Farmakologická léčba benigní hyperplazie prostaty (BHP) závisí na adherenci pacientů a vyžaduje jejich spolupráci. Neužívání předepsaných léčiv může vyústit v progresi onemocnění. Míra adherence se liší při monoterapii a kombinované terapii více léčivy.
Medikamentózní léčba BHP zahrnuje využití řady lékových skupin: α-blokátorů, inhibitorů 5α-reduktázy, parasympatolytik nebo inhibitorů fosfodiesterázy typu 5. Mechanismus účinku se u jednotlivých skupin liší, proto se jednotlivé látky často používají v kombinacích.
α-blokátory ovlivňují symptomy, ale na průběh vlastního onemocnění nemají vliv. Zablokováním α-receptorů dochází ke snížení svalového napětí, zlepšení odtoku moči a zmírnění LUTS (symptomů dolních cest močových).
Inhibitory 5α-reduktázy blokují enzym, který umožňuje přeměnu testosteronu na dihydrotestosteron (DHT). Snížení hladin DHT vyvolává atrofii glandulární komponenty prostaty a vede ke zmenšení žlázy o 20−30 %.
Užití parasympatolytik mírní LUTS, jež mohou být vyvolány hyperaktivitou močového měchýře. Nadměrné kontrakce detruzoru, který je inervován právě parasympatickou částí vegetativního nervového systému, pacientům způsobují potíže, jako je urgence na močení nebo polakisurie.
Poslední skupinou jsou inhibitory fosfodiesterázy typu 5, jež se využívají hlavně v terapii erektilní dysfunkce, ale byl u nich prokázán rovněž pozitivní efekt při léčbě BHP.
Terapie BHP a LUTS je dlouhodobá a jejím problémem není nedostatečný efekt léčiv, ale nedostatečná adherence pacientů. V italské retrospektivní kohortové studii byla analyzována data z databází 22 zdravotnických zařízení. Do studie bylo zařazeno téměř 1,5 milionu mužů ve věku ≥ 40 let. Studie odhalila, že po prvním roce od zahájení léčby je předepsaná terapie dodržována průměrně pouze u 29 % pacientů. Adherence se liší v závislosti na lékové skupině, kterou pacienti užívají. Správně léčba probíhá u 35 % pacientů s monoterapií α-blokátory, 18 % pacientů užívajících inhibitory 5α-reduktázy a pouze u 9 % pacientů s kombinovanou terapií. Po 5 letech je adherence ještě nižší a správný průběh léčby můžeme pozorovat pouze u 15 % pacientů s α-blokátory, u 8 % s inhibitory 5α-reduktázy a u 3 % léčených kombinovanou terapií.
Ačkoliv existuje mnoho efektivních způsobů terapie BHP, léčba často selhává na základě nedodržení léčebného režimu samotnými pacienty. Lékaři by se tedy měli zaměřit nejen na hledání co nejúčinnější terapie, ale měli by věnovat dostatek času pacientovi a zdůraznit důležitost pravidelného užívání léků a doporučeného léčebného režimu v prevenci progrese BHP.
(idav)
Zdroj: Cindolo L., Pirozzi L., Sountoulides P. et al. Patient’s adherence on pharmacological therapy for benign prostatic hyperplasia (BPH)-associated lower urinary tract symptoms (LUTS) is different: is combination therapy better than monotherapy? BMC Urol 2015 (15): 96; doi: 10.1186/s12894-015-0090-x.
