Přetrvání symptomů lymeské borreliózy u pacientů, kteří absolvovali příslušnou antibiotickou léčbu, je často předmětem kontroverze. Američtí autoři studie nedávno vydané v PLoS One použili primáta makaka rhesus jako modelový organismus, na kterém sledovali účinnost antibiotické léčby při diseminované borreliové infekci.
Skupina makaků rhesus byla infikována borreliemi a část těchto primátů byla o 4 až 6 měsíců později podrobena intenzivní antibiotické léčbě. K detekci reziduálních mikroorganismů bylo použito více metod včetně sání klíšťat držených v laboratoři na infikovaných a léčených makacích a jejich následná analýza (xenodiagnostika), dále pěstování bakteriálních kultur, imunofluorescence a PCR.
U všech léčených primátů byla longitudinálně měřena hladina protilátek proti Borrelia burgdorferi specifickému C6 diagnostickému peptidu a koncentrace těchto protilátek postupně klesala u všech zvířat. Ve tkáních léčených zvířat byl detekován borreliový antigen a bakteriální DNA a RNA. Malé množství intaktních spirochet bylo získáno rovněž z klíšťat pomocí xenodiagnostiky.
Tyto výsledky ukazují, že bakterie Borrelia burgdorferi dokážou překonat antibiotickou léčbu podanou po diseminaci infekce u člověku podobného hostitele – primáta. Ačkoliv u Borrelia burgdorferi nejsou známy mechanismy rezistence a borrelie jsou in vitro citlivé na běžná antibiotika (doxycyklin, ceftriaxon), zdá se, že po diseminaci u primáta jako hostitele získávají k těmto antibiotikům toleranci. Z výše uvedených výsledků vyplývají další otázky o patogenitě těchto přetrvávajících borrelií s tolerancí na antibiotika a o jejich možném podílu na příznacích onemocnění, které se objevují u pacientů po absolvování antibiotické léčby.
(vek)
Zdroj: Embers M. E. et al. Persistence of Borrelia burgdorferi in Rhesus Macaques following Antibiotic Treatment of Disseminated Infection. PLoS One. 2012;7 (1): e29914. Epub 2012 Jan 11.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.