Nabízíme přehled novějších výzkumů, které se týkají využívání smíchu v různých lékařských oborech. V závěru zmiňujeme dvě praktická doporučení.
Nabízíme přehled novějších výzkumů, které se týkají využívání smíchu v různých lékařských oborech. V závěru zmiňujeme dvě praktická doporučení.
Úsměv, smích a s nimi související veselost působí podobně jako relaxační techniky, tj. mírní stres a negativní emoce (viz tab. 1.). Vazba mezi smíchem a veselostí je oboustranná, tj. veselost se projevuje smíchem a smích navozuje veselost. Platí to v i v případě smíchu hraného nebo předstíraného. Vzhledem k výše uvedenému je pochopitelné, že smích nachází uplatnění při mírnění, léčbě a prevenci mnoha problémů (více viz Nešpor, 2015).
Tab. 1. Některé změny při stresu, relaxaci a smíchu
|
Stres |
|
Relaxace |
Smích a veselost |
|
↑ |
Svalové napětí |
↓ |
↓ |
|
↑ |
Tepová frekvence a krevní tlak |
↓ |
↓ |
|
↑ |
Dechová frekvence |
↓ |
↓ |
|
↑ |
Poměr délky nádechu a výdechu |
↓ |
↓ |
|
↑ |
Látková výměna |
↓ |
↓ |
|
↑ |
Sekrece hormonů nadledvin |
↓ |
↓ |
|
↓ |
Kožní galvanický odpor |
↓ |
↓ |
|
↓ |
Hojení, imunita, spánek, trávení, sex |
↑ |
↑ |
Hayashi a spol. (2016) zkoumali souvislost mezi denní frekvencí smíchu a výskytem srdečních onemocnění u soboru více než 20 tisíc osob. Ve vztahu k srdečním onemocněním i při zohlednění dalších ochranných a rizikových faktorů působila vyšší frekvence smíchu coby protektivní činitel. Sugawara a spol. (2010) popsali příznivý efekt smíchu navozeného sledováním komedie na vaskulární funkce.
Organizace „Zdravotní klauni“ vznikla v roce 1986. V posledních letech se objevily výzkumy týkající se vlivu zdravotních klaunů na psychiku hospitalizovaných dětí. Felluga a spol. (2016) zjistili, že přítomnost zdravotního klauna mírnila úzkost dětí během bolestivého zákroku. Příznivý vliv návštěvy zdravotního klauna na psychiku dětí se neomezuje pouze na dobu jeho návštěvy, ale trvá podstatně déle (Ford a spol., 2014). V posledních letech se připisuje pozitivní význam dětské hře - což se smíchem souvisí. Hra je totiž mimo jiné důležitou součástí prevence dětské obezity.
Farifteha a spol. (2014) zjistili, že smích mírní stres u pacientů, kteří prodělávají chemoterapii pro nádorová onemocnění. Ve studii autorů Kim a spol. (2015a) u onkologických pacientů se už po jediném sezení terapie smíchem zmírnily úzkosti, deprese a stres. Kim a spol. (2015b) popsali po terapii smíchem i zlepšení nálady a vyšší sebehodnocení u nemocných prodělávající radioterapii. Kong a spol. (2014) zjistili, že terapie smíchem může být užitečná v prevenci postradiační dermatitidy.
Ryu a spol. (2015) konstatovali u žen po porodu po terapii smíchem proti kontrolní skupině vyšší hladiny sekrečního IgA v mateřském mléce. Britský tým (D'Acquisto a spol., 2014) dokládá na základě obsáhlého přehledu literatury příznivý vliv pozitivních emoci na imunitu.
S přibývajícími lety se obvykle frekvence i trvání smíchu snižují. Možná právě proto nachází terapie smíchem u pacientů vyššího věku uplatnění. Vhodnější jsou fyzicky nenáročné a klidnější druhy smíchu (Bjalkebring a spol., 2015). Hayashi a spol. (2015) konstatují na základě rozsáhlé studie provedené v běžné populaci starších lidí, že vyšší frekvence smíchu koreluje s lepším zdravotním stavem.
Quintero a spol. (2015) použili terapii smíchem s dobrými výsledky u starších lidí v pobytovém gerontologickém zařízení. Tito autoři konstatovali u zkoumaných osob zmírnění deprese a pocitu osamění. Ghodsbin a spol. (2015) zjistili v kontrolované studii u osob nad 60 let po terapii smíchem lepší všeobecné zdraví, méně somatických symptomů, nižší úzkost a lepší spánek. Low a spol. (2014) využívali k navození smíchu u obyvatel domova důchodců školené klauny. Podle jejich rozsáhlé kontrolované studie zvýšila tato intervence pocit štěstí.
Hsieh a spol. (2015) konstatovali, že po „čchi-kungu smíchu“ došlo ke zlepšení kognitivních funkcí, nálady a ke zmírnění deprese.
Relativně častou nemocí středního a vyššího věku je Parkinsonova nemoc1. DeCaro a spol. (2016) popsali příznivý efekt jógy smíchu u osob s tímto onemocněním i u těch, kdo o ně pečují. Smích a humor také pomáhají zlepšit atmosféru zařízení pro osoby vyššího věku postižené demencí (Hafford-Letchfield, 2013).
Využívání smíchu a úsměvu v této oblasti má svoji logiku vzhledem k tomu, že se emoce mezi lidmi snadno přenášejí (Ma a spol, 2016). Brito a spol. (2016) doporučují návštěvu klauna v domácnosti jako pomoc při zvládání rodinných problémů. Gray a spol. (2015) konstatují, že smích napomáhá větší otevřenosti a intimitě. Scott a spol. (2014) považují smích za způsob, jak mírnit stres a negativní emoce na interpersonální úrovni. Prakticky zajímavé může být zjištění, že ve vztahu k usměvavému chodci bývají řidiči ohleduplnější (Guéguen a spol., 2016).
Velká prospektivní studie autorů Romundstad a spol. (2015) zjistila, že smysl pro humor snižoval úmrtnost na kardiovaskulární nemoci a infekční onemocnění u žen a úmrtnost na infekční onemocnění u mužů. Miles (2016) doporučuje terapii smíchem jako prokazatelně účinnou formu prevence pro celou populaci bez ohledu na věk. Cha a Hong (2015) zjistili, že terapie smíchem vedla u žen středního věku ke zmírnění deprese a ke zvýšení hladin serotoninu. Toda a Ichikawa (2012) doporučují na základě svého experimentu smích jako prostředek jak mírnit stres.
Oczkowski (2015) doporučuje včlenit humor do výchovy mladých lékařů mimo jiné i proto, aby se zvýšila jejich psychická odolnost a usnadnila týmová práce. V tom by jim měl pomáhat dobrý příklad starších kolegů. Podobně i Yazdani a spol. (2014) navrhují včlenit jógu smíchu do výchovy studentek ošetřovatelství.
jejím autorem je indický lékař Dr. Kataria. Ten v roce 1995 založil „Klub smíchu“. Kluby smíchu se od té doby rozšířily do mnoha dalších zemí, např. do USA.
Setkání se koná obvykle ráno, trvá 15–20 minut a účast na něm je bezplatná. Typický průběh je následující:
Mezi jednotlivými krátkými epizodami smíchu účastníci praktikují hluboké dýchání a protahují šíji a ramena za pomoci cviků, které připomínají jógu. Členové klubu se zpravidla setkávají jednou týdně. V mezidobí se jim doporučuje praktikovat „rozumný život a ducha smíchu“.
Čchi-kung je systém tradičních čínských cvičení a lze ho kombinovat se smíchem. Jednu takovou sestavu popsali Chang a spol. (2013). Naše vlastní verze čchi-kungu smíchu je mnohem jednodušší. Obvykle na počátku cvičení vytřásáme tělo a při tom do rytmu opakujeme „ha, ha, ha…“ Vytřásání je v čchi-kungu běžné. Podle tradice se tak stáhne energie dolů, což mírní hněv, bažení a nadbytečné přemýšlení.
V čekárnách zdravotnických zařízení lze najít ledacos. Namátkou několik příkladů z praxe: metr vysoký obraz zubu, vyobrazení chirurgických přístrojů a reklama na berle. Nic z toho pacientům náladu nezlepší. To už by byla vhodnější např. banální reprodukce obrazu s květinami.
Pacienti jsou na mimoslovní komunikaci citliví. Výraz tváře a držení těla zdravotnického pracovníka často vnímají zřetelněji než jeho slova. Zdravotník může mimoslovně říkat, že je unavený nebo že si neví rady. Lehký, chápající úsměv na tváři zdravotníka signalizuje zdravé sebevědomí a uklidňuje nejen pacienta, ale i samotného zdravotníka.
1 Prevalence Parkinsonovy nemoci u osob nad 60 let se odhaduje v evropské populaci na 1 %.
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.
www.drnespor.eu
www.youtube.com/drnespor
mužské oddělení léčby závislostí
Psychiatrická nemocnice Bohnice
18102 Praha 8