykémie a naznačuje možnost farmakologicky navozené remise DM2.8
V oblasti jaterního postižení bylo popsáno zlepšení fibrózy o ≥ 1 stupeň bez zhoršení steatohepatitidy asociované s metabolickou dysfunkcí (MASH) u 55 % pacientů léčených tirzepatidem v dávce 5 mg týdně.9 Interpretaci výsledků je však třeba posuzovat s ohledem na krátkou dobu sledování, relativně malý počet probandů a observační charakter studie bez kontrolní skupiny.3
Krátkodobé podávání nízkých dávek tirzepatidu u obézních dospělých bez DM vedlo k významné redukci hmotnosti a zlepšení vybraných kardiometabolických parametrů, zejména LDL-C a TG. Výsledky zároveň naznačují příznivý vliv tirzepatidu v časných fázích metabolických poruch.
(sych)
Zdroje:
1. SPC Mounjaro. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/mounjaro-epar-product-information_cs.pdf
2. Sallam M., Snygg J., Ghandour S. E. et al. Efficacy and safety of tirzepatide for weight management in non-diabetic obese individuals: a narrative review. Obesities 2025; 5 (2): 26, doi: 10.3390/obesities5020026.
4. Angelopoulos N., Livadas S., Androulakis I. et al. Short-term effects of low-dose tirzepatide on lipid profile, glucose homeostasis and hepatic steatosis index in adults with obesity, but without diabetes mellitus: a prospective observational study. J Diabetes Complications 2025; 39 (12): 109181, doi: 10.1016/j.jdiacomp.2025.109181.
5. Thomas M. K., Nikooienejad A., Bray R. et al. Dual GIP and GLP-1 receptor agonist tirzepatide improves beta-cell function and insulin sensitivity in type 2 diabetes. J Clin Endocrinol Metab 2021; 106: 388–396, doi: 10.1210/clinem/dgaa863.
6. Regmi A., Aihara E., Christe M. E. et al. Tirzepatide modulates the regulation of adipocyte nutrient metabolism through long-acting activation of the GIP receptor. Cell Metab 2024; 36 (8): 1898–1899, doi: 10.1016/j.cmet.2024.06.012.
7. Han S., Liang C. P., Westerterp M. et al. Hepatic insulin signaling regulates VLDL secretion and atherogenesis in mice. J Clin Invest 2009; 119 (4): 1029–1041, doi: 10.1172/JCI36523.
8. Coskun T., Sloop K. W., Loghin C. et al. LY3298176, a novel dual GIP and GLP-1 receptor agonist for the treatment of type 2 diabetes mellitus: from discovery to clinical proof of concept. Mol Metab 2018; 18: 3–14, doi: 10.1016/j.molmet.2018.09.009.
9. Popovic D. S., Patoulias D., Koufakis T. et al. Achievement of normoglycemia with tirzepatide in type 2 diabetes mellitus: a step closer to drug-induced diabetes remission? J Diabetes Complications 2024; 38 (8) : 108800, doi: 10.1016/j.jdiacomp.2024.108800.
10. Loomba R., Hartman M. L., Lawitz E. J. et al. Tirzepatide for metabolic dysfunction-associated steatohepatitis with liver fibrosis. N Engl J Med 2024; 391 (4): 299–310, doi: 10.1056/NEJMoa2401943.
