Keloidní jizvy jsou noční můrou všech zdravotníků, kteří ošetřují rány. Při dlouhodobém pozorování se podařilo prokázat, že jejich dědičnost je autozomálně dominantní s neúplnou penetrancí. Výzkum italských vědců publikovaný v odborném medicínském časopise BMC Medical Genetics prokázal, že by jejich vznik mohl být spojen i se zkrácenými telomerami chromozomů.
Keloidní jizvy jsou noční můrou všech zdravotníků, kteří ošetřují rány. Při dlouhodobém pozorování se podařilo prokázat, že jejich dědičnost je autozomálně dominantní s neúplnou penetrancí. Výzkum italských vědců publikovaný v odborném medicínském časopise BMC Medical Genetics prokázal, že by jejich vznik mohl být spojen i se zkrácenými telomerami chromozomů.
Keloidy – „záhadné“ jizvy
Keloidy jsou nezhoubné kožní nádory, které se vyskytují při hojení ran u geneticky predisponovaných pacientů. Přesná etiologie jejich vzniku zatím není známa, stejně tak zatím není k dispozici stoprocentně účinná terapie. Keloidy jsou charakterizovány šířícími se kožními fibroblasty, nadprodukcí komponent extracelulární matrix a zvýšenou infiltrací zánětlivých buněk včetně lymfocytů, žírných buněk a makrofágů.
Krátké telomery zkracují život
Jak již bylo několikrát prokázáno, čím kratší jsou telomery jednotlivých chromozomů, tím kratší je možná doba dalšího přežití buněk, resp. celého organismu. Při buněčném dělení totiž dochází ke zkracování telomer, a pokud dosáhnou určité délky, buňka (organismus) zahyne. Teoreticky by se tak podle analýzy telomer dala odhadnout zbývající doba života organismu.
Design studie
Vědci z Neapolské univerzity analyzovali vzorky tkání z keloidních kožních lézí a vzorky normální kožní tkáně. Obě skupiny vzorků byly získány od dvaceti pacientů, resp. zdravých dárců, a byly u nich porovnávány délky telomer podle terminálních restrikčních fragmentů a pomocí RT-PCR (real-time PCR). Stejně tak byla provedena i kvantitativní RT-PCR analýza genové exprese hTERT (human telomerase reverse transcriptase – lidské telomerázové reverzní transkriptázy) a byla měřena i intracelulární hladina volných radikálů.
Výsledky byly velmi překvapivé.
Kratší telomery, větší keloidy
Jak italští vědci zjistili, u pacientů, kteří trpěli vznikem keloidních jizev, docházelo oproti zdravé kontrolní skupině ke zkrácení telomer, a to až o 30 % častěji. RT-PCR pak prokázalo absenci exprese hTERT v keloidních tkáních. V těch byla navíc oproti kontrolní skupině naměřena zvýšená hladina volných kyslíkových radikálů.
Za tvorbu keloidních jizev tedy podle vědců pravděpodobně může kromě absence enzymu hTERT, který nestačí „opravovat“ zkrácené telomery, i oxidační stres.
(kam)
Zdroj: De Felice B. et al.: Telomere shortening may be associated with human keloids, BMC Med Genet. 2009 Oct 28; 10: 110.
