Interleukin 17 (IL-17) hraje v patogenezi psoriázy důležitou úlohu a ukázalo se, že blokáda cytokinů IL-17 (izoformy A, F, A/F, C, E) nebo jeho receptoru zlepšuje klinický stav pacientů i histologický obraz onemocnění. Mezi inhibitory IL-17A patří monoklonální protilátky secukinumab a ixekizumab, zatímco brodalumab blokuje podjednotku A receptoru pro IL-17, a tím je schopný zasáhnout širší spektrum izoforem IL-17.
Cílená léčba antagonisty IL-17A je obecně velmi účinná, přesto se však najdou pacienti, kteří na terapii nereagují nebo odpověď postupně ztrácejí, a je u nich proto potřebná změna léčby. Dosud není zcela jasné, jestli non-respondéři na jeden z antagonistů IL-17 mohou profitovat z terapie jiným léčivem ze stejné skupiny, nebo zda by bylo lepší převést tyto nemocné na cílenou léčbu s jiným mechanismem účinku, např. antagonisty IL-23 nebo tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α).
Mezinárodní tým výzkumníků z Německa, Rakouska, Švýcarska a Španělska na základě těchto východisek provedl multicentrickou mezinárodní retrospektivní studii hodnotící odpověď na léčbu u pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou, kteří byli převedeni z jednoho blokátoru IL-17 na jiný.
Studie hodnotila pacienty, kteří na terapii neodpověděli (nedosáhli 75% zlepšení skóre PASI – Psoriasis Area and Severity Index) nebo ztratili odpověď na léčbu kterýmkoliv z dostupných blokátorů IL-17 a byli z rozhodnutí ošetřujícího lékaře převedeni na jiný inhibitor IL-17. Po 12 týdnech léčby bylo hodnoceno skóre PASI a léčba pokračovala při dosažení minimálně PASI 50; dosažení hodnoty PASI 75 bylo považováno za terapeutický úspěch.
Zhodnoceno bylo celkem 29 převedení u 21 pacientů. Změna léčby byla hodnocena jako úspěšná v 15 případech, dalších 6 pacientů dosáhlo hodnoty PASI 50. U zbývajících 8 pacientů nebyl pozorován terapeutický úspěch.
18 pacientů přešlo ze secukinumabu na ixekizumab, 13 z nich setrvalo na nové léčbě až do 12. týdne a 9 pacientů dosáhlo hodnoty PASI 75. Průměrná hodnota změny skóre PASI činila 69 %.
10 pacientů přešlo na léčbu brodalumabem (7 po ukončení léčby secukinumabem a 3 ixekizumabem):
1 pacient byl převeden z brodalumabu na secukinumab a jeho stav se na nové léčbě postupně zhoršil.
Ačkoliv původní hypotézou autorů bylo, že v případě neúspěchu léčby jedním z blokátorů IL-17 nemá změna na jiné léčivo v rámci skupiny se stejným mechanismem účinku smysl, data naznačují, že takováto změna terapie může vést k úspěchu. V prezentované retrospektivní studii vedl switch k úspěšné odpovědi až u poloviny pacientů. Mechanismus tohoto jevu není znám a pro potvrzení výsledků je třeba realizovat studie s větším počtem pacientů.
Změna léčiva v rámci skupiny blokátorů IL-17 by měla být v klinické praxi zvažována u pacientů, kteří nedosáhnou PASI 75 během léčby stávajícím antagonistou IL-17.
(este)
Zdroj: Gasslitter I., Kirsten N., Augustin M. et al. Successful intra-class switching among IL-17 antagonists: a multicentre, multinational, retrospective study. Arch Dermatol Res 2019 Jul; 311 (5): 421–424, doi: 10.1007/s00403-019-01907-y.
