Autoři: MUDr. Klára Zapletalová Působiště autorů: všeobecná praktická lékařka, Benátky nad Jizerou Vyšlo v časopise: Svět praktické medicíny, 8, 2026, č. 1, s. 48-54 Kategorie: Medicína v ČR: Novinky v primární péči
Od 1. 1. 2026 dochází v oblasti preventivních prohlídek k obsahovému rozšíření spektra vyšetření a výkonů se zřetelným důrazem na individualizaci postupu lékaře podle věku, rizik, komorbidit, rodinné zátěže a životního stylu pacienta.
J
e důležité uvědomit si, jakou příležitost nám, praktickým lékařům, do rukou dává prevence. Tento, napříč zdravotnickým systémem ojedinělý výkon, vykazovaný pod kódem 01022, v sobě skrývá možnost poznat pacienta v biopsychosociálním kontextu v celé jeho šíři. V každodenním provozu ordinace by měl přinášet určité zpomalení, prostor k prohloubení vztahu s pacientem a posílení vlivu na další směřování poskytované péče. Z psychologického hlediska je významný také pro pochopení pacientových postojů, priorit a hodnot v oblasti zdraví a péče o sebe. Je proto žádoucí ukotvit tuto naši kompetenci v povědomí veřejnosti jako základní kámen péče o zdraví a postupně změnit vnímání preventivní péče jak ze strany pacientů, tak ze strany lékařů. Obcházení a nedocenění role praktického lékaře a nadužívání specializované péče, spojené s „cestováním“ pacienta mezi jednotlivými odbornými ambulancemi, vede k upozadění prevence jako takové a oslabuje preventivní pojetí zdraví v laické veřejnosti. Jak zmínil prof. Linhart, přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN, na předvánočním setkání s ministrem zdravotnictví Mgr. Adamem Vojtěchem – péče praktického lékaře je zásadní nejen z hlediska efektivity, ale i kvality. „Je tragická chyba, když pacient dostává nákladnou péči u kardiologa a zemře na kolorektální karcinom.“
Preventivní prohlídka je chápána nikoli jako formální výkon, ale jako komplexní hodnotící nástroj s přímým dopadem na dlouhodobou péči o pacienta i na jeho prognózu. V tomto článku se zaměříme na propojení klíčových aspektů správně vedené prevence a na anamnézu jako její základní pilíř – s důrazem na celistvý holistický přístup k pacientovi. V současné době je nezbytné cíleně zahrnout i psychické zdraví, protože duševní obtíže často významně ovlivňují somatické symptomy, životní styl, adherenci k léčbě i celkovou zdravotní trajektorii pacienta. Zaměříme se také na aktuální společenské trendy, které se stále výrazněji promítají do naší každodenní praxe.
Níže uvedený text vychází z vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách, a je doplněn o doporučení autorky.
Anamnestická část preventivní prohlídky by měla představovat strukturovaný, ale také dostatečně otevřený rozhovor, který umožní aktualizaci osobní, rodinné, sociální i pracovní anamnézy a současně poskytne prostor k zachycení nových rizikových faktorů vyplývajících ze změn životního stylu a společenských trendů. Kromě tradičního zjišťování výskytu kardiovaskulárních a plicních onemocnění, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, dyslipidemie, nádorových a dědičných onemocnění je nezbytné věnovat pozornost také duševním poruchám a závislostem v rodinné anamnéze, které mohou významně modifikovat dlouhodobé riziko pacienta.
Osobní anamnéza se v současné době rozšiřuje o zaměření na psychickou stránku a duševní zdraví.
Psychická anamnéza by měla být přirozenou součástí preventivní prohlídky, psychická zátěž významně ovlivňuje somatické symptomy, adherenci k léčbě, životní styl a motivaci k léčbě ostatních zdravotních obtíží. Téma je vhodné otevřít zejména při nespavosti (časté buzení v ranních hodinách), dlouhodobé únavě, nevysvětlených či funkčních somatických příznacích (bolesti, palpitace, dušnost, dyspepsie), při poklesu výkonnosti, ztrátě zájmů, sociálním stažení, zvýšené podrážděnosti, při významných životních stresorech (ztráta blízkého, rozvod, finanční tlak, pečovatelská zátěž) a také při podezření na nadužívání alkoholu či jiných návykových látek.
Komunikaci je vhodné vést věcně bez emočního zabarvení: lékař může krátce vysvětlit, že se na psychiku ptá rutinně, protože souvisí se spánkem, bolestí, kardiometabolickými riziky i celkovým fungováním. Následně lze strukturovaně, ale stručně projít základní oblasti: spánek (usínání, probouzení, časné probouzení, denní únava), náladu a energii (skleslost, anhedonie, vyčerpání), úzkostné projevy (napětí, obavy, panické ataky a jejich somatické projevy), dopad na fungování (práce, rodina, sociální role) a copingové strategie.
Pro standardizaci a snadnou dokumentaci je vhodné využít krátké screeningové nástroje. U deprese lze použít prescreen PHQ-2 a při pozitivitě doplnit PHQ-9, který zároveň pomáhá odhadnout závažnost obtíží a zachytí i suicidální položku. U úzkosti lze obdobně využít GAD-2 a při pozitivitě doplnit GAD-7. Při podezření na rizikové pití je vhodný krátký záchyt AUDIT-C. Je samozřejmé, že kompletní zhodnocení všech uvedených oblastí není nutné (ani reálně možné) vždy uzavřít v rámci jediné preventivní prohlídky. Lékař může jednotlivé kroky – screeningové škály, dovyšetření, edukaci i plán intervence – účelně rozložit do více kontrol podle časových možností, aktuálního stavu pacienta a naléhavosti zjištěných obtíží. Klíčové však je, aby preventivní prohlídka plnila svou zásadní roli: umožnila včasný záchyt varovných příznaků nebo vznik podezření na psychickou poruchu a nastartovala navazující postup (dovyšetření, kontrolu, případné předání do specializované péče) tak, aby potíže nezůstaly skryté a neřešené.
Psychické obtíže se navíc v průběhu života proměňují a mohou mít různou podobu podle věku. U mladší generace se častěji objevují úzkostné a depresivní stavy, poruchy příjmu potravy a sebepoškozování, jehož fyzické známky je vhodné aktivně vyhledávat. Ve středním věku převažuje syndrom vyhoření, obtíže tzv. sendvičové generace, chronický stres, přetížení, problematika práce z domova (home-office) spojená se sociální izolací a možným workoholismem, zatímco u žen na mateřské dovolené je nutné myslet i na poporodní depresivní stavy či sklony k nadužívání alkoholu. U seniorů dominuje osamělost, sociální izolace, riziko domácího násilí a depresivní symptomatika, která může být současně časným projevem kognitivního deficitu.
Součástí rozhovoru by měla být i oblast psychohygieny, kvalita spánku, stravovacích návyků a míry digitální zátěže. V posledních letech narůstá fenomén chronického nedostatku spánku považovaného pacienty za „normu“, stejně jako nadměrné využívání digitálních technologií, které může vést k poruchám koncentrace, únavě bez organického podkladu, podrážděnosti a postupné ztrátě zájmu o běžné aktivity. Tento stav bývá někdy označován jako digitální přetížení či „dopaminová únava“ a může se významně podílet na rozvoji úzkostných a depresivních obtíží.
Nedílnou součástí anamnézy je dotazování na užívání návykových látek, které pacienti často nevnímají jako zdravotně rizikové. Patří sem nejen klasické návykové látky, ale také fenomény posledních let, jako jsou kratom, HHC, nikotinové sáčky, vaping, energetické nápoje, anabolické preparáty či experimentální užívání psychedelik v mikrodávkách. Významné místo zaujímá i konzumace alkoholu, která převažuje stále více u generace 40+, a to nejen ve smyslu závislosti, ale i ve formě nárazového pití či tzv. alkorexie, přičemž současný obraz uživatele alkoholu již zdaleka nemusí odpovídat sociálně vyloučenému jedinci. U mladší generace oblíbenost alkoholu klesá.
Nově je vhodné zaměřit se také na oblast tzv. biohackingu a extrémní suplementaci, která se objevuje napříč věkovými skupinami, zejména však u mladších a výkonnostně orientovaných pacientů (IT, podnikatelé, sportovci). Patří sem dlouhodobé užívání vysokých dávek vitaminů a minerálů, nootropik, hormonálních přípravků, experimentální režimy hladovění či extrémní otužování.
Pracovní anamnéza již neslouží pouze k identifikaci nemocí z povolání, ale také k posouzení dlouhodobé psychické a fyzické zátěže, směnnosti, rizikových profesí a míry stresové expozice. U řidičů a dalších odpovědných profesí je vhodné dbát na důslednější kompenzaci chronických onemocnění, u profesí s intenzivním mezilidským kontaktem je namístě zvýšená obezřetnost vůči rozvoji psychiatrických obtíží.
Významnou oblast představují sportovní aktivity a volnočasové návyky. Lékař by měl hodnotit jednostrannou zátěž pohybového aparátu, chronické bolesti kloubů, anamnézu úrazů včetně opakovaných úderů do hlavy a současně upozornit na rizika náhlého zahájení vysoce intenzivní fyzické aktivity u pacientů středního věku s kardiovaskulárními rizikovými faktory. Cíleně se dotazujte a s opatrností jednejte u sportů s častými údery do hlavy – fotbal, bojové sporty, ragby. Specifickou kapitolou je digitální zátěž a gaming, které mohou vést k přetížení horních končetin, syndromu karpálního tunelu, zamrzlého ramene, bolestem krční páteře či rozvoji de Quervainova syndromu.
Tuto anamnézu reflektujeme podle věku ženy. Nejkomplikovanější období v životě ženy jsou perimenopauza a klimakterium, kdy řada somatických i psychických obtíží může mít hormonální podklad. Vhodné je upozornit na význam režimových opatření, úpravy životního stylu, redukci rizik a u výrazně symptomatických pacientek na případnou možnost hormonální substituční terapie ve spolupráci s gynekologem. U mladších žen je vhodné cíleně se ptát na plánování těhotenství, opakované cykly asistované reprodukce, poruchy fertility, sexuální aktivitu. Takto pojatá anamnéza umožňuje zachytit nejen aktuální zdravotní stav, ale i širší kontext životního stylu a rizikových faktorů, které zásadně ovlivňují dlouhodobé zdraví pacientky.
Významným, avšak často opomíjeným faktorem v anamnéze je finanční situace pacienta a s ní spojený dlouhodobý stres. Řada pacientů o této oblasti spontánně nemluví, přesto může mít zásadní vliv na jejich somatické i psychické zdraví. Finanční zátěž se může projevovat existencí dluhů či exekucí, nutností pracovat ve více zaměstnáních současně nebo přijímat noční a směnný provoz nikoli z profesní volby, ale z ekonomické nutnosti. Tyto okolnosti bývají spojeny s chronickou spánkovou deprivací, únavou, úzkostnými stavy, zvýšeným krevním tlakem i zhoršenou kompenzací chronických onemocnění. Neméně důležitým důsledkem je odkládání lékařských kontrol, vyšetření či farmakoterapie z finančních důvodů, případně snaha šetřit na medikaci jejím nepravidelným užíváním. Citlivé a nenásilné zmapování této oblasti může pomoci lékaři lépe porozumět reálným možnostem pacienta dodržovat doporučený léčebný režim a přizpůsobit další.
Doporučuji do anamnézy zaznamenávat údaje o vlastnictví řidičského a zbrojního průkazu.
Součástí preventivní prohlídky by měla být systematická kontrola povinných očkování podle platné legislativy a současně individuální posouzení a návrh doporučených vakcinací s ohledem na věk, zdravotní stav, pracovní expozici, životní styl i cestovatelské návyky pacienta. Očkování by nemělo být vnímáno pouze jako formální kontrola očkovacího průkazu, ale jako aktivní nástroj prevence závažných infekčních onemocnění v průběhu celého života.
U mladších dospělých do 30 let je vhodné věnovat pozornost především očkování proti HPV, které má význam nejen u žen, ale i u mužů, zejména v prevenci orofaryngeálních a análních karcinomů, a lze jej doporučit i po zahájení sexuálního života. V této věkové kategorii je dále namístě zvážit očkování proti hepatitidě A u osob s rizikovým sexuálním chováním, u pracovníků ve zdravotnictví, odpadovém hospodářství či u cestovatelů do exotických destinací. Očkování u pacientů do 30 let na žloutenku typu B je v rámci povinného očkování. U studentů, osob žijících v kolektivních zařízeních a u cestovatelů je vhodné zvažovat také očkování proti meningokokovým nákazám. Významnou roli hraje rovněž očkování proti klíšťové encefalitidě, zvláště u osob, které tráví více času v přírodě nebo jsou v častém kontaktu se zvířaty.
Ve věkové skupině 30–50 let nabývá na významu každoroční očkování proti chřipce, především u rodičů malých dětí, osob s vysokou pracovní zátěží či u pacientů s chronickými onemocněními. Dále je vhodné zvážit očkování proti hepatitidě A a B v souvislosti s gastroturismem a aktivitami v rizikových oblastech. Pozor na pacienty 35+, nebývají očkováni na žloutenku typu B, plošné povinné očkování bylo zavedeno od roku 1989. Očkování proti pertusi má význam zejména u těhotných a jako nepřímá ochrana novorozenců a malých dětí v rodině. Obecně je doporučeno po převzetí pacienta od dětského lékaře při nejbližším přeočkování proti tetanu nabídnout kombinovanou vakcínu TAT + pertuse. Očkování proti klíšťové encefalitidě zůstává relevantní zejména u osob s pravidelným pobytem v přírodě, zahrádkářů a majitelů domácích zvířat.
U osob starších je vhodné doporučovat každoroční očkování proti chřipce a onemocnění covid-19. Významnou roli zde hraje očkování proti pneumokokovým infekcím, přičemž je vhodné zdůraznit riziko přenosu infekce při intenzivním kontaktu s vnoučaty a u mladších rodinných příslušníků. Dále je indikováno očkování proti klíšťové encefalitidě, které je od 50 let hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, a očkování proti herpes zoster, jež má zvláštní význam u diabetiků a imunokompromitovaných pacientů. Význam očkování proti pásovému oparu (herpes zoster) dokládají i dva krátké rozhovory s pacienty (viz text v rámečku).
Při plánování vakcinace je nutné počítat s fenoménem imunosenescence, tedy postupného oslabování imunitní odpovědi s věkem. U osob nad 60 let je proto vhodné důsledně kontrolovat intervaly přeočkování proti tetanu, které by mělo probíhat každých deset let. Takto pojatá vakcinační strategie umožňuje přizpůsobit prevenci infekčních onemocnění individuálním potřebám pacienta a významně přispívá k udržení jeho dlouhodobého zdraví.
Součástí preventivní prohlídky v ordinaci praktického lékaře by měla být aktivní kontrola účasti pacienta na hrazených screeningových programech a současně orientace v preventivních vyšetřeních, která probíhají u specialistů. Praktický lékař zde plní roli koordinátora prevence – ověřuje, zda pacient screeningové programy skutečně absolvuje. V ordinaci praktického lékaře máme k dispozici nabídnout pacientovi zejména screening kolorektálního karcinomu, screening karcinomu prsu, program časného záchytu karcinomu prostaty, program časného záchytu karcinomu plic, program časného záchytu aneurysmatu abdominální aorty, program časného záchytu osteoporózy a program časného záchytu demence (podrobněji viz tabulka screeningů a programů časného záchytu vybraných onemocnění).
Vedle těchto programů je vhodné systematicky připomínat i pravidelná preventivní vyšetření u specialistů. Patří sem doporučení preventivního očního vyšetření ve věku 45–61 let v intervalu jednou za čtyři roky, spolu s vystavením žádanky. U žen má klíčové postavení gynekologická preventivní prohlídka od 15 let v ročním intervalu, přičemž HPV test se provádí ve 35., 45. a 55. roce života. U žen, zejména po menopauze, bývá gynekologická prevence často odkládána nebo zcela opomíjena. Je však důležité pacientkám připomínat, že řada zhoubných onemocnění ženských pohlavních orgánů se v nefertilním věku může rozvíjet nenápadně a dlouho bez zřetelných obtíží. Na rozdíl od jiných nádorů totiž často nevyvolává časně funkční omezení ani výrazné subjektivní symptomy, a žena tak může mít pocit, že je „v pořádku“, přestože onemocnění již probíhá. Právě proto platí, že absence příznaků není spolehlivým ukazatelem zdraví.
V rámci onkologické prevence je vhodné doporučit také pravidelnou kontrolu kožních znamének u dermatologa, typicky jednou ročně. Nezastupitelnou roli má i stomatologická preventivní prohlídka, která je u dospělých nad 18 let doporučena jedenkrát ročně.
Pokud pacient některý ze screeningových programů či preventivních vyšetření neabsolvuje, je součástí preventivní prohlídky nejen jeho aktivní doporučení k vyšetření, ale také stručné a srozumitelné poučení o konkrétních zdravotních rizicích.
Podrobnější informace k jednotlivým screeningovým programům jsou uvedeny v rámečcích.
Součástí preventivní prohlídky je kompletní fyzikální vyšetření, které by mělo být prováděno systematicky a se zřetelem k aktuálnímu rizikovému profilu pacienta. Nově je vhodné důsledně neopomíjet měření obvodu pasu jako jednoduchého, ale klinicky velmi významného ukazatele viscerální obezity a metabolického rizika. Za zvýšené riziko je považován obvod pasu u mužů ≥ 94 cm a za vysoké riziko ≥ 102 cm; u žen je zvýšené riziko při obvodu pasu ≥ 80 cm a vysoké riziko ≥ 88 cm. V rámci fyzikálního vyšetření je dále doporučeno orientační posouzení zraku a sluchu, které má praktický dopad zejména u starších pacientů a může být klíčové i pro časné zachycení funkčních deficitů ovlivňujících bezpečnost a soběstačnost.
Významnou součástí fyzikálního vyšetření je onkologická prevence. Patří sem vyšetření kůže s cílem zachytit suspektní kožní léze, dále urologické vyšetření per rectum při podezření na karcinom prostaty, vyšetření varlat u rizikových mužů a u žen vyšetření prsů od 25 let při pozitivní rodinné anamnéze. Nedílnou součástí je také edukace pacienta k samovyšetřování, a to způsobem přiměřeným věku a vzdělání, s důrazem na praktickou proveditelnost.
Elektrokardiografické vyšetření (EKG) patří do vstupní prohlídky a dále se provádí podle věku a přítomnosti kardiovaskulárních rizikových faktorů. U osob s rizikovými faktory kardiovaskulárních onemocnění je doporučeno provést EKG již ve 30 letech, od 40 let se interval řídí mírou rizika. U pacientů s rizikovými faktory se EKG provádí od 30 let jednou za čtyři roky a od 40 let jednou za dva roky, zatímco u osob bez rizikových faktorů je doporučeno provádět EKG od 40 let v intervalu jednou za čtyři roky.
Součástí preventivní prohlídky je také vyšetření moči, které se provádí vyšetřením moči diagnostickým papírkem v intervalu jednou za dva roky, pokud není indikováno komplexnější laboratorní vyšetření. Toto jednoduché vyšetření umožňuje orientačně zachytit hematurii, proteinurii či další odchylky a může být prvním signálem k cílenému dovyšetření.
Laboratorní vyšetření zahrnuje při vstupní prohlídce (pokud nejsou k dispozici aktuální výsledky) krevní obraz, jaterní testy, glykemii, kreatinin s odhadem glomerulární filtrace (eGFR), vyšetření moči chemicky se sedimentem, stanovení poměru albumin/kreatinin v moči (ACR) a lipidogram.
Následná preventivní laboratorní vyšetření se řídí věkem a rizikovým profilem. Lipidogram je doporučeno provést ve 25 a 30 letech, dále ve věku 30–39 let jednou za čtyři roky a od 40 let jednou za dva roky. Glykemie je doporučena v intervalu jednou za dva roky a krevní obraz lze v rámci prevence držet ve stejném věkovém schématu jako lipidogram, tedy ve 25 a 30 letech, dále ve 30–39 letech jednou za čtyři roky a od 40 let jednou za dva roky. Jaterní testy (ALT, AST, GMT, bilirubin) jsou doporučeny zejména u osob s rizikovými faktory chronických jaterních onemocnění, jako je metabolický syndrom, nevysvětlená elevace jaterních testů, steatóza, významnější konzumace alkoholu, pozitivní osobní či rodinná anamnéza nebo anamnéza chronických virových hepatitid; u těchto osob se doporučuje provádět jaterní testy od 45 let v intervalu jednou za dva roky.
Významnou součástí laboratorního screeningu je hodnocení renálního rizika pomocí ACR, kreatininu a eGFR. U všech osob nad 50 let je doporučeno provádět tato vyšetření jednou za dva roky a současně je vhodné je provádět vždy u pacientů s diabetes mellitus, arteriální hypertenzí a kardiovaskulárními onemocněními, kde slouží k časnému záchytu chronického onemocnění ledvin a k následné stratifikaci rizika.
Specifickým preventivním laboratorním vyšetřením je stanovení lipoproteinu(a) [Lp(a)], které je doporučeno jednou za život při vstupní preventivní prohlídce, u žen pak znovu po menopauze, s jasným záznamem do dokumentace. Lp(a) není cílem léčby, ale významným modifikátorem celkového kardiovaskulárního rizika a genetickým rizikovým faktorem. Hraniční hodnoty lze uvádět orientačně jako < 30 mg/dl nebo < 75 nmol/l pro „vyloučení“ zvýšeného rizika a > 50 mg/dl nebo > 125 nmol/l pro „potvrzení“ zvýšeného rizika. Pacienta je vhodné informovat, že jde o jednorázové vyšetření, které pro lékaře představuje důležitý argument pro intenzivnější strategii snižování LDL-cholesterolu s cílem snížit celkové kardiovaskulární riziko.
Významně rozšířeným prvkem prevence je vyšetření NT-proBNP, které umožňuje časný záchyt srdečního selhání u rizikových osob. Doporučuje se u pacientů s alespoň dvěma rizikovými faktory srdečního selhání od 50 let jednou za dva roky a u osob s alespoň jedním rizikovým faktorem od 60 let rovněž v dvouletém intervalu. Mezi rizikové faktory patří arteriální hypertenze, diabetes mellitus, obezita (BMI > 30 kg/m²), přítomnost chronického onemocnění ledvin (albuminurie – abnormální nález UACR nebo snížení eGFR < 60 ml/min/1,73 m²), rizikové faktory aterosklerózy (kombinace dyslipidemie, kouření, pozitivní rodinná anamnéza, elevace biomarkerů jako Lp(a) či hs-CRP, známky aterosklerózy při ultrazvuku karotid nebo snížení ABI pod 0,9) a aterotrombotické komplikace v jiných tepných povodích (např. ICHDK, cévní mozkové příhody, aneurysma aorty).
Vyšetření NT-proBNP se nemá provádět u pacienta, který je již dispenzarizován pro srdeční selhání nebo je v dispenzární péči kardiologa či jiného specialisty, který NT-proBNP stanovuje. V praxi však narážíme na limit této podmínky, protože informace o dispenzarizaci nebo o pravidelném sledování NT-proBNP nemusí být dostupné – pacienti často nepřinášejí zprávy a odborné nálezy mohou být stručné, bez jasné klasifikace či uvedení sledovaných parametrů.
Interpretace hodnot NT-proBNP by měla být navázána na konkrétní další postup:
Při interpretaci hodnot NT-proBNP je možné podle klinického uvážení rozšířit základní posouzení o zohlednění tzv. modifikujících faktorů, zejména věku, obezity, renálních funkcí a přítomnosti fibrilace síní. Tyto faktory mohou hodnotu NT-proBNP významně ovlivnit a v hraničních situacích napomoci přesnějšímu zařazení pacienta do rizikové kategorie:
Do budoucna lze rovněž uvažovat o využití NT-proBNP v rámci předoperačního vyšetření, kde může sloužit jako prediktor perioperačního rizika srdečního selhání u větších operačních výkonů.
Závěr preventivní prohlídky by měl obsahovat stručný diagnostický souhrn a současně vyhodnocení kardiovaskulárně-metabolicko-renálního rizika, které představuje základní rámec pro další plán péče. Kardiovaskulární riziko je stanovováno na základě věku, pohlaví, hodnot krevního tlaku, kouření a lipidového profilu, které umožňují výpočet rizikového skóre SCORE2, případně SCORE2-OP u osob ve vyšším věku (především nad 70 let). Metabolické riziko je vhodné posuzovat v kontextu metabolického syndromu, kdy je pacient klasifikován jako rizikový při přítomnosti alespoň tří z pěti kritérií, typicky abdominální obezity, dyslipidemie, zvýšeného krevního tlaku a poruchy glykemie. Pro stanovení renálního rizika jsou zásadní parametry funkce ledvin, zejména kreatinin s odhadem glomerulární filtrace a poměr albumin/kreatinin v moči.
Je důležité zdůraznit, že tato stratifikace rizik není primárně určena k „předání“ pacientovi ve formě tabulek či procentních hodnot. Pro laika je procentuální odhad rizika často obtížně uchopitelný a bez kontextu může vést k neporozumění nebo naopak k bagatelizaci. Hodnocení rizika je především odborným vodítkem pro lékaře, které pomáhá rozhodnout o dalším směřování péče: o intenzitě režimových doporučení, potřebě dovyšetření, nastavení dispenzarizace, případně o zahájení nebo úpravě léčby.
V komunikaci s pacientem je proto vhodnější volit jednoduchý, srozumitelný jazyk, vysvětlit význam zjištěných odchylek a přeložit odborné závěry do konkrétních, realistických kroků.
Na základě výsledků preventivní prohlídky následuje rozhodnutí o dispenzarizaci či cíleném sledování chronických onemocnění s cílem zabránit jejich progresi a vzniku komplikací. Typicky se jedná o arteriální hypertenzi, diabetes mellitus, hypotyreózu, dyslipidemii, chronické onemocnění ledvin (zvláště při poklesu eGFR nebo přítomnosti albuminurie), obezitu s metabolickými komplikacemi (s důrazem na pečlivé sledování zejména při zahájení farmakoterapie obezity), prediabetes, metabolický syndrom, podporu odvykání kouření, osteoporózu a také zhoršování kognitivních funkcí.
Součástí závěru by měl být návrh léčebného a režimového postupu diferencovaný podle věku a celkového zdravotního stavu.
U mladších pacientů je vhodné klást důraz především na režimová opatření, úpravu životního stylu a redukci ovlivnitelných rizikových faktorů, jako je kouření, užívání návykových látek a dlouhodobě nevhodné návyky. U seniorů je cílem především udržení soběstačnosti, prevence pádů a komplikací, racionální depreskripce a v případě potřeby také navázání nebo koordinace sociální podpory. U chronicky nemocných pacientů je klíčová podpora adherence, edukace k selfmonitoringu a nastavení dlouhodobě udržitelného plánu sledování.
Do závěru preventivní prohlídky patří rovněž návrh doplňujícího očkování podle individuálního rizika, včetně zaznamenání informace o případném odmítnutí vakcinace. Závěrečná část by měla vyústit v přiměřené poučení pacienta, které shrne klíčová zjištění, vysvětlí jejich význam a nabídne konkrétní, proveditelné kroky, na nichž lze v dalším období stavět.
Při formulaci závěru je vhodné přihlédnout nejen k objektivním zdravotním rizikům, ale také k životním cílům, hodnotám, přáním pacienta, ale také možnostem, které mohou být omezené (finančně, sociálně…). Respekt k autonomii pacienta zvyšuje adherenci a dlouhodobý efekt preventivní péče! I malá, postupná změna má v prevenci větší hodnotu než formálně dokonalé, ale neproveditelné doporučení.
Takto pojatý závěr preventivní prohlídky posiluje důvěru pacienta v praktického lékaře, podporuje aktivní spoluúčast pacienta na péči o vlastní zdraví a naplňuje skutečný smysl preventivní péče jako kontinuálního, partnerského procesu. Praktický lékař by měl vystupovat v roli odborného průvodce, který pomáhá pacientovi porozumět vlastnímu zdravotnímu stavu a rozhodovat se informovaně. Proto by součástí závěru měla být stručná, srozumitelná edukace zaměřená na základní principy zdravého životního stylu, vysvětlení významu zjištěných rizik.
Za velmi důležitou součást považuji vyvrácení nejčastějších mýtů a dezinformací, se kterými pacient přichází z médií a internetu. Tento rozměr prevence na nás klade i určitou profesní odpovědnost: udržovat si základní přehled o tématech, která ve veřejném prostoru rezonují napříč generacemi, a rozumět tomu, jaké trendy a „zaručené rady“ se v dané době šíří. Zajímat se o aktuální dění nejen v našem oboru a nejen v našem blízkém okolí.
Sledujme lékový záznam! Lze z něj vyvodit více než informace a historie užívané medikace – zneužívání benzodiazepinů, návštěvy u specialistů, non-adherence, duplicita.
Upozorňujme pacienty na nový trend elektronizace zdravotnictví (!) – EZ karta, ePoukazy, eŽádanky…
Z rozšíření preventivních prohlídek logicky vyplývá, že dalším nezbytným krokem v primární péči by mělo být systematické posílení kompetencí praktických lékařů – především rozvolnění preskripčních omezení u vybraných lékových skupin, možnost širší preskripce léčebných a diagnostických pomůcek a jasně definované rozšíření klinických pravomocí. Bez tohoto navazujícího kroku hrozí, že se zvýšený záchyt rizik a časných stadií chronických onemocnění promění v provozní problém: indikace k dovyšetření či dispenzarizaci budou přibývat, zatímco kapacita odborných ambulancí zůstane limitovaná. Pacient se pak snadno ocitne v „meziprostoru“ mezi doporučením z preventivní prohlídky a reálně nedostupným specializovaným vyšetřením, což vede k prodlevám, terapeutické nejistotě a v konečném důsledku k vyššímu riziku progrese onemocnění i k neefektivnímu využití nákladné specializované péče.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
