V rámci 14. mezinárodní konference ICML věnované maligním lymfomům, která proběhla v červnu 2017 ve Švýcarsku, byly prezentovány výsledky klinické studie, jež sledovala efekt přidání obinutuzumabu k indukční i udržovací léčbě relabujícího folikulárního lymfomu či refrakterního k rituximabu. Tato anti-CD20 monoklonální protilátka nejen zvýšila účinnost indukční léčby, ale v rámci udržovací terapie napomohla i zachování negativity statutu minimální reziduální nemoci.
V klinickém hodnocení GADOLIN byla ověřována účinnost a bezpečnost obinutuzumabu (OBI) v kombinaci s bendamustinem (BEN) v léčbě non-hodgkinského lymfomu relabujícího nebo refrakterního k rituximabu. Jednalo se o otevřenou multicentrickou studii fáze III, ve které byli nemocní randomizováni buď do ramene s indukcí OBI+BEN následovanou udržovací léčbou OBI, nebo do ramene BEN v monoterapii bez udržovací léčby. Na konferenci ICML byly prezentovány výsledky věnované sledování minimální reziduální nemoci (MRN) u pacientů s folikulárním lymfomem v této studijní populaci.
V rámci studie byla sledována MRN vyšetřením translokace t(14;18) a/nebo genů pro lehké a těžké řetězce imunoglobulinů pomocí kvantitativních PCR technik. Analýza markeru byla provedena u pacientů, kteří měli tento marker pozitivní při stanovení diagnózy. PCR kvantifikace byla provedena uprostřed indukční léčby, na jejím konci a dále v 6měsíčních intervalech do doby 24 měsíců po skončení indukční léčby, což umožnilo sledovat kinetiku MRN.
228 z 319 pacientů (tj. 71 %) mělo na počátku studie detekovatelný pozitivní marker. Ve srovnání s celkovou studijní populací to byli častěji nemocní v pokročilejším stadiu folikulárního lymfomu, s horší prognózou dle indexu FLIPI (Follicular Lymphoma International Prognostic Index) a s postižením kostní dřeně.
Celkem bylo analyzováno 88 vzorků periferní krve z kontrolního odběru uprostřed indukční léčby a 118 vzorků periferní krve nebo kostní dřeně odebraných na konci indukce. Ve skupině léčené OBI+BEN byla negativita MRN dosažena časněji a byla signifikantně četnější než ve skupině léčené BEN. Uprostřed indukce bylo MRN-negativních 78,8 % pacientů ze skupiny OBI+BEN oproti 47,2 % ze skupiny léčené BEN v monoterapii (p = 0,0029). Na konci indukce se podíl MRN-negativních pacientů ještě zvýšil: 85,7 % ve skupině OBI+BEN a 54,5 % ve skupině BEN (p = 0,0002).
Nemocní, kteří na konci indukční léčby dosáhli negativity MRN, měli delší dobu přežití bez progrese onemocnění (PFS) i celkové přežití (OS) oproti MRN-pozitivním nemocným. Pro PFS činil poměr rizik 0,33 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,19–0,56; p < 0,0001) a pro OS 0,39 (95% CI 0,19–0,78; p = 0,008).
Klinické výsledky a následná kinetika MRN byly značně ovlivněny léčbou po skončení indukce. OBI jednoznačně přispěl k udržení negativity MRN, neboť ve skupině bez následné léčby se pacienti rychle stali MRN-pozitivními a relabovali. Po 6‒12 měsících od skončení indukce bylo MRN-negativních přibližně 40 % pacientů ze skupiny OBI+BEN oproti < 10 % z druhé skupiny. Po > 23 měsících zůstávalo MRN-negativních cca 20 % pacientů ze skupiny OBI+BEN, zatímco ve druhé skupině se jednalo o < 5 %.
MRN status na konci indukční léčby predikoval úspěšnost léčby ve studijní populaci. Přidání OBI k BEN významně přispělo k účinnosti indukční terapie, a to ve smyslu hloubky odpovědi i rychlosti jejího dosažení. V tomto souboru MRN-negativní pacienti podle všeho profitovali i z udržovací léčby OBI − lék pomohl zachovat negativitu MRN a kontrolovat nežádoucí proliferaci lymfomových buněk.
(jam)
Zdroj: Pott C., Belada D., Danesi N. et al. Minimal residual disease and outcomes in relapsed/refractory follicular lymphoma (FL) in the phase III Gadolin trial of obinutuzumab and bendamustine vs bendamustine. Hematol Oncol 2017; 35 (S2): 216–217, doi: 10.1002/hon.2438_80.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
