Úspěch či neúspěch anastomózy v mikrochirurgii se často odvíjí od řešení vazospasmu. Tento problém ještě nabývá na významu se zmenšujícím se kalibrem cév. Taktiky pro ovlivnění vazospasmu jsou různé, např. lokální či systémová aplikace blokátorů vápníkových kanálu nebo lokální aplikace papaverinu či lidokainu.
Účinek papaverinu a lidokainu byl v minulosti prokázán na četných zvířecích modelech. V dnešní době jsou již tyto látky hojně využívány na operačních sálech při mikrochirurgických výkonech.
Metamizol (dipyron) je derivát pyrozolonu a jedná se o hojně využívané nesteroidní antirevmatikum. Podávat jej lze perorálně, intramuskulárně i intravenózně. Působí silně analgeticky a protizánětlivě a podle dostupných studií má také relaxační účinek na hladkou svalovinu střeva, vas deferens, dělohy, aorty, Oddiho svěrače, močovodu nebo žlučníku. Na králičím modelu měl metamizol vazorelaxační účinek na arteria basilaris.
Cílem studie, jejíž výsledky jsou uvedeny níže, bylo demonstrovat vazodilatační efekt topicky aplikovaného metamizolu a srovnat tento účinek s běžně užívanými topicky aplikovanými papaverinem a lidokainem. Z hlediska ekonomických nákladů se tyto 3 látky nikterak významně neliší, jejich cena je srovnatelná.
Inzerce:
Studie probíhala na zvířecím modelu. Celkem 35 potkanů bylo náhodně rozděleno do 4 skupin: kontrolní skupina (8 potkanů), skupina „metamizol“ (9 potkanů), skupina „papaverin“ (9 potkanů) a skupina „lidokain“ (9 potkanů). Chirurgické úkony prováděl u všech skupin stejný operatér i asistent.
Operatér přerušil obě femorální tepny. Ty byly ihned vyfotografovány. Jejich průměr byl následně změřen na fotografiích pomocí počítačového programu (Universal Desktop Ruler software version 3.5.3364). Průměr femorálních tepen potkanů před lokální aplikací kontrolního fyziologického roztoku nebo některé z vazodilatačních látek dosahoval u kontrolní skupiny 0,565 (± 0,05) mm, u skupiny „metamizol“ 0,589 (± 0,04) mm, u skupiny „papaverin“ 0,594 (± 0,03) mm a u skupiny „lidokain“ 0,573 (± 0,04) mm.
Po aplikaci fyziologického roztoku u kontrolní skupiny nebo jedné z vazodilatačních látek u zbylých skupin (metamizol 2,5 g/5 ml; papaverin 40 mg/2 ml; lidokain 500 mg/5 ml) byl změřen průměr tepen v odstupu 5, 10, 20 a 30 minut (opět prostřednictvím fotografie a počítačového programu). U všech skupin (kromě kontrolní) došlo k signifikantnímu nárůstu průměru tepen. Mezi skupinou „metamizol“ a „papaverin“ nebyl pozorován signifikantní rozdíl. Jak metamizol, tak papaverin však působily větší vazodilataci než lidokain. Efekt přetrvával u všech skupin po celou dobu experimentu, tj. po dobu 30 minut.
Úspěch mikrochirurgických zákroků se odvíjí od řady proměnných. Jednou z nich je i účinné ovlivnění vazospasmu. K tomu se využívají například papaverin či lidokain. Ačkoliv byl v této práci využit 10% lidokain, který podle předchozích studií vykazuje větší efektivitu než méně koncentrované roztoky, nebylo jeho použitím dosaženo stejných výsledků jako v případě metamizolu a papaverinu.
Spasmolytický a vazodilatační účinek metamizolu byl opakovaně prokázán. Výše popsaná práce se zaměřila na schopnost tohoto léku ovlivnit vazospasmus při lokální aplikaci v mikrochirurgii. Na základě poznatků, které z ní vyplývají, lze uzavřít, že lokálně aplikovaný metamizol je podle této studie při potlačování vazospasmu stejně účinný jako papaverin a účinnější než lidokain.
(dos)
Zdroj: Kaya B., Elçin Işılgan S., Serel S., Ergün H. Metamizole: an effective solution for vasospasm. J Plast Surg Hand Surg 2016; 50 (3): 151–155, doi: 10.3109/2000656X.2015.1137924.
