Genové fúze v diferenciální diagnostice nádorů slinných žláz

Gene Fusions in Differential Diagnosis of Salivary Gland Neoplasms: A Systematic Review

Salivary gland tumors represent a rare and morphologically heterogeneous group of neoplasms, which represents a significant diagnostic challenge for histopathologists. Diagnosis is based primarily on morphological evaluation, but immunohistochemical methods are often a necessary complementary tool. However, due to immunophenotype overlap between different tumor entities, even immunohistochemistry may not always allow an unambiguous diagnosis. In recent years, characteristic genomic alterations, particularly gene fusions, have been identified in a number of salivary gland tumors. These alterations are tightly tumor type specific, and their detection may be crucial in diagnostically difficult cases. In addition, selected genetic changes may have prognostic and/ or potential therapeutic significance in the era of personalized medicine. The aim of this review article is to summarize current knowledge in this area.

Keywords:

review – gene fusion – head and neck pathology – salivary gland neoplasm

Autoři: Inka Kovářová ^1,2; Martina Bradová ^1,2; Jan Laco ^3,4; Bacem Othman ^2,5; Elaheh Mosaieby ¹; Alena Skálová ^1,2
Působiště autorů: Šiklův ústav patologie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, Plzeň ¹; Bioptická laboratoř, s. r. o., Plzeň ²; Fingerlandův ústav patologie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové, Hradec Králové ³; Fingerlandův ústav patologie, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové ⁴; Ústav anatomie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, Plzeň ⁵
Vyšlo v časopise: Čes.-slov. Patol., 62, 2026, No. 2, p. 106-113
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Nádory slinných žláz představují vzácnou a morfologicky heterogenní skupinu novotvarů, která pro histopatologa znamená významnou diagnostickou výzvu. Diagnostika je založena především na morfologickém hodnocení, avšak imunohistochemické metody jsou v mnoha případech nezbytným doplňkem. Vzhledem k překrývání imunofenotypů mezi jednotlivými jednotkami však ani imunohistochemie nemusí vždy umožnit jednoznačné určení diagnózy. V posledních letech byly u řady nádorů slinných žláz identifikovány charakteristické genomové alterace, zejména genové fúze, které jsou pro některé jednotky vysoce specifické a jejichž průkaz může být v diagnosticky obtížných případech zásadní. Některé genetické změny navíc mohou mít v éře personalizované medicíny prognostický i potenciální terapeutický význam. Cílem tohoto přehledového článku je shrnout současné poznatky v této oblasti.

Klíčová slova:

nádory slinných žláz – přehled – patologie hlavy a krku – genové fúze

Nádory slinných žláz představují jednu z nejnáročnějších oblastí v diagnostické patologii hlavy a krku. Tyto vzácné nádory vykazující rozmanitou škálu morfologických znaků zahrnují v současné klasifikaci nádorů hlavy a krku Světové zdravotnické organizace (WHO) 37 typů benigních a maligních neoplázií (1). Tradičně jsou salivární nádory diagnostikovány na základě morfologických znaků s pomocí imunohistochemických vyšetření. Během posledního desetiletí nicméně došlo k významnému vývoji v genomické medicíně, včetně objevů genových fúzí, mutací a amplifikací v různých nádorech slinných žláz (2–6). Několik příkladů karcinomů slinných žláz se striktně charakteristickou/ diagnostickou genovou fúzí představují sekreční karcinom (dříve označovaný jako „mammary analogue secretory carcinoma“, MASC) s fúzí ETV6::NTRK3 (7) nebo RET::NTRK3 (8); adenoidně cystický karcinom s fúzemi MYB::NFIB nebo MYBL1::NFIB (9), mukoepidermoidní karcinom s fúzí CTRC1::MAML2 nebo CTRC3::MAML2 (10–11) a hyalinizující světlobuněčný karcinom s fúzemi EWSR1::ATF1 (12) nebo EWSR1::CREM (13). Některé nově definované nádorové jednotky jako např. mikrosekreční adenokarcinom s fúzí MEF2C::SS18 (14) nebo mikrokribriformní karcinom s fúzí SS18::ZBTB7A (15) již dokonce nemohou být bez molekulárně genetického potvrzení příslušné alterace diagnostikovány.

Tyto a mnohé další typově specifické fúzní transkripty lze použít jako diagnosticky užitečné molekulární markery při stanovení diagnózy, ale některé z nich se dokonce staly relevantními prediktivními markery vzhledem k dostupnost inhibitorů kinázových receptorů NTRK (16-18) a RET (19-20). Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout shrnutí nejnovějších poznatků v této oblasti.

NÁDORY SLINNÝCH ŽLÁZ S DIFERENCIÁLNĚ DIAGNOSTICKOU GENOVOU FÚZÍ

Sekreční karcinom slinných žláz

Sekreční karcinom (SC) byl identifikován na základě shodných morfologických, imunohistochemických a molekulárně genetických znaků se sekrečním karcinomem prsu a ve shodě s touto podobností byl původně popsán pod názvem „Mammary analogue secretory carcinoma“ (7). Většinou se jedná o low-grade karcinom s indolentním chováním, který převážně postihuje příušní slinnou žlázu. Nádorové buňky mají eozinofilní nebo vakuolizovanou cytoplazmu a monomorfní kulatá jádra s výraznými jádérky uspořádané v makro -⁠ a mikrocystické, solidní, tubulární, folikulární a papilárně cystické růstové struktury. Pozitivní imunohistochemické znaky zahrnují S100 protein, SOX10, GATA3, MUC4, mammaglobin a CK7, přičemž typický profil vytváří především pozitivita S100, SOX10 a mammaglobinu. SC je charakterizován rekurentní translokací t(12;15)(p13;q25) vedoucí ke vzniku fúzního transkriptu ETV6::NTRK3 (7), méně častou translokací je fúze ETV6::RET (8). Velmi vzácné fúze, dosud popsané jen v jednotlivých případech SC, zahrnují ETV6::MET (21) a ETV6::MAML3 (22). Zcela výjimečně vzniká situace, kdy gen ETV6 není alterován vůbec, a SC je například charakterizován genovou fúzí VIM::RET (23) nebo CTNNA1::ALK (24). V jednom případě SC byly nalezeny izochronní genové fúze ETV6::NTRK3 a MYB::SMR3B (22). V praxi jsou však u SC nejčastěji prokazovány genové fúze ETV6::NTRK3 a ETV6::RET, přičemž významný je tento nález nejen diferenciálně diagnosticky, ale také pro potenciální možnost cílené léčby TRK inhibitory a RETinhibitory, čímž tyto genové fúze nabývají i prediktivní význam (17, 23). Gen NTRK3 kóduje protein TRKC, který je součástí rodiny tropomyosinových kinázových receptorů. Jedná se o transmembránový receptor mající roli v proliferaci, diferenciaci a přežívání buňky, přičemž v rámci vzniku genových fúzí dochází k nadměrné nekontrolované expresi tohoto proteinu (25).

V praxi se již využívají TRK inhibitory larotrectinib či entrectinib (25). V rozsáhlé klinické studii, kde lék entrectinib obdrželo 54 pacientů s různými druhy nádorů s fúzí zahrnující gen NTRK1, NTRK2 nebo NTRK3 (včetně SC), 31 (57 %) pacientů vykazovalo objektivní pozitivní léčebnou odpověď. Čtyři pacienti (7 %) vykazovali kompletní odpověď, 27 (50 %) pacientů vykazovalo parciální odpověď a u 9 (17 %) pacientů byla nemoc stabilní (26).

Protein RET je transmembránový glykoproteinový receptor, který je kódován protoonkogenem RET lokalizovaným na chromozomu 10, jeho správná funkce je zásadní pro homeostázu řady tkání (19). Příkladem selektivního RET inhibitoru je lék selpercatinib, který v jedné klinické studii vykazoval pozitivní odezvu u 2 ze 4 pacientů s salivárním karcinomem s genovou fúzí mající gen RET (20). Nicméně většina klinických studií se dosud zaměřovala na pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) a s karcinomy štítné žlázy s přestavbou genu RET, proto je další výzkum zaměřený na nádory slinných žláz žádoucí (19, 20).

Mukoepidermoidní karcinom

Mukoepidemoidní karcinom (MEC) je nejčastější maligní nádor postihující velké i malé slinné žlázy. Nádor je tvořen mucinózními, intermediárními a epidermoidními buňkami uspořádanými v solidní, cystické či smíšené růstové formy (1) (Obr. 1A-C). Imunohistochemicky jsou nádorové buňky pozitivní v průkazu cytokeratinů AE1-AE3, CK7 a markerů p63/ p40 (Obr. 1D). Charakteristickým znakem je přestavba genu MAML2. Ve většině případů se jedná o translokaci t(11;19)(q21;p13) se vznikem fúzního genu CRTC1::MAML2 (10, 27, 28), méně často se vyskytuje fúzní gen CRTC3::MAML2 (11, 29). Vyjímečně se v MEC prokazují jiné fúzní geny, např. v jednom případě byl popsaný výskyt fúzního genu EWSR1::POU5F1 (30). Původně se předpokládalo, že přítomnost fúzních genů CRTC1::MAML2 nebo CRTC3::MAML2 je asociována s low-grade morfologií a lepší prognóznou, ale novější studie tento předpoklad nepotvrdily (31), a proto dnes přítomnost fúzních genů v používaných gradingových schématech není zahrnuta (1). V malé serii případů MEC vznikajících v asociaci s akutní lymfoblastickou leukémií v dětském věku byly popsány alterace genu KMT2A, přičemž tyto nádory se zdají být asociovány s agresivním chováním bez ohledu na morfologický obraz (32).

Adenoidně cystický karcinom

Adenoidně cystický karcinom (AdCC) je lokálně agresivní maligní nádor slinných žláz definovaný bifázickou strukturou představovanou duktálními a myoepiteliálními buňkami, které jsou uspořádány v tubulární, kribriformní či solidní růstové formy (Obr. 2A-B). AdCC je asociován s alteracemi genů MYB, MYBL1 a NFIB; dominantně se vyskytuje translokace t(6;9) vyúsťující v genovou fúzi MYB::NFIB, v minoritě případů jde o translokaci t(8;9) s fúzí MYBL1::NFIB (9, 33-34). V imunohistochemickém průkazu duktální buňky AdCC vykazují pozitivitu pancytokeratinů a CK7, myoepiteliální komponenta vykazuje pozitivitu S100, SOX10, p40 a p63 (Obr. 2C). Dalším významným imunohistochemickým markerem je MYB (Obr. 2D), který je exprimován v jádrech buněk karcinomu s alterací MYB genu, ale exprese chybí v AdCC s alterací MYBL1 genu (35-36). Jak bylo uvedeno výše, ve většině případů je AdCC asociován s fúzí genů MYB::NFIB nebo MYBL1::NFIB, v méně než 5 % případů však vykazuje také fúze alternativní (nekanonické), např. EWSR1::MYB, ACTB::MYB, a ACTN4::MYB (37), nebo MYB::MPDZ, FUS::MYB a SEC16A::NOTCH1 (38). Jako raritní nálezy byly v rámci větších studií v ojedinělých případech AdCC identifikovány fúze bez účasti genu MYB, např. fúze genů NFIB::TBPL1 a MYBL1::VCPIP1 (39) nebo fúze, které dokonce neobsahují ani jeden z typických genů pro AdCC, např. fúze ESRRG::DNM3 (40). Prognóza pacientů je nepříznivá pro kumulativní vliv vícečetných mutací, které se v AdCC běžně vyskytují, a pro omezené terapeutické možnosti. Z tohoto důvodu je snaha definovat opakujcí se genové alterace, které by následěně mohly představovat potenciální cíl biologické léčby.

Tento potenciální cíl by mohly představovat opakující se alterace genu NOTCH1 (37), jelikož pacienti s AdCC nesoucím tuto alteraci by mohli profitovat z léčby NOTCH inhibitory, např. CB103 inhibitorem (41). Při testování tohoto léku byl sice zaznamenán příznivý bezpečnostní profil a dobrá snášenlivost, ale pouze omezená klinická odpověď, proto je další výzkum v této oblasti vysoce žádoucí.

Hyalinizující světlobuněčný karcinom

Hyalinizující světlobuněčný karcinom (HCCC) je vzácný indolentní low-grade maligní nádor převážně postihující malé slinné žlázy. Mikroskopický obraz představují buňky se světlou či eosinofilní cytoplazmou uspořádané v hnízda či trabekuly (Obr. 3A-B), charakteristicky obklopené hyalinizovaným nebo buněčným fibrózním stromatem. Až v polovině případů HCCC se vyskytují izolované buňky s mucinózní diferenciací (Obr. 3C). Imunohistochemicky jsou nádorové buňky HCCC pozitivní na p63 (Obr, 3D), CK14, CK7, CK19 a EMA a negativní při průkazu S100 proteinu a SOX10 (12, 42). U více než 80 % případů je diagnostikována fúze EWSR1::ATF1 (12, 42), u několika případů byla identifikována alternativní fúze EWSR1::CREM (13). Přítomnost alterace genu EWSR1 je zásadní znak v diferenciální diagnóze, pro diagnostiku lze využít metodu fluorescenční hybriditzace (FISH).

Intraduktální karcinom

Intraduktální karcinom (IDC) je vzácný maligní nádor slinných žláz, převážně lokalizovaný v příušní žláze a charakterizovaný papilárními, kribriformními a solidními proliferacemi, které jsou zcela nebo převážně intraduktální (1). Jeho intraduktální („in situ“) charakter, připomínající duktální karcinom in situ prsu, je podpořen přítomností intaktní vrstvy myoepiteliálních buněk, které vykazují pozitivitu při imunohistochemickém průkazu proteinů p63, kalponinu a/nebo cytokeratinu 14. IDC je morfologicky a imunoprofilem heterogenní nádor, u kterého jsou popsány čtyři hlavní podtypy. Nejčastější je podtyp z buněk vmezeřených vývodů, který vykazuje pozitivitu S100 proteinu a SOX10 (43). Apokrinní podtyp je tvořen eozinofilními buňkami s bohatou granulární cytoplazmou, s velkým okrouhlým jádrem s jadérkem a apokrinní sekrecí, charakteristická je pozitivita nádorových buněk pro imunohistochemické markery AE1/3, CAM5.2, CK7, CK19 a AR (44). Méně časté jsou onkocytární a hybridní podtypy IDC (43).

Podtyp z buněk vmezeřených vývodů má obvykle fúzi NCOA4::RET a vzácně STRN::ALK, TUT1::ETV5 nebo KIAA1217::RET; některé případy jsou fúzně negativní (43, 45-46). Čistě apokrinní IDC je častěji charakterizován přítomností mutací v genech např. HRAS, PIK3CA nebo TP53, podobně jako invazivní salivární duktální karcinom. Některé případy čistě apokrinního IDC jsou fúzně negativní (43, 44) nebo obsahují fúzi TRIM27::RET (47).

Onkocytární podtyp může obsahovat fúze genů TRIM33::RET, NCOA4::RET nebo mutaci v genu BRAF p.V600E (48, 49). Nedávno byl publikován onkocytární podtyp IDC příušní žlázy s novou fúzí genu AGK::BRAF (50). Smíšené/hybridní a apokrinní varianty IDC mohou obsahovat TRIM27::RET a méně často NCOA4::RET genové fúze (45, 47).

Obdobně jako u sekrečního karcinomu slinných žláz i v případě intraduktálního karcinomu s identifikovanou genovou fúzí zahrnující gen RET je potenciální možnost použití RET inhibitorů.

Mikrosekreční adenokarcinom

Mikrosekreční adenokarcinom (MSA) je nově popsaný low-grade maligní nádor slinných žláz, postihující výhradně malé slinné žlázy. Definujícím znakem MSA je fúzní transkript SS18::MEF2C (14, 51). Eozinofilní nádorové buňky s kulatým jádrem tvoří mikrocysty s bazofilní intraluminální sekrecí obklopené celulárním fibromyxoidním stromatem. Mitotický index je nízký a v nádorech nebývají přítomny nekrózy (Obr. 4A). Imunohistochemicky jsou buňky pozitivní v průkazu S100, SOX10, p63 (52) (Obr. 4B).

Polymorfní adenokarcinom, kribriformní podtyp

Polymorfní adenokarcinom (PAC) je indolentní karcinom slinných žláz charakterizovaný cytologickou uniformitou a variabilní architektonikou, který dominantně postihuje malé slinné žlázy. Dle současné klasifikace nádorů WHO se PAC vyskytuje ve dvou podtypech, jako konvenční a kribriformní podtyp (1).

Kribriformní adenokarcinom (kribriformní podtyp PAC) byl poprvé popsán jako tumor s vysokým rizikem synchronních metastáz do lymfatických uzlin, který postihuje nejčastěji jazyk (53). Později byl kribriformní adenokarcinom identifikován i v jiných oblastech dutiny ústní (54). Typická je lobulární struktura, kdy jednotlivé lobuly jsou odděleny fibrózními septy. Uspořádání buněk je solidní, kribriformní či mikrocystické (55). Nádorové buňky pozitivně reagují v průkazu S100, CK7, SOX10 a p63 (55). U PAC konvenčního subtypu je typicky identifikována aktivační bodová mutace genu PRKD1 E710D a jen v minoritě případů jsou detekovány fúze genů PRKD1, PRKD2 nebo PRKD3 (56). Naproti tomu u kribriformního adenokarcinomu je ve většině případů nalezena fúze zahrnující geny PRKD1, PRKD2 nebo PRKD3 a pouze v menšině případů je identifikována bodová mutace genu PRKD1 E710D nebo jde o nádory fúzně negativní (56).

Souhrnně lze říci, že polymorfní adenokarcinom a kribriformní adenokarcinom malých slinných žláz jsou nádory s částečně se překrývajícím morfologickým spektrem a identickým imunoprofilem. Zda se jedná o odlišné nádorové jednotky nebo subtypy stejného nádoru zůstává sice sporné, ale dle DNA metylační analýzy oba podtypy klastrují odděleně (57). PAC nesou rekurentní mutace PRKD1 E710D hotspot genu ve více než 70 % případů, zatímco až 80 % případů kribriformního adenokarcinomu vykazuje přestavby zahrnující PRKD1, PRKD2 nebo PRKD3 s širokým spektrem fúzních partnerů (56). Histologicky jsou fúzně pozitivní nádory spojeny s papilární architektonikou, vyšším procentem buněk s projasněním chromatinu, s častým výskytem na kořeni jazyka a s častými metastázami do lymfatických uzlin (až v 50 % případů); naproti tomu nádory obsahující bodovou mutaci mají zanedbatelné riziko nodálních metastáz (53, 54, 58). Genetická analýza genů PRKD se tedy jeví jako užitečná nejen diagnosticky, ale také pro identifikaci nádorů s vysokým rizikem metastáz do lymfatických uzlin, což významně ovlivňuje strategii léčby.

Pleomorfní adenom a karcinom ex pleomorfní adenom

Pleomorfní adenom (PA) je nejčastější benigní nádor tvořený epiteliálními buňkami, myoepiteliální buňkami a chondromyxoidním stromatem, který vytváří nejrůznější morfologické formy. Epiteliální buňky vykazují imunohistochemickou pozitivitu pancytokeratinů a CK7, myoepiteliální komponenta je pozitivní na S100, SOX10, calponin, p40 a p63. Dalšími významnými IHC markery jsou PLAG1 a HMGA2, které jsou využívány jako zástupné markery pro alterace genů PLAG1 a HMGA2. Při nekompletním odstranění PA může dojít k lokální recidivě. Další komplikací je možný maligní zvrat v karcinom ex pleomorfní adenom (Obr. 5A-B). Karcinom ex PA (CXPA) je charakterizován přítomností zjevných známek malignity, např. jaderný pleomorfismus, nekrózy, hemoragie (Obr. 5C-D), invazivní růst do kapsuly, perineurální šíření nebo lymfovaskulární invaze. Zásadní je detekce benigní komponenty nebo anamnestický údaj o odstranění PA v minulosti. Maligní nádorovou komponentu představuje nejčastěji salivární duktální karcinom, méně často se jedná o myoepiteliální karcinom nebo adenokarcinom blíže nespecifikovaný (NOS). U přibližně dvou třetin CXPA je identifikována alterace genu PLAG1 nebo HMGA2, což zároveň slouží jako marker preexistujícího PA. Mezi známé fúzní partnery genu PLAG1 patří například geny CTNNB1, LIFR, TCEA1, CHCHD7, NFIB, FGRF1, FBXO32, DSTN, NTF3, MEG3 (59-61). Fúzním partnerem genu HMGA2 jsou nejčastěji geny WIF1, CNOT2, FHIT a NFIB (59-61).

Obr. 5. Maligní nádorovou komponentu karcinomu ex PA (CXPA) představuje nejčastěji salivární duktální karcinom, přičemž maligní nádorová komponenta se nachází v levé části snímku (A). Méně často se jedná o myoepiteliální karcinom, kdy původní PA se nachazí v pravé části snímku (B). CXPA je charakterizován přítomností zjevných známek malignity, např. jaderný pleomorfismus (C), nekrózy (D). Mezi známé fúzní partnery genu PLAG1 patří například geny CTNNB1, LIFR a CHCHD7 (E)

Acinický karcinom

Acinický karcinom (AciCC) je maligní nádor postihující dominantně příušní slinnou žlázu a mírně častěji se vyskytuje u žen. Hlavním typem nádorových buněk jsou acinární buňky, dále se mohou vyskytnout buňky s vakuolizovanou nebo opticky prázdnou cytoplazmou. Acinární buňky jsou objemné, polyedrické, s bazofilní granulární cytoplazmou nejčastěji tvořící mikrocysty; dalšími růstovými formami jsou solidní, folikulární nebo papilárně cystická. Imunohistochemicky reagují buňky pozitivně v průkazu SOX10, DOG1 a NOR-1. NOR-1 je vysoce specifický IHC marker, který je odrazem změn na molekulární úrovni. U AciCC je specificky detekována translokace t(4;9)(q13; q31), která nevede ke vzniku nového fúzního proteinu, ale k overexpresi proteinu NR4A3 (62), v minoritě případů byla identifikována přestavba genu NR4A2, kdy je IHC průkaz markeru NOR-1 negativní (63). Další popisovanou změnou na molekulární úrovni je vzácně se vyskytující genová fúze HTN3::MSANTD3, kdy ale opět dochází i k overexpresi proteinu NR4A3 a nádory vykazují pozitivitu IHC markeru NOR-1 (64, 65). Jinou dosud popsanou genovou fúzi vyskytující se u AciCC je PRB3::ZNF217 (65).

Salivární duktální karcinom

Salivární duktální karcinom (SDC) je high-grade maligní tumor slinných žláz, který je obdobou invazivního karcinomu prsu nespecifického typu, dříve nazývaného invazivní duktální karcinom (66). SDC je nádor typicky vyššího věku, obvykle postihující jedince mezi 6. a 7. dekádou (67), a nejčastější lokalizací je příušní slinná žláza (66). Mikroskopicky sestává z eozinofilních buněk s bohatou cytoplazmou a s výraznými cytologickými atypiemi. Nádorové buňky jsou uspořádané v provazce, hnízda nebo v kribrifomní žlázky, které jsou obklopené desmoplastickým stromatem. V případě přítomnosti in situ komponenty se často vyskytuje centrální nekróza. SDC má řadu podtypů, např. mikropapilární (68), sarkomatoidní (69), basal-like (66, 70), nicméně vždy je alespoň ložiskově přítomna také oblast s konvenční morfologií. Nádorové buňky jsou pozitivní v imunohistochemickém průkazu androgenních receptorů (71). Molekulárně geneticky bývají s nejvyšší frekvencí detekovány alterace genů PIK3CA, HRAS, TP53 a amplifikace HER2/neu (72, 73). Část případů vzniká v návaznosti na pre-existující PA, u těchto příkladů bývají detekovány alterace genů PLAG1 a HMGA2 (66). Vzácně se u high-grade SDC vyskytují fúze genů zahrnujcí gen ALK s fúzními partnery EML4 a STRN (74).

ZÁVĚR

Nádory slinných žláz stále představují velmi komplikovanou diagnostickou oblast. V posledních několika letech došlo u řady nádorových jednotek k identifikování charakteristických genových fúzí. Tento objev má význam nejen při diagnostice komplikovaných případů, ale také zejména představuje potenciální cíl personalizované léčby pokročilých, jinak neléčitelných nádorů. Lze předpokládat, že v následujících letech dojde k dalším pokrokům stran nalezení genových fúzí, které budou chrakteristické pro konkrétní nádorové jednotky a mohou představovat potenciální místo zásahu pro cílenou léčbu.

PODĚKOVÁNÍ

Práce byla zčásti podpořena projektem BBMRI-CZ LM2023033 (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky), programem Cooperatio, vědní oblastí DIAG (Univerzita Karlova) a MZ ČR –⁠ RVO (FNHK, 00179906) (JL) a dále byla práce částečně podpořena grantem SVV 262773 (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky) (IK), programem Cooperatio, výzkumnou oblastí SURG (Univerzita Karlova) a projektem Národní institut pro výzkum rakoviny –⁠ NICR (program EXCELES, ID projektu LX22NPO5102) –⁠ financováno Evropskou unií –⁠ Next Generation EU (AS a MB).

PROHLÁŠENÍ

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.

Zdroje

1. WHO Classification of Tumours Editorial Board. Head and neck tumours. 5th ed. Lyon (FR): International Agency for Research on Cancer; 2024. (WHO classification of tumours; vol. 9). Available from: https://publications. iarc.who.int/629.

2. Skalova A, Stenman G, Simpson RHW, et al. The role of molecular testing in the differential diagnosis of salivary gland carcinomas. Am J Surg Pathol 2018; 42(2): e11-e27.

3. Stenman G. Fusion oncogenes in salivary gland tumors: molecular and clinical consequences. Head Neck Pathol 2013; 7(Suppl 1): S12-S19.

4. Skalova A, Hyrcza MD, Vanecek T, et al. Fusion-positive salivary gland carcinomas. Genes Chromosomes Cancer 2022; 61(5): 228-243.

5. Moutasim KA, Thomas GJ. Salivary gland tumours: update on molecular diagnostics. Diagn Histopathol 2021; 26(4): 159-164.

6. Skalova A, Bradova M, Michal M Jr, et al. Molecular pathology in diagnosis and prognostication of head and neck tumors. Virchows Arch 2024; 484(2): 215-231.

7. Skalova A, Vanecek T, Sima R, et al. Mammary analogue secretory carcinoma of salivary glands, containing the ETV6-NTRK3 fusion gene: a hitherto undescribed salivary gland tumor entity. Am J Surg Pathol 2010; 34 : 599-608.

8. Skalova A, Vanecek T, Martinek P, et al. Molecular profiling of mammary analog secretory carcinoma revealed a subset of tumors harboring a novel ETV6-RET translocation: report of 10 cases. Am J Surg Pathol 2018; 42(2): 234-246.

9. Fujii K, Murase T, Beppu S, et al. MYB, MYBL1, MYBL2 and NFIB gene alterations and MYC overexpression in salivary gland adenoid cystic carcinoma. Histopathology 2017; 71(5): 823-834.

10. Jee KJ, Persson M, Heikinheimo K, et al. Genomic profiles and CRTC1-MAML2 fusion distinguish different subtypes of mucoepidermoid carcinoma. Mod Pathol 2013; 26(2): 213-222.

11. Okumura Y, Miyabe S, Nakayama T, et al. Impact of CRTC1/3-MAML2 fusions on histological classification and prognosis of mucoepidermoid carcinoma. Histopathology 2011; 59(1): 90-97. 12. Antonescu CR, Katabi N, Zhang L, et al. EWSR1-ATF1 fusion is a novel and consistent finding in hyalinizing clear-cell carcinoma of salivary gland. Genes Chromosomes Cancer 2011; 50(7): 559-570.

13. Chapman E, Skalova A, Ptakova N, et al. Molecular profiling of hyalinizing clear cell carcinomas revealed a subset of tumors harboring a novel EWSR1-CREM fusion: report of 3 cases. Am J Surg Pathol 2018; 42 : 1182-1189.

14. Bishop JA, Weinreb I, Swanson D, et al. Microsecretory adenocarcinoma: a novel salivary gland tumor characterized by a recurrent MEF2C-SS18 fusion. Am J Surg Pathol 2019; 43(8): 1023-1032.

15. Weinreb I, Hahn E, Dickson BC, et al. Microcribriform adenocarcinoma of salivary glands: a unique tumor entity characterized by an SS18::ZBTB7A fusion. Am J Surg Pathol 2023; 47(2): 194-201. 16. Cocco E, Scaltriti M, Drilon A. NTRK fusion -⁠ -positive cancers and TRK inhibitor therapy. Nat Rev Clin Oncol 2018; 15(12): 731-747. 17. Lassen U. How I treat NTRK gene fusion-positive cancers. ESMO Open 2019; 4(Suppl 2): e000612.

18. Drilon A. TRK inhibitors in TRK fusion-positive cancers. Ann Oncol 2019; 30(Suppl 8): viii23-viii30.

19. Drilon A, Hu ZI, Lai GGY, et al. Targeting RET -⁠ -driven cancers: lessons from evolving preclinical and clinical landscapes. Nat Rev Clin Oncol 2018; 15(3): 151-167.

20. Desilets A, Repetto M, Yang SR, et al. RET-altered cancers: a tumor-agnostic review of biology, diagnosis and targeted therapy activity. Cancers (Basel) 2023; 15(16): 4146.

21. Rooper LM, Karantanos T, Ning Y, et al. Salivary secretory carcinoma with a novel ETV6-MET fusion: expanding the molecular spectrum of a recently described entity. Am J Surg Pathol 2018; 42(8): 1121-1126.

22. Guilmette J, Dias-Santagata D, Nosé V, et al. Novel gene fusions in secretory carcinoma of the salivary glands: enlarging the ETV6 family. Hum Pathol 2019; 83 : 50-58.

23. Skálová A, Banečkova M, Thompson LDR, et al. Expanding the molecular spectrum of secretory carcinoma of salivary glands with a novel VIM-RET fusion. Am J Surg Pathol 2020; 44(10): 1295-1307.

24. Sasaki E, Masago K, Fujita S, et al. Salivary secretory carcinoma harboring a novel ALK fusion: expanding the molecular characterization of carcinomas beyond the ETV6 gene. Am J Surg Pathol 2020; 44(7): 962-969.

25. Nakagawara A. Trk receptor tyrosine kinases: a bridge between cancer and neural development. Cancer Lett 2001; 169(2): 107 -⁠ 114.

26. Doebele RC, Drilon A, Paz-Ares L, et al. Entrectinib in patients with advanced or metastatic NTRK fusion-positive solid tumours: integrated analysis of three phase 1-2 trials. Lancet Oncol 2020; 21(2): 271-282.

27. Nordkvist A, Gustafsson H, Juberg-Ode M, et al. Recurrent rearrangements of 11q14-22 in mucoepidermoid carcinoma. Cancer Genet Cytogenet 1994; 74(2): 77-83.

28. Seethala RR, Dacic S, Cieply K, et al. A reappraisal of the MECT1/MAML2 translocation in salivary mucoepidermoid carcinomas. Am J Surg Pathol 2010; 34(8): 1106-1121.

29. Nakayama T, Miyabe S, Okabe M, et al. Clinicopathological significance of the CRTC3-MAML2 fusion transcript in mucoepidermoid carcinoma. Mod Pathol 2009; 22(12): 1575-1581.

30. Möller E, Stenman G, Mandahl N, et al. POU5F1, encoding a key regulator of stem cell pluripotency, is fused to EWSR1 in hidradenoma of the skin and mucoepidermoid carcinoma of the salivary glands. J Pathol 2008; 215(1): 78-86.

31. Seethala RR, Chiosea SI. MAML2 status in mucoepidermoid carcinoma can no longer be considered a prognostic marker. Am J Surg Pathol 2016; 40(8): 1151-1153.

32. Othman BK, Steiner P, Leivo I, et al. Rearrangement of KMT2A characterizes a subset of pediatric parotid mucoepidermoid carcinomas arising metachronous to acute lymphoblastic leukemia. Fetal Pediatr Pathol 2023; 42(5): 796-807.

33. Persson M, Andrén Y, Mark J, et al. Recurrent fusion of MYB and NFIB transcription factor genes in carcinomas of the breast and head and neck. Proc Natl Acad Sci U S A 2009; 106(44): 18740-18744.

34. Wei S, Pei J, Zhang PJL. Molecular pathology of adenoid cystic carcinoma. Histol Histopathol 2025; 40(10): 1519-1528.

35. Klein Nulent TJW, van Es RJJ, Breimer GE, et al. MYB immunohistochemistry as a predictor of MYB::NFIB fusion in the diagnosis of adenoid cystic carcinoma of the head and neck. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol 2024; 138(6): 772-780.

36. Xu B, Drill E, Ho A, et al. Predictors of outcome in adenoid cystic carcinoma of salivary glands: a clinicopathologic study with correlation between MYB fusion and protein expression. Am J Surg Pathol 2017; 41(10): 1422-1432.

37. Skálová A, Bradová M, Agaimy A, et al. Molecular profiling of sinonasal adenoid cystic carcinoma: canonical and noncanonical gene fusions and mutation. Am J Surg Pathol 2025; 49(3): 227-242.

38. Chu YH, Xu B, Sukhadia P, et al. Targeted RNA sequencing of head and neck adenoid cystic carcinoma reveals SEC16A::NOTCH1 fusion and MET exon 14 skipping as potentially actionable alterations. Head Neck Pathol 2024; 18(1): 119.

39. Bubola J, MacMillan CM, Demicco EG, et al. Targeted RNA sequencing in the routine clinical detection of fusion genes in salivary gland tumors. Genes Chromosomes Cancer 2021; 60(10): 695-708.

40. Skálová A, Klubíčková N, Bradová M, et al. Discovery of novel TULP4/ACTN4/EWSR1/ ACTB::MYB and ESRRG::DNM3 fusions expands molecular landscape of adenoid cystic carcinoma beyond fusions between MYB/ MYBL1 and NFIB genes. Am J Surg Pathol 2024; 48(12): 1503-1511.

41. Hanna GJ, Stathis A, Lopez-Miranda E, et al. A phase I study of the pan-Notch inhibitor CB-103 for patients with advanced adenoid cystic carcinoma and other tumors. Cancer Res Commun 2023; 3(9): 1853-1861.

42. Weinreb I. Hyalinizing clear cell carcinoma of salivary gland: a review and update. Head Neck Pathol 2013; 7(Suppl 1): S20-S29.

43. Weinreb I, Bishop JA, Chiosea SI, et al. Recurrent RET gene rearrangements in intraductal carcinomas of salivary gland. Am J Surg Pathol 2018; 42(4): 442-452.

44. Bishop JA, Rooper LM, Sangoi AR, et al. The myoepithelial cells of salivary intercalated duct-type intraductal carcinoma are neoplastic: a study using combined whole-slide imaging, immunofluorescence, and RET fluorescence in situ hybridization. Am J Surg Pathol 2021; 45(4): 507-515.

45. Skálová A, Ptáková N, Santana T, et al. NCOA4-RET and TRIM27-RET are characteristic gene fusions in salivary intraductal carcinoma, including invasive and metastatic tumors: is intraductal correct? Am J Surg Pathol 2019; 43(10): 1303-1313.

46. Rooper LM, Thompson LDR, Gagan J, et al. Salivary intraductal carcinoma arising within intraparotid lymph node: a report of 4 cases with identification of a novel STRN-ALK fusion. Head Neck Pathol 2021; 15(1): 179-185.

47. Skálová A, Vanecek T, Uro-Coste E, et al. Molecular profiling of salivary gland intraductal carcinoma revealed a subset of tumors harboring NCOA4-RET and novel TRIM27-RET fusions: a report of 17 cases. Am J Surg Pathol 2018; 42(11): 1445-1455.

48. Nakaguro M, Urano M, Suzuki H, et al. Low-grade intraductal carcinoma of the salivary gland with prominent oncocytic change: a newly described variant. Histopathology 2018; 73(2): 314-320.

49. Bishop JA, Nakaguro M, Whaley RD, et al. Oncocytic intraductal carcinoma of salivary glands: a distinct variant with TRIM33-RET fusions and BRAF V600E mutations. Histopathology 2021; 79(3): 338-346.

50. Mauramo M, Tarkkanen J, Skalova A, et al. Oncocytic intraductal carcinoma of parotid gland with a novel AGK::BRAF gene fusion. Virchows Arch 2024; 485(5): 925-929.

51. Bishop JA, Weinreb I, Swanson D, et al. Microsecretory adenocarcinoma: a novel salivary gland tumor characterized by a recurrent MEF2C-SS18 fusion. Am J Surg Pathol 2019; 43(8): 1023-1032.

52. Bishop JA, Sajed DP, Weinreb I, et al. Microsecretory adenocarcinoma of salivary glands: an expanded series of 24 cases. Head Neck Pathol 2021; 15(4): 1192-1201.

53. Michal M, Skalova A, Simpson RH, et al. Cribriform adenocarcinoma of the tongue: a hitherto unrecognized type of adenocarcinoma characteristically occurring in the tongue. Histopathology 1999; 35(6): 495-501.

54. Skalova A, Sima R, Kaspirkova-Nemcova J, et al. Cribriform adenocarcinoma of minor salivary gland origin principally affecting the tongue: characterization of new entity. Am J Surg Pathol 2011; 35(8): 1168-1176.

55. Michal M, Kacerovska D, Kazakov DV. Cribriform adenocarcinoma of the tongue and minor salivary glands: a review. Head Neck Pathol 2013; 7(Suppl 1): S3-S11.

56. Weinreb I, Zhang L, Tirunagari LM, et al. Novel PRKD gene rearrangements and variant fusions in cribriform adenocarcinoma of salivary gland origin. Genes Chromosomes Cancer 2014; 53(10): 845-856.

57. Jurmeister P, Leitheiser M, Arnold A, et al. DNA methylation profiling of salivary gland tumors supports and expands conventional classification. Mod Pathol 2024; 37(12): 100625.

58. Sebastiao APM, Xu B, Lozada JR, et al. Histologic spectrum of polymorphous adenocarcinoma of the salivary gland harbor genetic alterations affecting PRKD genes. Mod Pathol 2020; 33(1): 65-73.

59. Stenman G, Fehr A, Skálová A, et al. Chromosome translocations, gene fusions, and their molecular consequences in pleomorphic salivary gland adenomas. Biomedicines 2022; 10(8): 1970.

60. Katabi N, Xu B, Jungbluth AA, et al. PLAG1 immunohistochemistry is a sensitive marker for pleomorphic adenoma: a comparative study with PLAG1 genetic abnormalities. Histopathology 2018; 72(2): 285-293.

61. Katabi N, Ghossein R, Ho A, et al. Consistent PLAG1 and HMGA2 abnormalities distinguish carcinoma ex-pleomorphic adenoma from its de novo counterparts. Hum Pathol 2015; 46(1): 26-33.

62. Haller F, Bieg M, Will R, et al. Enhancer hijacking activates oncogenic transcription factor NR4A3 in acinic cell carcinomas of the salivary glands. Nat Commun 2019; 10(1): 368.

63. Klubíčková N, Grossmann P, Šteiner P, et al. A minority of cases of acinic cell carcinoma of the salivary glands are driven by an NR4A2 rearrangement: the diagnostic utility of the assessment of NR4A2 and NR4A3 alterations in salivary gland tumors. Virchows Arch 2023; 482(2): 339-345.

64. Haller F, Skálová A, Ihrler S, et al. Nuclear NR4A3 immunostaining is a specific and sensitive novel marker for acinic cell carcinoma of the salivary glands. Am J Surg Pathol 2019; 43(9): 1264-1272.

65. Barasch N, Gong X, Kwei KA, et al. Recurrent rearrangements of the Myb/SANT-like DNA-binding domain containing 3 gene (MSANTD3) in salivary gland acinic cell carcinoma. PLoS One 2017; 12(2): e0171265.

66. Nakaguro M, Tada Y, Faquin WC, et al. Salivary duct carcinoma: updates in histology, cytology, molecular biology, and treatment. Cancer Cytopathol 2020; 128(10): 693-703.

67. Williams L, Thompson LD, Seethala RR, et al. Salivary duct carcinoma: the predominance of apocrine morphology, prevalence of histologic variants, and androgen receptor expression. Am J Surg Pathol 2015; 39(5): 705 -⁠ 713.

68. Nagao T, Gaffey TA, Visscher DW, et al. Invasive micropapillary salivary duct carcinoma: a distinct histologic variant with biologic significance. Am J Surg Pathol 2004; 28(3): 319-326.

69. Nagao T, Gaffey TA, Serizawa H, et al. Sarcomatoid variant of salivary duct carcinoma: clinicopathologic and immunohistochemical study of eight cases with review of the literature. Am J Clin Pathol 2004; 122(2): 222-231.

70. Di Palma S, Simpson RH, Marchiò C, et al. Salivary duct carcinomas can be classified into luminal androgen receptor-positive, HER2 and basal-like phenotypes. Histopathology 2012; 61(4): 629-643.

71. Zhu S, Schuerch C, Hunt J. Review and updates of immunohistochemistry in selected salivary gland and head and neck tumors. Arch Pathol Lab Med 2015; 139(1): 55-66. 72. Chiosea SI, Thompson LD, Weinreb I, et al. Subsets of salivary duct carcinoma defined by morphologic evidence of pleomorphic adenoma, PLAG1 or HMGA2 rearrangements, and common genetic alterations. Cancer 2016; 122(20): 3136-3144.

73. Dalin MG, Desrichard A, Katabi N, et al. Comprehensive molecular characterization of salivary duct carcinoma reveals actionable targets and similarity to apocrine breast cancer. Clin Cancer Res 2016; 22(18): 4623-4633.

74. Agaimy A, Baněčková M, Ihrler S, et al. ALK rearrangements characterize 2 distinct types of salivary gland carcinomas: clinicopathologic and molecular analysis of 4 cases and literature review. Am J Surg Pathol 2021; 45(9): 1166-1178.