Mukopolysacharidózy se mohou skrývat všem na očích. Co vám pomůže přijít jim na stopu?

Heterogenní a vzácné

Mukopolysacharidózy patří mezi střádavá lyzosomová onemocnění. Odhadovaná incidence MPS činí asi 1,5/100 000 živě narozených,¹ přičemž nejčastější je MPS typu II (Hunterův syndrom), způsobená deficitem iduronát-2-sulfatázy. Dosud bylo popsáno 8 typů MPS na podkladě deficitu některého z enzymů účastnících se odbourávání glykosaminoglykanů (GAG) (viz tab.).²

Tab.  Dosud popsané mukopolysacharidózy²

Střádání GAG poškozuje tkáně

GAG, dříve označované jako mukopolysacharidy, jsou nevětvené polysacharidy složené z disacharidových jednotek (heparansulfát, dermatansulfát, keratansulfát, hyaluronan, chondroitinsulfát) připojených k proteinovému jádru. Tyto základní stavební kameny extracelulární matrix mají v organismu mnoho různých funkcí −⁠ zajišťují například lubrikaci kloubních spojení, buněčný růst, adhezi k buněčným povrchům či regulaci proliferace.³

Akumulace GAG vede k poškození mnoha orgánů. Typické jsou například deformity skeletu, kloubní rigidita, hrubé rysy obličeje, růstová retardace, poškození centrální nervové soustavy (CNS), poruchy chování, zákal rohovky, progresivní ztráta sluchu nebo plicní či srdeční poškození.³ Vysoká koncentrace dermatansulfátu má zvláště škodlivý účinek na pojivové tkáně a jeho akumulace vede k poruchám elastogeneze a multisystémové abnormální struktuře (dysostosis multiplex). Heparansulfát vykazuje toxický účinek a afinitu k CNS.²

Manifestace onemocnění nemusí být „klasická“

MPS jsou klinicky heterogenní a typické příznaky či deformity jako hrubé rysy obličeje, malý vzrůst, torakolumbální kyfóza nebo dysplazie kyčlí, které se projevují zejména u těžkých deficiencí v raném dětství, nemusejí být u pacientů s mírnější formou onemocnění přítomné. Mezi časté prvotní manifestace mírných forem MPS patří rekurentní infekce dýchacích cest, kardiologické potíže, bolest či ztuhlost pohybového aparátu. V anamnéze těchto pacientů mnohdy nalézáme chirurgický výkon pro dysplazii kyčlí nebo syndrom karpálního tunelu. Velmi časté je nezánětlivé onemocnění kloubů.⁴

Diagnostika z kapky krve

U pediatrických pacientů bývá nezřídka prvním krokem ke stanovení diagnózy vyšetření hladiny GAG v moči, s přibývajícím věkem však tento test ztrácí svou spolehlivost. U dospělých se obvykle hodnotí přímo enzymová aktivita, a to buď pomocí testování ze suché krevní kapky (DBS), nebo v krevním séru, plazmě či periferních leukocytech. Obvykle následuje i molekulárně genetické stanovení příčinné mutace.³

Pro úspěšnou diagnózu je však zásadní, aby ošetřující lékař na střádavé onemocnění vůbec pomyslel. Vzácné onemocnění by mělo být zváženo zejména u pacientů s řadou zdánlivě nesouvisejících nevysvětlených zdravotních problémů. Lékaři mají nyní k dispozici on-line nástroj pro předběžnou diagnostiku vzácných onemocnění, do něhož lze snadno a rychle zadat příznaky a anamnézu pacienta. Anonymní bezplatná platforma accelRare data vyhodnotí a poskytne seznam vzácných onemocnění nejlépe odpovídajících příznakům pacienta spolu s dalšími doporučenými vyšetřeními a seznamem specializovaných center, kam je možné pacienta odeslat pro další diagnostiku.⁵

Dostupná léčba

U některých typů MPS (IH, II, IVA, VI, VII) lze u části nemocných v dětském věku provést transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT). Účinnost léčby záleží mimo jiné na stadiu onemocnění a věku pacienta. Další možností je enzymová substituční terapie (ERT), která je dostupná pro MPS typů I, II, IVA, VI a VII. Inhibice biosyntézy GAG zatím v praxi nepřinesla úspěch. Probíhá řada studií genové terapie, ať už klasické nebo s využitím editace genomu.³

Shrnutí a závěr

Mírnější formy MPS mohou dlouhou dobu unikat diagnóze. Pro prevenci akumulace ireverzibilního poškození je nutná včasná intervence, klíčová je časně stanovená diagnóza. Častými příznaky bývají postižení kloubů bez přítomnosti zánětu, kardiologické poruchy, syndrom karpálního tunelu, hernie či zákal rohovky. S předběžnou diagnostickou rozvahou může pomoci on-line nástroj accelRare.

(este)

Zdroje:
1. Khan S. A., Peracha H., Ballhausen D. et al. Epidemiology of mucopolysaccharidoses. Mol Genet Metab 2017; 121 (3): 227–240, doi: 10.1016/j.ymgme.2017.05.016.
2. Lipiński P., Różdżyńska-Świątkowska A., Wiśniewska K. et al. Mucopolysaccharidoses –⁠ what clinicians need to know: a clinical, biochemical, and molecular overview. Biomolecules 2025; 15 (10): 1448, doi: 10.3390/biom15101448.
3. Stapleton M., Arunkumar N., Kubaski F. et al. Clinical presentation and diagnosis of mucopolysaccharidoses. Mol Genet Metab 2018; 125 (1–2): 4–17, doi: 10.1016/j.ymgme.2018.01.003.
4. Lampe C. Attenuated mucopolysaccharidosis: Are you missing this debilitating condition? Rheumatology (Oxford) 2012; 51 (3): 401–402, doi: 10.1093/rheumatology/ker375.
5. Frequently asked questions. accelRare, 2026. Dostupné na: www.accelrare.fr/faq-accelrare