Poznatky z výzkumu deprese ukazují, že jde nejen o poruchu nálady, ale především o systémové onemocnění ovlivňující více úrovní fungování organismu. Zasaženy jsou mozkové okruhy spojené s motivací, odměnou a regulací stresu, současně dochází k dysregulaci neuroendokrinní osy (zejména HPA), neurozánětlivým procesům a narušení neurotransmiterových přenosů (serotonin, dopamin, noradrenalin).
Deprese již v praxi bývá vnímána jako onemocnění, jemuž je třeba věnovat pozornost. U pacientů s neurologickým onemocněním se však přidává specifické riziko – některé příznaky deprese (únava, poruchy spánku či zhoršená kognice) mohou být překryty nebo zaměněny za projev základní neurologické diagnózy. Diagnostika proto může být obtížná a často je opomíjena.
Deprese se běžně vyskytuje u řady neurologických onemocnění. Až v:
Kromě biologických mechanismů se podílí na rozvoji depresivní poruchy také psychosociální zátěž a ztráta funkčních schopností. U migrény, chronické bolesti a dalších stavů, kde bolest a deprese sdílejí obdobné patofyziologické mechanismy, dochází k vzájemnému zhoršování obou poruch. Nezanedbatelné je též depresogenní působení některých antiepileptik. Naopak dobrou zprávou je, že některé protizáchvatové léky vykazují antidepresivní účinky a efektivně se uplatňují v léčbě deprese a úzkostně-depresivní poruchy.
Jak ukazují recentní přehledy, deprese zůstává v neurologii poddiagnostikovaná. Důsledkem může být nedostatečná léčba neurologického onemocnění, což vede k dalšímu zhoršování fyzického i psychického stavu pacienta. Pečlivá anamnéza a diferenciální diagnostika s cílem odhalit depresivní poruchu může mít zásadní vliv na další prognózu.
Vhodným nástrojem pro orientační screening je dotazník PHQ-9 (viz níže), který lze snadno použít v ambulantní praxi. Pomáhá rychle vyhodnotit závažnost depresivních příznaků a rozhodnout o dalším postupu.
Vyhodnocení dotazníku:
(tíže deprese podle bodového skóre)
Léčba deprese u pacientů s neurologickými poruchami by měla být individualizovaná a vycházet z jejich celkového stavu, komorbidit i užívané léčby. Léčebný postup zahrnuje nefarmakologické i farmakologické postupy a často si žádá multioborovou spolupráci.
Ve farmakoterapii deprese je možné volit z široké škály antidepresivních léků několika generací, s různým mechanismem účinku (SSRI, SNRI, IMAO, TCA…). Využít lze rovněž multimodálně působící antidepresiva (trazodon, agomelatin, vortioxetin…).
Pro mnoho neurologických pacientů je přitom žádoucí antidepresivum, které:
Trazodon (ve formě s okamžitým nebo prodlouženým účinkem) je multimodální antidepresivum s receptorovým působením. V nižších dávkách dominuje anxiolytický efekt a regulace spánku, při vyšších dávkách se uplatňuje i antidepresivní účinek. Trazodon má nízké riziko sexuálních dysfunkcí, nenarušuje REM fázi spánku a je dobře snášen polymorbidními pacienty.
U těžších forem deprese, při suicidálních myšlenkách, psychotických příznacích nebo po neúspěšné léčbě je vhodná mezioborová spolupráce. Důležité je také posoudit lékové interakce, zvláště u pacientů s více diagnózami a složitou farmakoterapií.
(asa)
Zdroje:
1. Gregorio F. D., Battaglia S. The intricate brain-body interaction in psychiatric and neurological diseases. Adv Clin Exp Med 2024; 33 (4): 321–326. doi: 10.17219/acem/185689.
2. Pagonabarraga J., Álamo C., Castellanos M. et al. Depression in major neurodegenerative diseases and strokes: a critical review of similarities and differences among neurological disorders. Brain Sci 2023; 13 (2): 318, doi: 10.3390/brainsci13020318.
3. Kroenke K., Spitzer R. L., Williams J. B. The PHQ-9: Validity of a brief depression severity measure. J Gen Intern Med 2001; 16 (9): 606–613, doi: 10.1046/j.1525-1497.2001.016009606.x.
4. Češková E. Dlouhodobá léčba deprese u neurologických nemocí. Neurologie pro praxi 2023; 24 (6): 250–253.
