Panitumumab je plně humánní IgG2 protilátka, cetuximab chimérická IgG1 protilátka. Rozdílná konstrukce se promítá zejména do imunogenicity a rizika infuzních reakcí, nikoli však do přesvědčivě rozdílné protinádorové účinnosti. Ve studii fáze III ASPECCT u předléčeného mCRC panitumumab prokázal non-inferioritu vůči cetuximabu: medián celkového přežití (OS) činil 10,4 vs. 10,0 měsíce, přežití bez progrese (PFS) 4,1 vs. 4,4 měsíce a míra objektivní odpovědi (ORR) 22 vs. 20 %. Přímé randomizované srovnání obou protilátek v 1. linii se stejnou chemoterapií nemáme, dostupná data však nenaznačují klinicky významný rozdíl v účinnosti.
Z praktického hlediska se oba přípravky dobře kombinují s 2týdenní chemoterapií. Panitumumab se podává v dávce 6 mg/kg 1× za 2 týdny. Cetuximab lze dnes podat rovněž ob týden v dávce 500 mg/m2, čímž se jeho původní logistická nevýhoda výrazně zmenšila. Rozdíl však zůstává v premedikaci: U cetuximabu je před první infuzí nutné podat antihistaminikum a kortikosteroid a obdobná premedikace je doporučena i před dalšími aplikacemi. Pokud nedojde k reakci, lze dávku kortikoidů v rámci premedikace při následujících aplikacích snížit. Panitumumab rutinní premedikaci nevyžaduje. Možné schéma premedikace před podáním cetuximabu je uvedeno v aktuálním vydání Modré knihy České onkologické společnosti ČLS JEP (ČOS) pro rok 2026.
Typickým skupinovým účinkem anti-EGFR protilátek je kožní toxicita a její spektrum je u obou přípravků obdobné: papulopustulózní exantém, xeróza, fisury, pruritus a paronychie. Ve studii ASPECCT byla závažná kožní toxicita stupně ≥ 3 numericky častější při podání panitumumabu – přibližně 13 % oproti 10 % při cetuximabu. Rozdíl však není natolik výrazný, aby podle současných doporučení ESMO či NCCN určoval volbu konkrétní anti-EGFR protilátky. Pro oba přípravky je důležitá preemptivní dermatologická péče. Zásady prevence a léčby kožní toxicity při anti-EGFR terapii jsou rovněž uvedeny v Modré knize ČOS 2026.
Výraznější rozdíl je v poruchách iontogramu. Hypomagnezémie byla ve studii ASPECCT zaznamenána u 28 % pacientů léčených panitumumabem oproti 18 % s cetuximabem a toxicita stupně 3–4 u 7 vs. 3 %. Hypokalémie a hypokalcémie se mohou objevit u obou přípravků bez přesvědčivě potvrzeného head-to-head rozdílu. U obou je proto nutné pravidelné monitorování magnézia, kalcia a kalia; u nemocného s obtížně korigovatelnou hypomagnezémií může být cetuximab praktičtější volbou.
Naopak významnou bezpečnostní výhodou panitumumabu je nižší riziko infuzních a hypersenzitivních reakcí. Ve studii ASPECCT byly infuzní reakce všech stupňů zaznamenány přibližně u 3 % pacientů dostávajících panitumumab oproti 13 % s cetuximabem, závažné reakce potom u < 0,5 vs. 2 %. U cetuximabu je riziko nejvyšší při první aplikaci a reakce může vzniknout i navzdory řádné premedikaci. SPC cetuximabu upozorňuje na zvýšené riziko zejména v případech alergie na červené maso, anamnézy přisátí klíštěte nebo pozitivity specifických IgE proti α-Gal/cetuximabu. Klinicky je zvláště podezřelá opakovaná expozice klíšťatům provázená výraznou či protrahovanou lokální reakcí. U rizikových nemocných lze zvážit stanovení α-Gal specifických IgE. U pacienta bez rizikové alergologické anamnézy lze použít oba přípravky, podání cetuximabu však obnáší opakovanou expozici kortikosteroidu a antihistaminiku.
Specifickou výjimkou z obecné zaměnitelnosti obou anti-EGFR protilátek je léčba molekulárně definované podskupiny mCRC BRAFV600E. V Evropské unii (EU) jsou data a registrace kombinace s enkorafenibem založeny na cetuximabu – v následných liniích jako enkorafenib + cetuximab a nově v 1. linii jako enkorafenib + cetuximab + FOLFOX na základě studie BREAKWATER. Panitumumab nemá pro tuto indikaci v EU registraci, je však vhodné zmínit, že NCCN jej v některých režimech pro BRAFV600E mCRC připouští jako alternativní anti-EGFR složku.
V běžné léčbě RAS-wt/BRAF-wt mCRC nelze jeden z diskutovaných léčivých přípravků označit za účinnější. Panitumumab nabízí jednodušší podání bez rutinní premedikace a nižší riziko infuzních reakcí, za cenu častější hypomagnezémie a numericky mírně vyšší závažnější kožní toxicity. Cetuximab je spojen s vyšším rizikem hypersenzitivity a vyžaduje pravidelnou premedikaci, může však být výhodnější u nemocných s problematickou hypomagnezémií. Volba by proto měla být individualizována podle komorbidit, alergologické anamnézy, laboratorního profilu a praktických možností pracoviště.
MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D.
Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno
Literatura:
1. Price T. J., Peeters M., Kim T. W. et al. Panitumumab versus cetuximab in patients with chemotherapy-refractory wild-type KRAS exon 2 metastatic colorectal cancer (ASPECCT): a randomised, multicentre, open-label, non-inferiority phase 3 study. Lancet Oncol 2014; 15 (6): 569–579, doi: 10.1016/S1470-2045(14)70118-4.
2. Cremolini C., Chalabi M., Elez E. et al.; ESMO Guidelines Committee. Metastatic colorectal cancer: ESMO Clinical Practice Guideline for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol 2026; 37 (6): 759–776, doi: 10.1016/j.annonc.2026.03.005.
3. NCCN Clinical Practice Guidelines in Oncology: Colon cancer. Version 1.2026. National Comprehensive Cancer Network, 2026.
4. Elez E., Yoshino T., Shen L. et al.; BREAKWATER Trial Investigators. Encorafenib, cetuximab, and mFOLFOX6 in BRAF-mutated colorectal cancer. N Engl J Med 2025; 392 : 2425–2437, doi: 10.1056/NEJMoa2501912.
5. SPC Erbitux. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/erbitux-epar-product-information_cs.pdf
6. SPC Vectibix. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/vectibix-epar-product-information_cs.pdf
