Můžete prosím na úvod stručně vysvětlit, co je onemocnění MPS a koho se týká?
Mukopolysacharidózy (MPS) jsou lysosomová střádavá onemocnění způsobená nedostatečnou aktivitou některého z lysosomových hydrolytických enzymů podílejících se na postupné degradaci glykosaminoglykanů (původně mukopolysacharidů) v postižených buňkách s postupným dopadem na jejich funkce. V současné době známe 7 typů MPS.
MPS se týkají především dětí, většinou s nástupem příznaků v kojeneckém věku, ale existují i mírnější formy s pozdějším nástupem, někdy až ve školním věku nebo v adolescenci. Většina typů MPS se dědí autosomálně recesivně, výjimkou je MPS typu II (Hunterův syndrom), což je X-vázaná choroba a postihuje převážně chlapce.
Jaké jsou klinické příznaky MPS?
Klinický obraz mukopolysacharidóz je velmi variabilní, typická je však multisystémová manifestace. Jednotlivé typy mají řadu společných rysů, liší se však tíží a spektrem postižení.
U kojenců se mohou objevovat makrocefalie, hepatosplenomegalie, umbilikální či tříselné kýly a hypotonie. V batolecím věku se postupně prohlubuje kraniofaciální dysmorfie s prominujícím čelem, sedlovitým nosem a makroglosií. Časté jsou opakované infekce horních cest dýchacích, porucha sluchu, u některých typů také zákal rohovky.
Typické jsou skeletální projevy – hrudní kyfóza s protruzí sterna, gibbus, omezená hybnost kloubů, drápovité ruce a porucha růstu. Dále se může vyskytovat hypertrichóza a u neuronopatických forem regrese psychomotorického vývoje.
V průběhu onemocnění se rozvíjí kardiální postižení, nejčastěji chlopenní vady. Závažnými komplikacemi mohou být hydrocefalus a útlak krční míchy.
Jakým způsobem probíhá diagnostika MPS?
Diagnostika mukopolysacharidóz vychází především z klinického podezření. Základním screeningovým krokem je průkaz zvýšeného vylučování glykosaminoglykanů v moči.
Zobrazovací metody, zejména rtg skeletu, mohou prokázat typické známky dysostosis multiplex, jako jsou veslovitá žebra, „rybí“ obratle na bočním snímku páteře, dysplazie kyčlí nebo deformované metakarpy.
Definitivní diagnóza se opírá o stanovení enzymatické aktivity lysosomových enzymů, nejčastěji v leukocytech, kde je prokázána jejich snížená či chybějící aktivita. Následně je nutné diagnózu potvrdit molekulárně genetickým vyšetřením.
V Česku je možné odeslat biologický materiál na Kliniku pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, kde jsou v rámci specializované laboratoře prováděna enzymologická i genetická vyšetření. Odesílající lékař nemusí indikovat konkrétní testy – postačí zaslat biologický materiál (v případě suspekci na MPS hlavně moč) spolu s klinickou informací. Na základě popisu klinického stavu pak specialisté na dědičné metabolické onemocnění stanoví optimální diagnostický postup.
Jaké možnosti léčby MPS jsou v současnosti dostupné a jaký je standardní léčebný postup?
Možnosti léčby mukopolysacharidóz se v posledních letech výrazně rozšířily. Dnes už proto k MPS nemáme jednotný přístup, ale jedná se o kombinaci různých terapeutických strategií podle typu onemocnění a stavu pacienta.
Jednou z možností je transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT). Tento postup lze zjednodušeně chápat jako formu funkční genové terapie – buňky dárce nemají příslušnou genetickou mutaci a jsou schopné produkovat enzym, který pacientovi chybí. HSCT se využívá především u těžkých forem mukopolysacharidózy typu I.
Další možností je substrát redukující terapie, kdy je pomocí perorálně podávaného léku omezena tvorba látek, jež se při onemocnění hromadí v organismu.
V současnosti je nejrozšířenější formou kauzální terapie enzymová substituční terapie (ERT). Chybějící enzym se podává intravenózně v pravidelných intervalech, čímž dochází ke zpomalení progrese onemocnění, zlepšení fyzické výkonnosti a snížení únavy či bolesti. Limitem ERT je však její omezený účinek na kostní a pojivovou tkáň, srdeční chlopně a skutečnost, že intravenózně podávaný enzym neproniká do centrálního nervového systému.
Ve stadiu klinického výzkumu je současně řada genových terapií, které si kladou za cíl dlouhodobou či trvalou produkci chybějícího enzymu přímo v organismu pacienta. Vývoj v této oblasti postupuje velmi rychle a do budoucna nabízí naději i pro dosud obtížně léčitelné formy onemocnění.
Každá z uvedených modalit má své výhody i omezení. Například časně provedená transplantace kmenových buněk může u některých dětí zásadně ovlivnit vývoj včetně zachování kognitivních funkcí, ale je spojená s rizikem závažných komplikací, zejména reakce štěpu proti hostiteli. Účinnost jakékoliv léčby je také zásadně závislá na jejím včasném zahájení, a tedy na časné diagnostice. I u MPS proto platí, že čím dříve je diagnóza stanovena, tím větší je potenciální přínos terapie.
Kde je u nás možné pacienty s MPS léčit?
Farmakoterapie mukopolysacharidóz a dalších lysosomových střádavých onemocnění je v Česku soustředěna do jediného specializovaného centra – Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze. S ohledem na komfort pacientů a jejich rodin se však u stabilních nemocných snažíme zajišťovat podávání léčby i v aplikačních místech blíže místu bydliště, přičemž do centra docházejí pouze několikrát ročně ke kontrolám.
Transplantace hematopoetických kmenových buněk jsou realizovány ve spolupráci s Transplantační jednotkou Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol v Praze.
Které praktické informace by bylo užitečné shrnout na závěr tohoto rozhovoru?
Enzymová substituční terapie zásadně změnila prognózu pacientů s mukopolysacharidózou a u řady dětí zlepšuje kvalitu i délku života. Její účinnost je však výrazně závislá na časné diagnostice a včasném zahájení léčby. Zároveň se jedná o dlouhodobou a náročnou terapii s určitými omezeními, jejíž přínos nemusí být u všech pacientů stejný.
Rozhodnutí o zahájení léčby je vždy výsledkem společné diskuse lékaře a rodiny, při které je nutné otevřeně hovořit o možných přínosech, rizicích i reálných očekáváních. U velmi těžkých forem onemocnění může být terapie spojená spíše s prodloužením života bez odpovídající kvality, a i rozhodnutí léčbu nezahájit tak může být v některých případech zodpovědným a respektovaným řešením. Důraz by měl být vždy kladen především na kvalitu života dítěte a jeho rodiny.
(pr)
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
