Von Willebrandův faktor (VWF) je multifunkční protein klíčový pro primární hemostázu, jehož hlavní funkcí je zprostředkování adheze krevních destiček k subendotelovým strukturám poraněné cévní stěny. VWF navíc váže koagulační faktor VIII a tím ho chrání před rychlým odbouráním v krevním řečišti. Funkce VWF je regulována specifickou proteázou ADAMTS13.
Multimerní VWF je největším známým proteinem v krvi. Podjednotky VWF jsou syntetizovány v buňkách endotelu a megakaryocytech, kde agregují do vláknitých struktur, které jsou skladovány ve speciálních organelách a poté uvolněny do subendotelia či plazmy. Vláknité struktury přichycené k povrchu endotelia reagují natahováním na zvýšení střižné síly působené průtokem tekutiny cévou, a tak fungují jako mechanosenzory poškození cév. Pouze ty největší multimery jsou schopné efektivně vázat receptory krevních destiček a kolagen.
Ultravelké VWF multimery (UL-VWF) mohou dokonce vázat krevní destičky spontánně, bez přítomnosti modulátorů nebo zvýšení střižných sil. Taková hyperaktivita může způsobit samovolné shlukování krevních destiček a tím mikrovaskulární trombózu. Aby k tomu nedocházelo, UL-VWF jsou po uvolnění z povrchu endotelových buněk do krevního řečiště štěpeny na menší a méně reaktivní fragmenty. Štěpení vykonává proteáza ADAMTS13, která je syntetizována zejména v játrech a uvolňována do plazmy, kde cirkuluje.
V důsledku dynamické rovnováhy mezi syntézou a proteolýzou je VWF cirkulující v krvi přítomen jako soubor molekul od dimerů o velikosti cca 500 kDa až po multimery větší než 10 000 kDa. Porušení této rovnováhy vede k problémům s krevní srážlivostí. Při nedostatečné funkci ADAMTS13 dochází k hromadění UL-VWF multimerů a vzniku mikroangiopatického syndromu, trombotické trombocytopenické purpury.
Naopak zvýšená proteolytická aktivita ADAMTS13 doprovází některé z typů (typ 2A / subtyp IIA a typ 2B) von Willebrandovy choroby vyznačující se zvýšenou krvácivostí. V tomto případě se však nejedná o funkční poruchu proteázy, ale o mutace ve VWF, které ho činí náchylnějším k proteolýze.
Proteolytické fragmenty VWF mohou být vizualizovány pomocí gelové elektroforézy na agarózovém gelu, kde lze pozorovat charakteristické obrazce, tzv. tripletové struktury. Analýza těchto obrazců je důležitým diagnostickým nástrojem při typizaci pacientů s von Willebrandovou chorobou.
(este)
Zdroj: Budde U. a Schneppenheim R. Interactions of von Willebrand factor and ADAMTS13 in von Willebrand disease and thrombotic thrombocytopenic purpura. Hamostaseologie 2014; 34 (3): 215−225, doi: 10.5482/hamo-13-08-0045.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
Suplementace cholekalciferolu (vitaminu D₃) je dostupná v řadě různých forem a dávkování. Pro české pacienty s nedostatkem vitaminu D je nyní k dispozici také rychle rozpustný orodispergovatelný film s obsahem 25 000 IU D₃ a dobrou biologickou dostupností. Seznamte se s léčivým přípravkem Ditralia®.
