Herniologie

Vážení čtenáři,

k něčemu se vám přiznám. Chtěl jsem na to vyzrát. Chtěl jsem si ušetřit čas a námahu. Požádal jsem AI, ať mi s úvodníkem pomůže. Se zadáním jsem si vyhrál a výsledek nebyl věru špatný. Po několika úpravách by obstál; shrnoval současnou situaci herniologie v České republice, popisoval její palčivé problémy a nastiňoval možná řešení a článek byl uzavřen optimistickým zvoláním.

Jenže to nebylo ono. Totiž –⁠ jsme zahlceni podivně krásnými slovy, často floskulemi, zkrátka nadbytkem informací, dat, lží a polopravd, a neumíme si z nich vybrat –⁠ nepoznáme pravdu od smyšlenky, myšlenku od balastu, a to v nás vyvolává úzkost, apatii nebo obojí. Proto jsem se rozhodl získat pozornost vzácného čtenáře a pojmout tuto stať trochu jinak.

Oproti jiným monotematickým číslům máme trochu výhodu –⁠ kýlu jistě operoval každý čtenář Rozhledů. Nejspíše mnohokrát. Snad byla kýla i jeho první operací. Možná je na okraji jeho zájmu. Já jsem nicméně přesvědčen, že si břišní stěna a kýly v ní naši pozornost zaslouží nejen proto, že se co do počtu výkonů jedná o zdaleka nejčastější operativu u nás i ve světě (nepočítáme-li rituální obřízky), ale také kvůli socioekonomickým dopadům a náročnosti péče o komplexní případy. Není bez zajímavosti, že asi 25 % všech komplexních incizionálních kýl vzniklo jako následek prosté sutury primární pupeční kýly. Jak populace stárne a nabírá na BMI, k onkologické, cévní nebo gynekologické léčbě se dostávají stále starší a nemocnější lidé, což rezultuje ve vyšší incidenci kýl v jizvě, které mohou velmi negativním způsobem ovlivnit kvalitu života pacientů.

Může se tedy zdát, že je v popředí zájmu poskytovatelů, plátců zdravotní péče a společnosti vůbec investovat dostatek pozornosti, prostředků a prostoru pro vzdělání, prevenci a adekvátní úhradu za péči v oblasti chirurgie břišní stěny. Je tomu ale skutečně tak? Pokusím se na tuto otázku odpovědět, byť s ohledem na mé zanícení pro tuto část chirurgie bude můj náhled jen těžko nestranný.

Pevně věřím, že už dávno neplatí, že na většině pracovišť je chirurgie kýl druhořadým nebo zanedbávaným podoborem. Mnohá menší pracoviště mají vystavěny programy opřené o pilíř herniologie a v kýlních týmech pracují talentovaní a obětaví lidé poskytující nejlepší možnou péči za daných podmínek. Jsou ty podmínky dobré, motivující a spravedlivé? Zde musím konstatovat, že nikoliv. Systém proplácení péče o pacienty s kýlami je bohužel nastaven zcela nevhodně, zejména stran komplexnějších zákroků, které ohodnocuje stejně jako ty malé. Pro mnoho rutinně prováděných výkonů neexistuje kód vůbec, a jsou tak vykazovány kódy zástupné nebo žádné. Poskytovatelé proto nemají nejmenší ekonomicky racionální důvod budovat oddělení, která by se kýlám ve větší míře komplexněji věnovala. Entuziastičtí lékaři jsou potom závislí na dobré vůli managementu svých nemocnic, který tak léčbu složitějších kýl v lepším případě hradí ze svých rezerv, v horším se pak pacienti stávají bezprizorními kýlními nomády.

Jako výbor Herniologické sekce ČCHS JEP tuto situaci vnímáme a po dlouhých jednáních jsme prosadili alespoň dílčí úpravy, o kterých se podrobně zmiňuje můj článek. Byť jsou tyto nové kódy a úpravy vedlejších diagnóz v MKN-10 daleko od iniciálního záměru provést zcela kompletní rekonstrukci systému pomocí kombinace DRG markerů, pevně věřím, že jde o změny doposud nejpodstatnější od založení samotného seznamu zdravotnických výkonů, a především o změny k lepšímu. Rovněž mi dovolte vyslovit troufalé přání, aby tu do 10 let vznikla pracoviště, která se budou moci v důstojných podmínkách věnovat těm nejkomplexnějším případům, a výrazně tak zlepšit výsledky péče v tomto segmentu.

Stejně jako ve všech ostatních oborech, je i na poli herniologickém vývoj poměrně dynamický. Byť se zdálo, že od přelomové publikace konceptu retromuskulární síťky Reného Stoppy a Jeana Rivese v 80. letech 20. století se dlouho nic nedělo, od rozšíření tohoto konceptu do miniinvazivního provedení nabraly věci spád. Rozvoj laparoskopických technik s implantacemi síťek do různých vrstev je velmi slibný. Robotické operace kýl se v loňském roce dokonce celosvětově staly tahounem robotiky ve všeobecné chirurgii jako nejrychleji rostoucí segment, a i díky kýlám tak poprvé v roce 2024 bylo provedeno ve světě více robotických zákroků ve všeobecné chirurgii než v urologii. Z anatomického pohledu je trendem přesun či v jistém smyslu návrat do preperitoneální vrstvy.

V tomto čísle se snažíme přinést čtenářům průřez velkými i malými kýlami a různými koncepty a věříme, že je naše články zaujmou, a probudí tak v několika dalších chirurgických duších hlubší zájem o tento krásný a pestrý obor.

Přejeme příjemné počtení.

Za výbor Herniologické sekce ČCHS ČLS JEP

MUDr. Tomáš Paseka, FICS, FEBS-AWS

předseda sekce