Využití solifenacinu a tamsulosinu v kombinované terapii LUTS u nemocných s benigní hyperplazií prostaty

Odborníci se v souvislosti s terapií LUTS (low urinary tract symptoms) již tradičně zaměřují zejména na obstrukční problematiku související s benigní hyperplazií prostaty (BHP), takzvanou benigní prostatickou obstrukci, a to přestože nezanedbatelnou roli může hrát rovněž dysfunkce močového měchýře. Jímací (skladovací) příznaky přitom mohou být pro dotyčného ještě více obtěžující než symptomy evakuační (obstrukční).

Etiologie LUTS u mužů je multifaktoriální. Vedle BHP, která stojí za takzvanými obstrukčními nebo také evakuačními symptomy (zadrženým a přerušovaným močením, slabým či rozstřikovaným proudem moči a nutností tlačit při mikci přes břišní lis), je to často také hyperaktivní měchýř, jehož přítomnost je spojená s nepříjemnými jímacími příznaky, mezi které patří urgence, urgentní inkontinence, zvýšená frekvence močení a nykturie. Jímacími symptomy trpí asi 75 % jedinců s obstrukčními příznaky při BHP.

Rozumným postupem léčby LUTS u těchto mužů by proto měla být namísto v současnosti často využívané monoterapie blokátory α1-adrenergních receptorů, zaměřené především na příznaky související s BHP, terapie kombinovaná, která pacientovi uleví rovněž od příznaků jímacích.

Využitím fixní kombinace antimuskarinika solifenacinu a α1-blokátoru tamsulosinu u mužů s BHP se zabývalo review řeckých autorů, jež bylo loni publikováno v časopisu Drug Design Development and Therapy. Dostupné údaje ukazují, že kombinovaná léčba tamsulosinem (v denní dávce 0,4 mg) a solifenacinem (v denní dávce 6 mg) vede v porovnání s monoterapií tamsulosinem k významnému zlepšení jímacích symptomů a celkové kvality života u nemocných s přítomností obstrukčních i jímacích příznaků LUTS. Kombinovaná terapie je pacienty dobře tolerována.

(veri)

Zdroj: Dimitropoulos K., Gravas S. Solifenacin/tamsulosin fixed-dose combination therapy to treat lower urinary tract symptoms in patients with benign prostatic hyperplasia. Drug Des Devel Ther 2015; 9: 1707–1716.