Časný záchyt karcinomu plic v praxi: současné výsledky populačního pilotního programu pohledem dat

Souhrn

Karcinom plic zůstává v České republice jednou z nejzávažnějších onkologických diagnóz. Přestože medicína v posledních letech výrazně pokročila, většina případů je stále diagnostikována v pokročilém stadiu, kdy jsou léčebné možnosti omezené. Ministerstvo zdravotnictví proto v roce 2022 spustilo Populační pilotní program časného záchytu karcinomu plic, jehož cílem je snížit úmrtnost pomocí včasné diagnostiky prostřednictvím nízkodávkového CT (LDCT). Jak program funguje, jaké jsou jeho dosavadní výsledky a jaké jsou jeho další perspektivy? O tom jsme hovořili s přední českou pneumoložkou prof. MUDr. Janou Skřičkovou, CSc.

Rozhovor vedla Jindra Moravcová

Populační pilotní program, zahájený v roce 2022, představuje nejrozsáhlejší snahu českého zdravotnictví systematicky vyhledávat karcinom plic ve stadiu, které je potenciálně kurativně léčitelné. Program je zaměřen na rizikovou populaci současných a bývalých kuřáků ve věku 55–74 let s kumulovanou expozicí minimálně 20 balíčkoroků (tj. např. 1 krabička denně po dobu 20 let nebo 2 krabičky denně po dobu 10 let). Profesorka Skřičková upozorňuje, že ačkoliv se o programu někdy hovoří jako o screeningu, přesnější je označení „pilotní ověřování“.

„Není to vlastně typický screening, ale spíše populační pilotní program,“ zdůrazňuje. Jeho účelem je ověřit přínosy, odhalit úskalí a postupně nastavit systém, který by mohl být v budoucnu pevně začleněn mezi preventivní programy.

Aktuální data ÚZIS ČR z roku 2025 ukazují, že program dosahuje významných výsledků nejen v oblasti včasného záchytu, ale také v mapování epidemiologické zátěže a struktury rizikové populace.

Epidemiologické souvislosti: incidence neklesá, u žen naopak výrazně stoupá

Data Národního onkologického registru ukazují, že incidence karcinomu plic v České republice se v posledním desetiletí nesnižuje. V letech 2019–2023 činila průměrná incidence 61,8/100 000 obyvatel, medián věku při diagnóze byl 71 let u obou pohlaví. Poměr mortality k incidenci je 0,77, což potvrzuje, že většina onemocnění je stále diagnostikována pozdě a prognóza zůstává nepříznivá.

Zároveň se mění epidemiologický profil podle pohlaví. Zatímco u mužů incidence stagnuje, u žen rostla mezi lety 2014–2023 o 68 %. Profesorka Skřičková tento trend vysvětluje historickými změnami v kuřáckém chování: „Výskyt karcinomu plic skutečně neklesá. A co je velmi výrazné: u žen roste velmi rychle. Byly generace, kdy kouřili téměř jen muži. Pak ale začaly kouřit i ženy, a právě tyto generace nyní stárnou a dostávají se do věku, kdy se karcinom plic objevuje nejčastěji.“

Pozitivní posun v záchytu časných stadií: operabilita jako hlavní benefit

Jedním z klíčových přínosů programu je schopnost zachytit onemocnění v časných, potenciálně operabilních stadiích. Ta představují jedinou reálnou cestu k úplnému vyléčení. Právě zde se ukazuje nejvýraznější pokrok. Profesorka Skřičková komentuje vývoj následovně: „Při úplně prvních výsledcích to bylo bohužel jen asi 2,5 %. Později 2,6 %, ale podle nejnovějších údajů už 6,9 %.“ Nárůst téměř na sedm procent znamená významné zlepšení, neboť u každého takto zachyceného pacienta může včasná operace zásadně ovlivnit prognózu.

Program však identifikoval také řadu případů pokročilého onemocnění, což potvrzuje vysokou zátěž rizikové populace.

Klíčová role praktických lékařů: identifikace rizikových osob jako základ úspěchu

Pilotní program současně ověřuje, do jaké míry jsou zapojeny jednotlivé
segmenty zdravotního systému. Úspěch programu zásadně závisí na efektivní identifikaci vhodných pacientů, a proto v něm mají podle profesorky Skřičkové zcela zásadní roli praktičtí lékaři: „Do screeningu sice zařazují pacienty i pneumologové, ale klíčoví jsou praktičtí lékaři. Ideální by bylo, aby fungovala jasná návaznost: od praktického lékaře k pneumologovi, podle nálezu případně do pneumoonkologického centra a poté zpět k pneumologovi.“

Ačkoliv praktičtí lékaři oslovili již desítky tisíc pacientů, stále existují rezervy v organizaci i motivaci. Profesorka Skřičková hodnotí jejich aktivitu jako převážně velmi dobrou: „Nedá se říct, že by praktičtí lékaři byli málo aktivní. Naopak –⁠ oslovili 77 % osob ze 43 052 všech oslovených. Pneumo-
logové oslovili 9898 osob, tedy asi 23 %. Takže praktičtí lékaři svou roli opravdu splnili. Přesto by bylo ideální, kdyby tvořili třeba 90 %.“

Do programu se podle údajů zapojilo 45 % všech praktiků, mezi kraji je patrná výrazná variabilita –⁠ nejaktivnější je Praha (57 %), nejnižší zapojení je v Plzeňském kraji (37 %).

Jednou z největších praktických výzev je samotná identifikace vhodných kandidátů. Podle profesorky Skřičkové by si měl každý praktický lékař vytvořit efektivní způsob oslovování pacientů, byť to může být poměrně náročné: „Ideální by bylo mít v kartotéce jasně označené kuřáky a ty potom aktivně pozvat. Pokud však takové údaje v dokumentaci chybějí, nezbývá než oslovit každého pacienta ve věku 55 až 74 let, když vstoupí do ordinace, a zeptat se ho, jak dlouho kouřil a kolik cigaret denně. Jinou cestu opravdu nevidím. Co pacient neřekne, to se praktik nedozví.“ Kromě organizačních překážek se lékaři potýkají také s obavami pacientů, kteří se vyšetření bojí nebo jej odkládají. Profesorka Skřičková radí, že zde je nezbytné jasné, trpělivé a opakované vysvětlování: „Čím později přijdou, tím větší je riziko, že jejich potíže budou horší a hůře léčitelné. A pokud zatím potíže nemají, je důležité zdůraznit, že když se nádor zachytí v době, kdy je ještě bezpříznakový, je velká šance na úplné vyléčení.“ Screening je dlouhodobý proces –⁠ i po negativním prvním CT je pacient sledován minimálně pět let podle doporučených intervalů.

Další významnou úlohu mají praktičtí lékaři v prevenci. Zásadním rizikovým faktorem karcinomu plic je kouření a praktici mohou pacienty motivovat k léčbě závislosti na tabáku. Důležitá je také spolupráce praktických lékařů s odborníky, jak při diagnostice, tak následné péči. Zde profesorka Skřičková vnímá prostor pro zlepšení: „Je obecná tendence, hlavně ze strany onkologů, aby byli pacienti s nádory sledováni spíše praktickými lékaři. Ale mám dojem, že většina praktiků o tyto pacienty velký zájem nemá. Samozřejmě jsou výjimky, lékaři, kteří se do toho aktivně zapojují, ale není jich mnoho. A pokud jde o zlepšení spolupráce, vidím možnost hlavně v edukaci –⁠ pravidelně pořádat semináře pro praktické lékaře společně s pneumology, zaměřené na plicní nemoci, včetně karcinomu plic.“

Návazná diagnostika a moderní léčba

Profesorka Skřičková zdůrazňuje, že stejně jako samotný záchyt je důležitá i kvalita následné diagnostiky a léčby: „Získání dostatečného množství tkáně a vyšetření všech prediktivních markerů je naprosto zásadní. Moderní navigační bronchoskopie, transbronchiální kryo­biopsie či robotické systémy umožňují bezpečný odběr tkáně i z periferních ložisek. A protože léčba přímo navazuje na diagnostiku, měla by být koncentrovaná do center, která mají přístup ke klinickým studiím a kde se pravidelně scházejí multi­disciplinární týmy.“

Pokud se podíváme na oblast léčby karcinomu plic, profesorka Skřičková připomíná, že operace stále představuje jedinou metodu s kurativním potenciálem. Současně však zdůrazňuje, že do terapie vstoupily moderní skupiny léků, které zásadně mění prognózu pacientů. „Obecně se v léčbě uplatňují jednak léky tzv. cílené (terčové) terapie, což jsou přípravky zaměřené na konkrétní procesy v nádorové buňce, které z ní dělají buňku nádorovou. A pak jsou to léky imunoterapie, které aktivují vlastní imunitní systém pacienta k boji proti nádoru. Právě tyto nové skupiny léků vstupují do léčby karcinomu plic –⁠ jak v pokročilých stadiích, tak v poslední době i v těch časných.“ Léčba musí být přesně indikovaná a pro pa­cienty má jasný benefit v prodloužení doby přežití: „Vidíme například, že pacienti s biologickou, tedy cílenou léčbou, i tehdy, když byla v minulosti nasazována už v metastatickém stadiu, mohli žít čtyři i více let. A to je obrovský posun.“ Zásadní je však kvalitní diagnostika, která umožňuje správně určit, zda je pacient pro danou léčbu vhodným kandidátem.

Možnosti rozšíření programu: potenciál přesahující karcinom plic

Ačkoli je pilotní program zaměřen výhradně na záchyt karcinomu plic u rizikových kuřáků a bývalých kuřáků, má potenciál i pro záchyt jiných onemocnění. Nízkodávkové CT totiž neodhaluje pouze nádory, ale dokáže zachytit i další závažné plicní změny. To podle profesorky vytváří prostor pro širší preventivní význam programu v budoucnosti: „Vzhledem k tomu, že screening může zachytit nejen karcinom plic, ale i jiné pro pacienta závažné nálezy, především intersticiální plicní procesy nebo emfyzém, který upozorňuje na chronickou obstrukční plicní nemoc, je šance, že by se program v budoucnu mohl rozšířit a podchytit více diagnóz.“

Závěr

Populační pilotní program časného záchytu karcinomu plic prokazuje vysoký potenciál ve včasné diagnostice a již nyní významně zlepšuje podíl zachycených časných stadií. Moderní diagnostické a léčebné metody přinášejí pacientům lepší prognózu než kdykoli předtím. Současně však program odhaluje potřebu posílení primární péče, mezioborové spolupráce a stabilizace personálních kapacit v pneumologii.

„Budoucnost stojí na přesné diagnostice, spolupráci odborníků a dostatku lékařů, kteří budou pokračovat v této práci,“ uzavírá prof. Skřičková.

Program má značný potenciál stát se klíčovým nástrojem v boji proti jednomu z nejzávažnějších onkologických onemocnění současnosti.