Hypertenze poškozuje strukturu a funkci mozkových cév a vede k poškození oblastí bílé hmoty, které jsou kritické pro kognitivní funkce. Může tak urychlit patologické změny spojené s Alzheimerovou chorobou. Existují jasné důkazy o nepříznivém vlivu hypertenze ve středním věku na kognitivní funkce ve stáří, méně jasný je vliv hypertenze v pozdějším věku na kognici. Americká kardiologická společnost (AHA) vypracovala ve spolupráci s odborníky z různých oblastí medicíny stanovisko k problematice vlivu hypertenze na rozvoj demence, které se opírá o přehled a analýzu publikovaných studií.
Demence je progresivní a ireverzibilní zhoršení kognitivních funkcí a jako jedno z nejčastějších neurologických onemocnění se týká 30−40 milionů lidí z celosvětové populace. Nejčastějšími příčinami (80 % případů) jsou Alzheimerova choroba (AD) a cerebrovaskulární ateroskleróza, které se navíc často kombinují. Kromě věku je nejvýznamnějším rizikovým faktorem rozvoje demence hypertenze. Léčba tradičních kardiovaskulárních rizikových faktorů včetně hypertenze může snížit incidenci klinicky diagnostikované AD až o 30 %. Tato fakta spolu s vysokou prevalencí hypertenze vedla ke snaze vyhledat a analyzovat dosavadní důkazy o vlivu hypertenze na rozvoj demence a případném přínosu léčby hypertenze v prevenci poklesu kognitivních funkcí.
Významným faktorem ovlivňujícím vliv hypertenze na rozvoj demence je věk. Riziko poklesu kognitivních funkcí zvyšuje hypertenze ve středním věku a nízký tlak ve vysokém věku. U starších pacientů (> 80 let) není jasné, zda vztah mezi nízkým TK a zhoršením kognice odráží dysfunkci vegetativního nervového systému se snížením diastolického TK, což následně vede k hypoperfuzi a mozkové atrofii. U této věkové skupiny bude třeba další výzkum beroucí v potaz i polymorbiditu pacientů a sklon k ortostatické hypotenzi. Dalšími faktory, které přispívají ke zhoršení kognitivních funkcí, jsou menopauza, inzulinová rezistence, zánět a genotyp APOE-ε4. Mechanismus zatím zůstává nejasný.
Některé studie ukazují, že kompenzace krevního tlaku ve středním věku může snížit riziko poklesu kognitivních funkcí ve vyšším věku, zejména pokud se týká rychlosti zpracování informací a exekutivních funkcí. Silnější a více konzistentní důkazy jsou v tomto ohledu k dispozici u systolického krevního tlaku oproti diastolickému. Toto porovnání však v jednotlivých studiích není jednoznačné a vyžaduje další výzkum.
I přes řadu důkazů, že hypertenze vede ke zhoršení kognitivních funkcí, především prostřednictvím cerebrovaskulární dysfunkce dané oxidativním stresem, zůstává buněčný a molekulární mechanismus stále neobjasněný. Nezodpovězena není dosud ani zásadní otázka, zda léčba hypertenze může předejít poklesu kognitivních funkcí, nebo ho dokonce zvrátit. Data z klinického výzkumu podporují razantnější antihypertenzní léčbu u mladších pacientů, zatímco terapii starších pacientů se doporučuje vést s ohledem na dosahované hodnoty TK a toleranci léčby.
(imt)
Zdroj: Iadecola C., Yaffe K., Biller J. et al.; American Heart Association Council on Hypertension; Council on Clinical Cardiology; Council on Cardiovascular Disease in the Young; Council on Cardiovascular and Stroke Nursing; Council on Quality of Care and Outcomes Research; and Stroke Council. Impact of hypertension on cognitive function: a scientific statement from the American Heart Association. Hypertension 2016 Dec; 68 (6): e67−e94, doi: 10.1161/HYP.0000000000000053.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
