Chronické rány představují významnou a často přehlíženou zátěž pro jednotlivce, rodiny i společnost. Rána se stává chronickou, pokud proces hojení nevede k anatomické a funkční integritě přibližně do 3 měsíců. Chronické rány různé etiologie postihují velkou část světové populace, jejich prevalence činí 2,2 na 1000 obyvatel. Léčba chronických ran představuje také ekonomickou zátěž. Například ve Spojeném království se roční náklady na péči o pacienty s chronickými ranami odhadují na 6 miliard liber.
Débridement je důležitou součástí péče o chronické rány. Jeho cílem je odstranit nekrotickou tkáň a cizí materiály z lůžka rány a vytvořit zdravý spodek rány, její okraje a okolní kůži, a tím podpořit a urychlit hojení. V klinické praxi existuje několik metod débridementu, včetně autolytického, enzymatického, mechanického, chirurgického (ostrého) a biologického. Autolytické, enzymatické a chirurgické metody jsou považovány za selektivní techniky, zatímco mechanické za neselektivní. Selektivní metody se zaměřují především na odstranění nekrotické tkáně, zatímco neselektivní metody odstraňují jak nekrotickou, tak životaschopnou tkáň. Z praxe však víme, že i selektivní metody mohou odstranit nebo poškodit zdravou tkáň.
Nejčastěji používanou metodou již mnoho let zůstává mechanický débridement. Bylo prokázáno, že zlepšuje hojení ran a jeho hlavními výhodami jsou nízké náklady na léčbu a rychlost odstraňování mrtvé tkáně. Problémem však je, že zbytková neživotaschopná tkáň může v mikroskopickém množství zůstat v ráně, což může vést ke zpomalení procesu hojení. Setkat se můžeme i s opačným problémem, kdy rozsáhlá excize poškodí zdravou tkáň nebo i hlubší struktury, jako jsou cévy, nervy, šlachy, či dokonce kosti. I to má za následek opožděné hojení. Je důležité si také uvědomit, že mechanický débridement může být bolestivý, což u pacienta vede ke strachu, zhoršení komfortu, psychického stavu a ve výsledku horší spolupráci.
Autolytický nebo enzymatický débridement jsou sice selektivnějšími metodami, které pacienta méně zatěžují, ale doba potřebná k úplnému odstranění mrtvé tkáně se značně prodlužuje. To vyžaduje více aplikací a větší spolupráci, která je s ohledem na stav některých pacientů obtížná až nemožná.
Vývoj v oblasti nových metod péče o rány se však nezastavil. Perspektivním trendem a alternativou tradičním metodám débridementu je technologie vodního mikropaprsku při podpoře hojení ran. Tato technika spočívá v použití sterilní tekutiny, která je vytlačována z trysky zvolenou intenzitou a přesně nasměrována na povrch rány. Ultrajemný silný paprsek vody se zvolenou intenzitou zajišťuje homogenní mechanické čištění spodiny rány a současně ji stimuluje. V ráně navozuje mikrokrvácení, které může stimulovat regenerační a hojivé procesy a zároveň umožňuje zachovat zdravou tkáň bez jizvení. Bolestivost zákroku lze regulovat intenzitou paprsku. U některých nemocných je třeba použít lokální anestetika.
Ve 2 švýcarských centrech pro hojení ran proběhla v roce 2018 retrospektivní studie, která hodnotila výsledky léčby chronických ran různé etiologie s využitím vodního paprsku jako metody débridementu. Zahrnovala 90 pacientů (46 mužů a 44 žen) průměrného věku 68,5 roku (rozmezí 17−93 let) s 95 různými ranami. Všichni pacienti kromě 1 mohli být léčeni ambulantně a lokální anestezie byla využívána minimálně. Při propuštění z péče v centru pro hojení chronických ran bylo 58 ran zcela uzavřeno, přičemž k jejich uzavření došlo v průměru po 59 dnech léčby (8,4 týdne). Provádění débridementu bylo ukončeno průměrně po 39 dnech (5,6 týdne) při průměrné velikost rány 6,1 cm2. V porovnání s tradičními metodami débridementu bylo zjištěno zkrácení doby hojení přibližně o 30 %. Bezpečnost byla vysoká, autoři při ošetření touto metodou nezaznamenali žádné nežádoucí efekty.
Švýcarští odborníci nyní provádějí studii, ve které porovnávají débridement vodním paprskem a skalpelem nebo kyretou z hlediska rozměrů rány (délky, šířky, hloubky, plochy a objemu) během 6 týdnů léčby.
Chronické rány představují významnou zátěž pro jednotlivce i společnost, respektive zdravotní a sociální systém, a je proto nutné hledat účinné strategie léčby, které povedou k lepším výsledkům a snížení nákladů na zdravotní péči. Nová metoda débridementu využívající technologii vodního mikropaprsku se jeví jako bezpečný, účinný, přesný a časově nenáročný moderní postup, který slibuje zlepšení péče.
(pb)
Zdroje:
1. Reber M., Nussbaumer P. Effective debridement with micro water jet technology (MWT): a retrospective clinical application observation of 90 patients with acute and chronic wounds. Wound Med 2018; 20 : 35−42, doi: 10.1016/j.wndm.2018.01.001.
2. Probst S. E. Healthy tissue preservation during wound debridement by using Debritom+ Micro Water Jet technology − a pilot study. School of Health Sciences Geneve, 2023. Dostupné na: https://ichgcp.net/clinical-trials-registry/NCT04514783
3. Medaxis debritom+: micro water jet technology for gentle debridement. Milani Design & Consulting AG, 2019. Dostupné na: www.youtube.com/watch?v=6fuD3s_aIVE
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
