Léková interakce je vzájemné působení dvou a více léčiv nebo léčiva a složek potravy. V současné době nejsou pacienti s polypragmazií výjimkou, proto téma lékových interakcí nabývá na stále větším významu. Podle aktuálních poznatků však kombinace desmopresinu s léčivy užívanými v terapii benigní hyperplazie prostaty a hyperaktivního močové měchýře nevykazuje žádné klinicky významné interakce s negativním dopadem na pacienta.
Desmopresin je jako analog vazopresinu indikován v terapii centrálního diabetu insipidu, primární noční enurézy u dětí starších 5 let s normální koncentrační schopností ledvin a k symptomatické léčbě nykturie dospělých spojené s noční polyurií.
V klinické praxi může nastat situace, že pacient současně užívá desmopresin a léčiva určená k terapii benigní hyperplazie prostaty (BHP) nebo hyperaktivního močového měchýře (OAB). V terapii těchto onemocnění se nejčastěji používají α1-sympatolytika (např. doxazosin či tamsulosin), inhibitory 5α-reduktázy (např. finasterid či dutasterid) a parasympatolytika (např. solifenacin).
Důležitým aspektem terapie se tak stává problematika lékových interakcí, zejména existence klinicky významných lékových interakcí s negativním dopadem na pacienta. Podle současných poznatků však kombinace desmopresinu s léčivy BHP a OAB nevede k negativním lékovým interakcím, a některé klinické studie naopak potvrzují existenci interakcí s pozitivním dopadem na stav pacienta.
Z hlediska příčin jsou rozlišovány dva hlavní typy lékových interakcí: farmakokinetické a farmakodynamické.
K farmakokinetické interakci dochází, pokud jedno léčivo zasahuje do farmakokinetických procesů jiného podávaného léčiva. Prostřednictvím interakce na úrovni absorpce, distribuce, metabolismu nebo exkrece léčiva může dojít k ovlivnění plazmatických koncentrací léčiva a následně zesílení nebo zeslabení jeho účinku. Projevy a míra závažnosti farmakokinetických interakcí mohou být závislé na individuálních parametrech konkrétního pacienta, především na genetické výbavě a aktuálním funkčním stavu orgánů, které se podílejí na eliminaci léčiva.
Farmakodynamické interakce představují zesílení či zeslabení účinku léčiva na základě interakce mechanismů účinku. Jde například o interakce léčiv působící na konkrétní receptor, enzym, fyziologickou funkci apod. Jejich projevy nejsou tolik závislé na individuálním nastavení pacienta a jejich přítomnost je tak možné zachytit téměř u všech pacientů s nevhodnou kombinací léčiv.
Z hlediska farmakokinetických interakcí je výhodnou vlastností desmopresinu, že se neúčastní jaterního metabolismu přes CYP450 ani jej nijak neovlivňuje. Tento mechanismus je zodpovědný za velkou část interakcí na úrovni metabolismu léčiv. Desmopresin v kombinaci s α1-sympatolytiky a inhibitory 5α-reduktázy nevykazuje žádné farmakokinetické interakce a ani v případě kombinace s parasympatolytiky nebyly zatím popsány žádné interakce na úrovni farmakokinetiky. Teoreticky by mohlo dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace desmopresinu následkem zpomalení střevní peristaltiky způsobené parasympatolytiky. Na možnost této interakce se usuzuje na základě analogie s popsaným účinkem antidiaroika loperamidu, který však tlumí peristaltiku jiným mechanismem a velmi silně. Tento efekt nebyl v klinické praxi prokázán ani u silných neselektivních parasympatolytik. Léky užívané v urologii jsou vysoce selektivní k receptorům močových cest a mají tak relativně slabý účinek na střevní peristaltiku, proto je i toto případné riziko velmi nízké.
Vzhledem k odlišným mechanismům účinku nedochází ani k přímé farmakodynamické interakci desmopresinu a léčiv užívaných v terapii BHP a OAB. Jejich účinky se však mohou potencovat nepřímo. Studie korejských vědců potvrdila příznivý efekt kombinace desmopresinu a parasympatolytik v terapii OAB u ženských pacientek. Podle výsledků této studie uvedená kombinace signifikantně prodlužuje interval urgence a zvyšuje kvalitu života oproti monoterapii parasympatolytiky. Potenciaci je možné využít v léčbě kombinovaných denních a nočních symptomů dolních cest močových (LUTS = lower urinary tract symptoms).
Desmopresin a léčiva užívaná v terapii BHP či OAB nemají žádné prokázané klinicky významné lékové interakce s negativním dopadem na zdravotní stav pacienta nebo průběh léčby. Určité opatrnosti je třeba dbát u pacientů, kteří trpí zácpou nebo se u nich zácpa projeví jako nežádoucí účinek parasympatolytik. Ani v tomto případě ovšem nebyly popsány žádné případy klinicky významných lékových interakcí, které by ovlivnily účinek desmopresinu.
(holi)
Zdroje:
1. Han Y. K. et al. Effect of desmopressin with anticholinergics in female patients with overactive bladder. Korean J Urol 2011 Jun; 52 (6): 396–400; doi: 10.4111/kju.2011.52.6.396.
2. SPC Minirin Melt.
3. Urbánek K. Interakce desmopressinu s léky BHP a OAB.
