Výsledky nedávných studií ukazují, že jednou z možností, jak účinně bojovat proti lymeské borrelióze, by mohla být deaktivace klíčového genu v bakterii, která infekci způsobuje. Potenciálně využitelná metoda byla dosud zkoumána pouze na laboratorních zvířatech.
V současnosti je známo, že během doby, po kterou klíště saje hostitelovu krev, se v bakterii Borrelia burgdorferi aktivují určité geny, které umožňují přenos infekce. Američtí vědci z Centers for Disease Control and Prevention (CDC) ve Fort Collins tvrdí, že se jim podařilo identifikovat gen, který je pro přenos borreliózy naprosto klíčový. Dosavadní výsledky jejich práce byly také publikovány v dubnovém vydání on-line verze časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Vědci se ve svých experimentech zaměřili na bakteriální gen „bba64“, který byl již dříve identifikován jako jeden z genů důležitých pro přenos infekce. Poté, co se jim tento gen podařilo u některých bakterií inaktivovat, byly tyto bakterie injikovány pokusným myším. Na těchto myších následně sála krev i „pokusná“ klíšťata, která se tak infikovala borreliemi s nefunkčním genem bba64. Těmto klíšťatům pak byla vystavena druhá skupina patnácti dosud zdravých myší.
Po dvou měsících, kdy mohla klíšťata přenášející modifikované bakterie na myších volně parazitovat, byla pouze dvě z patnácti zvířat infikována borreliózou. Vědci poté provedli kontrolní pokus, kdy izolovali borrelie s nefunkčním genem bba64 z nakažených klíšťat a injikovali je přímo pokusným myším. Tentokrát se borrelie úspěšně rozmnožily u všech injikovaných myší. Dosavadní závěr vědců tedy zní, že borrelie s nefunkčním genem bba64 jsou sice schopné způsobit onemocnění borreliózou, avšak nejsou schopné se přenášet standardní cestou prostřednictvím klíšťat.
Přestože výsledky dosavadních experimentů jsou zajímavé především z hlediska základního výzkumu, samotní autoři i další odborníci uvažují, zda by nebylo možné je využít pro vývoj potenciální vakcíny. Není jasné, jak přesně by taková vakcína mohla fungovat a zda by byla dostatečně bezpečná. Přesto vědci z CDC hodlají ve své práci na toto téma pokračovat.
(vek)
Zdroj:
Gilmore R. D. et al: The bba64 gene of Borrelia burgdorferi, the Lyme disease agent, is critical for mammalian infection via tick bite transmission. Proc Natl Acad Sci USA 107 : 7515–20, 2010.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.