Klíšťata jsou rozšířená po celém světě od arktických po tropické oblasti a bez ohledu na snahy omezit jejich šíření představují patogeny šířené klíšťaty stále závažnou hrozbu pro lidské zdraví. V průběhu posledních dekád minulého a na počátku tohoto století se zdá, že infekce přenášené klíšťaty jsou celosvětově na vzestupu.
Infekce přenášené klíšťaty, u kterých v poslední době zaznamenáváme vzestupný trend, jsou například klíšťová encefalitida ve střední a východní Evropě, nemoc kjasanurského lesa ve státu Karnataka v Indii, konžsko-krymská hemoragická horečka v severním Turecku a jihozápadní části Ruské federace a horečka Skalistých hor v Arizoně a v Mexiku. V průběhu posledních třiceti let stoupl celosvětově znatelně počet zaznamenaných případů epidemiologicky významných onemocnění přenášených klíšťaty.
Ve Spojených státech patří k nejvýznamnějším infekcím přenášeným klíšťaty lymeská borrelióza (Borrelia burgdorferi s. l.), lidská granulocytární anaplazmóza (Anaplasma phagocytophilum), babesióza (Babesia spp.) a monocytární ehrlichióza (Ehrlichia chaffeensis), jejichž průměrná roční incidence v letech 2000–2007 lineárně rostla.
V Evropě je nejdůležitějším druhem klíštěte Ixodes ricinus, jehož rozšíření na severu nebo ve vysokých nadmořských výškách je omezeno teplotním rozmezím a na jihu nízkou relativní vlhkostí. Klíšťata přenášející jedno z nejběžnějších onemocnění, lymeskou borreliózu, potřebují ke svému vývoji a dalšímu přežití fluktuaci teplot mezi 10 a 35 °C a také stálou relativní vlhkost, která by neměla klesnout pod 80 %. Kromě toho je důležitá také dostupnost vhodných hostitelů.
Druh Ixodes ricinus, který přenáší lymeskou borreliózu v Evropě, je závislý na dostatečném vegetačním porostu a na dostatečné vrstvě tlející rostlinné hmoty, která na zemi udržuje v suchém období vlhkost. V závislosti na klimatických podmínkách jednotlivých oblastí v Evropě se může lišit načasování nejvyšší aktivity klíšťat v jednotlivých evropských oblastech.
(vek)
Zdroj: Estrada-Pena A. et al: Impact of climate trends on tick-borne pathogen transmission. Front Physiol. 2012; 3 : 64. Epub 2012 Mar 27.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
