Vzhledem k postižení řady orgánů a diagnostickým nesnázím u některých forem Lymeské borreliózy (LB) je nutné tomuto onemocnění věnovat náležitou pozornost. Péče o pacienty vyžaduje komplexní mezioborový přístup. Je nezbytný i s ohledem na tendence LB k progresi a přechodu do chronicity. Počet hlášených onemocnění na území ČR se pohybuje v posledních letech mezi 3 a 4 tisíci případů.
Pozdní diseminace LB je kromě zánětlivých změn vyvolaných samotnou bakterií doprovázena změnami imunopatologickými. Postižena je nejvíce kůže (65 % případů), muskuloskeletální systém (17 %), nervový systém (14 %). Ostatní postižení jsou daleko méně častá (kardiální 0,3 %).
Pozdní forma LB se klinicky manifestuje několika způsoby:
Kožní projevy tohoto onemocnění představuje acrodermatitis chronica atroficans (ACA). Může se rozvinout na končetinách, trupu nebo na obličeji s odstupem měsíců, někdy i let. Chronický zánět vede k atrofii kůže i podkoží. V počátcích se choroba projevuje červenými plochami s napjatou kůží, v dalším průběhu postižená místa atrofují, kůže se stává téměř průhlednou, lesklou, suchou. V diferenciální diagnostice je nutné odlišit kožní změny při chronické žilní insuficienci.
Borreliová artritida se projevuje v začátku jako intermitentní oligoartritida, která může přejít do chronické recidivující monoartritidy. Postihuje nejčastěji koleno (70-90 %), kotník, loket. Klouby jsou zduřelé, bolí, jsou zarudlé, bývá přítomen výpotek a je porušena funkce. Asi u 10 % pacientů se vyvíjí chronická erozivní artritida. Tyto změny pak mohou připomínat revmatoidní artritidu. Výjimečně se objevuje také septická artritida, zejména v endemických oblastech. Pozornost si zaslouží i syndrom po LB, kdy se kromě artralgií objevují i myalgie, únava, poruchy spánku a bolesti hlavy.
Neuroborrelióza se v pozdní fázi onemocnění projevuje jako víceložiskové postižení nervového systému pod obrazem diseminované encefalitidy. V diferenciální diagnostice lze uvažovat o metabolicky podmíněných poruchách nebo roztroušené skleróze. Projevy chronického postižení mozku zahrnují organický psychosyndrom, parézy, postižení hlavových nervů, dysartrie, ataxie. Přidávají se poruchy kognitivních a paměťových funkcí.
Kardiální projevy nejčastěji spočívají v poruchách srdečního rytmu při borreliové myokarditidě nebo perikarditidě.
Lymeská borrelióza je velmi záludná a v první fázi onemocnění často obtížně odhalitelná choroba. Znalost projevů pozdních následků nemoci umožňuje dodatečně alespoň z klinického obrazu pojmout podezření, že se o tuto nemoc jedná.
(nes)
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
