Nejčastější malignitou a zároveň jednou z nejčastějších příčin úmrtí na nádorová onemocnění u mužů je karcinom prostaty. Kromě věku a černé rasy je jeho jediným prokázaným rizikovým faktorem rodinná anamnéza. Vyšší prevalence je zaznamenávána ve vyspělých státech, svou roli v jeho etiopatogenezi tedy pravděpodobně hrají i životní styl a environmentální rizikové faktory. V poslední době došlo k výraznému pokroku v léčbě karcinomu prostaty i v porozumění mechanismům jeho vzniku. Z přehledového článku publikovaného letos v prestižním časopisu Lancet vybíráme souhrn několika témat.
Podkladem familiárního výskytu karcinomu prostaty jsou genové mutace – rozlišují se mutace s vysokým rizikem (BRCA2, HOXB13) a mutace s nízkým rizikem, které jsou v populaci relativně běžné (prozatím je známo 77 takových mutací). Testování přítomnosti těchto mutací by mohlo otevřít cestu k cílenému screeningu karcinomu prostaty u mužů ve vysokém riziku, který by byl přínosem zejména proto, že celoplošný screening založený na hladině prostatického specifického antigenu (PSA) sice snižuje mortalitu, ale jeho provádění je považováno za kontroverzní, neboť často dochází naddiagnostikování a následnému provádění zbytečných biopsií. Kromě hladiny PSA by v budoucnosti ke screeningu mohlo být využíváno i stanovení PCA3 v moči (mRNA prostatického specifického antigenu 3), eventuálně v kombinaci se stanovováním fúzního genu TMPRSS2-ERG nebo s vyšetřením MRI.
Molekulárněgenetické metody mění rovněž klasifikaci karcinomu prostaty, nově je tak možné jej dělit do podskupin i podle molekulárněgenetické charakteristiky. To by do budoucna mělo umožnit lépe odhadnout prognózu pacientů a usnadnit výběr nejvhodnější léčby. Lokalizované stadium nemoci má totiž u jednotlivých pacientů velmi rozdílnou prognózu, a doporučení k léčbě tak zahrnuje celé spektrum léčebných modalit, od pouhého sledování až po radikální operaci. Výběr nejvhodnější terapie je přitom u konkrétního pacienta velmi složitý, protože chybí jednoznačná kritéria výběru.
V posledních letech se zlepšilo i přežití pacientů s metastatickým karcinomem prostaty, u kterých došlo k progresi na androgen-deprivační terapii (kastračně rezistentní karcinom prostaty). Kromě docetaxelu, který je používán již více než 10 let, bylo v posledních 4 letech představeno několik nových léků, které vedou ke zlepšení přežití u těchto pacientů (hormonální přípravky – abirateron-acetát, enzalutamid; cytotoxické přípravky – kabazitaxel; stimulace imunitní odpovědi – sipuleucel-T, Prostvac-VF; radiofarmakum cílené na kostní tkáň – radium-223). K prevenci kostních komplikací se již dříve používaly bisfosfonáty, nověji lze použít denosumab – monoklonální protilátku proti RANKL. Vzhledem k tomu, že se jedná o nově vyvinuté látky nasazené do terapeutické praxe velmi recentně, neexistují jednoznačná doporučení ohledně výběru pacientů pro daný typ léčby. Jejich využití v některých zemích navíc zatím limituje jejich vysoká cena.
Porozumění genetické a molekulární podstatě karcinomu prostaty se v posledních letech velmi zlepšilo, což s sebou přineslo schválení několika nových léčiv k terapii metastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty. Zatím nejsou dostupná jednoznačná doporučení pro výběr optimálního léčebného postupu a nejasný je i přínos celoplošného screeningu.
(epa)
Zdroj: Attard G., Parker C., Eeles R. A. et al. Prostate cancer. Lancet 2016; 387 (10013): 70−82, doi: 10.1016/S0140-6736(14)61947-4.
