Beta-blokátory v léčbě hypertenze − v kombinacích a při komorbiditách

Minulost a současnost

Beta-blokátory zastávají významnou a nenahraditelnou roli ve farmakoterapii arteriální hypertenze (AH). Tato pozice však prošla za poslední roky a desetiletí několika změnami. Dle některých guidelines (doporučené postupy Evropské kardiologické společnosti [ESC] však mezi ně nepatří) již nejsou považovány za léky první volby v léčbě nekomplikované AH, kde jiné molekuly vykazují lepší kardiovaskulární výsledky. V každodenní praxi ovšem až 2 ze 3 pacientů s AH trpí významnou komorbiditou, která vyžaduje zaujmout k farmakoterapii hypertenze zvláštní přístup.

Hypertenze s komorbiditami

U některých z těchto komorbidit jsou indikovány beta-blokátory pro své další výhody kromě antihypertenzního efektu.

• U stabilní anginy pectoris je využíváno jejich antianginózního účinku a vlivu na snížení tepové frekvence.
• Stejný přínos vykazují i u pacientů po infarktu myokardu, potažmo u asymptomatické stabilní (chronické) ICHS.
• U chronického srdečního selhání jsou beta-blokátory součástí komplexní terapie.
• U hypertenze při feochromocytomu je zvláště potřebná blokáda beta-receptorů.

Obvykle se v těchto situacích podávají v kombinaci s jiným antihypertenzivem − nejčastěji inhibitorem ACE či sartanem, dále případně s diuretikem. U hypertenze při feochromocytomu se kombinují s alfa-blokátory.

Těžší a rezistentní hypertenze

Významná je také možnost přidat beta-blokátor do kombinované léčby v případě těžší či obtížně kontrolovatelné AH. Co se kombinovatelnosti beta-blokátorů s ostatními skupinami léčiv týká, užitečná je zejména jejich kombinace s thiazidovými diuretiky. Dvojkombinace diuretika a beta-blokátoru sice není vhodná z metabolického hlediska, ale pokud stav nemocného vyžaduje léčbu kombinací 3 a více preparátů nebo je beta-blokátor indikován z důvodu výše uvedených komorbidit, jsou tyto skupiny podávány současně.

Možnou, ale méně vyzkoušenou kombinaci pak beta-blokátory tvoří se všemi ostatními skupinami antihypertenziv (blokátory receptoru AT₁ pro angiotenzin II, blokátory kalciových kanálů, inhibitory ACE ad.). Jedinou výjimku tvoří kombinace s nondihydropyridinovými blokátory kalciových kanálů, verapamilem a diltiazemem. Tato kombinace je – s výjimkou společného užívání ve snaze kontrolovat tepovou frekvenci při trvalé fibrilaci síní – kontraindikovaná, protože oba léky prodlužují atrioventrikulární vedení.

(luko)

Zdroje:
1. Filipovský J., Widimský J. jr., Špinar J. Summary of 2013 ESH/ESC Guidelines for the management of arterial hypertension. Prepared by the Czech Society of Hypertension / Czech Society of Cardiology. Cor et Vasa 2014; 56 (6): e494–e518, doi: 10.1016/j.crvasa.2014.07.007. Dostupné na: www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0010865014000769
2. Nussbaumerová B. Kombinační léčba hypertenze vycházející z guidelines. Interní medicína 2016; 18 (2): 66–73.
3. Kennard L., O’Shaughnessy K. M. Treating hypertension in patients with medical comorbidities. BMJ 2016; 352: i101, doi: 10.1136/bmj.i101.
4. Mann S. J. Redefining beta-blocker use in hypertension: selecting the right beta-blocker and the right patient. J Am Soc Hypertens 2017 Jan; 11 (1): 54−65, doi: 10.1016/j.jash.2016.11.007.