Klíšťata, zejména zástupci rodu Ixodes, jsou ektoparazité, jež při sání lidské či zvířecí krve přenášejí různé druhy patogenních mikroorganismů. Ty jsou původci závažných onemocnění, jako jsou například lymeská borrelióza či klíšťová encefalitida. V poslední době se strategie boje s klíšťaty přesunula od vývoje nových antiparazitních látek k hledání přirozených imunitních mechanismů.
Některé druhy zvířat, zejména morčata, myši, králíci a hovězí dobytek, si na základě opakovaného kontaktu s klíšťaty ve svém přirozeném životním prostředí vytvořily proti těmto parazitům rezistenci. Princip této získané odolnosti však zůstává zatím nepochopen.
Buněčné a molekulární mechanismy zásadní pro získání rezistence proti klíštěti rodu Haemaphysalis longicornis u myší studovali japonští vědci ve své nové studii. Zjistili, že důležitou roli pro rozvoj této imunitní reakce hrají nikoliv mastocyty, ale bazofily. Zároveň potvrdili domněnku, že k jejich zvýšené produkci dochází až po opakovaném kontaktu s klíštětem. Stěžejní roli hrají IgFc receptory na povrchu bazofilů. Aby demonstrovali nezastupitelnost bazofilů v této reakci, podali myším, jež se s klíštětem již setkaly, humánní diphteria toxin. Ten zapříčinil selektivní ablaci bazofilů. Myši po provedené ablaci o získanou imunitu přišly.
Závěrem této studie je tedy fakt, že bazofily hrají nezastupitelnou a esenciální roli u protilátkami mediované získané odolnosti vůči klíšťatům. To může významně přispět k vyšší kontrole onemocnění přenášených klíšťaty.
(msd)
Zdroj: Takeshi Wada, Kenji Ishiwata, Haruhiko Koseki, Tomoyuki Ishikura, Tsukasa Ugajin, Naotsugu Ohnuma, Kazushige Obata, Ryosuke Ishikawa, Soichiro Yoshikawa, Kaori Mukai, Yohei Kawano, Yoshiyuki Minegishi, Hiroo Yokozeki, Naohiro Watanabe, Hajime Karasuyama. Selective ablation of basophils in mice reveals their nonredundat role in acquired immunity against tick. J Clin Invest. 2010; 120 (8): 2867–2875; doi: 10.1172/JCI42680.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
