Účinnost biologických léčiv v terapii psoriatické artritidy (PsA) byla prokázána množstvím randomizovaných kontrolovaných klinických studií. K dispozici je ale méně údajů o jejich účinnosti ve srovnání s jinými typy léčby. Metaanalýza autorů z Mayo Clinic hodnotí účinnost biologické léčby u pacientů s trvale aktivním onemocněním i přes předchozí léčbu řadou nesteroidních protizánětlivých léků (NSAIDs) či chorobu modifikujících léčiv (DMARDs).
Autoři vyhledali randomizované kontrolované studie, které hodnotily účinnost biologických léčiv u pacientů s PsA po předchozí neúspěšné léčbě tradičními DMARDs či NSAIDs. Pokud byla pro dané léčivo nalezena více než jedna taková studie, byla hodnocena souhrnná data ze všech nalezených prací (poolovaná analýza). Autoři se při hodnocení zaměřili na dosažení 20% zlepšení podle kritérií American College of Rheumatology (ACR20).
Celkem bylo do hodnocení zařazeno 12 klinických studií. V následné podrobné analýze měli pacienti, kteří byli léčeni staršími inhibitory TNF (antiTNF), tedy etanerceptem, infliximabem, adalimumabem nebo golimumabem, statisticky vyšší pravděpodobnost dosažení ACR20 ve srovnání s pacienty léčenými apremilastem, ustekinumabem a certolizumabem. U pacientů léčených secukinumabem v dávce 150 mg a 300 mg týdně byla tato pravděpodobnost také vyšší, i když ne ve všech srovnáních dosáhla statistické signifikance.
Studie ukázala, že pacienti s PsA, kteří odpovídají na tradiční DMARDs či NSAIDs nedostatečně nebo tuto léčbu netolerují, mají vyšší pravděpodobnost dosažení ACR20 při léčbě staršími antiTNF léčivy a secukinumabem.
(epa)
Zdroj: Ungprasert P., Thongprayoon C., Davis J. M. 3rd. Indirect comparisons of the efficacy of biological agents in patients with psoriatic arthritis with an inadequate response to traditional disease-modifying anti-rheumatic drugs or to non-steroidal anti-inflammatory drugs: a meta-analysis. Semin Arthritis Rheum 2015 Oct 3; pii: S0049-0172(15)00233-4; doi: 10.1016/j.semarthrit.2015.09.004 [Epub ahead of print].
