Atrofické jizvy po akné vznikají v důsledku nesprávné tvorby a degradace kolagenu během procesu hojení u pacientů s nedostatečně léčeným acne vulgaris a představují náročný dermatologický problém, protože v závislosti na své závažnosti mohou mít značný dopad na sebevědomí a kvalitu života jedince.1 Podle literárních zdrojů je těžké akné u 25 % pacientů spojeno s komorbidními duševními onemocněními, včetně úzkosti, poruch adaptace a osobnosti.2
Na základě morfologie jizev (ice pick, rolling, boxcar) lze použít různé terapeutické postupy, od lokální léčby přes laserovou terapii až po chirurgické zákroky.3 Vzhledem k potřebě účinné a minimálně invazivní léčby atrofických jizev po akné jsme se v této výhledové studii zaměřili na posouzení účinnosti a bezpečnosti injekcí heterologního kolagenu typu I (HT1C) (Linerase Collagen, Typeone Srl, Lecce) při léčbě atrofických jizev po akné.
Do studie byli zařazeni pacienti ve věku 18–50 let s Fitzpatrickovým typem kůže III/IV s atrofickými jizvami po akné, které byly podle Goodmanova a Baronové systému hodnocení jizev po akné klasifikovány stupni 2, 3 nebo 4. Mezi vylučovací kritéria patřilo užívání systémových či lokálních retinoidů během posledních 6 měsíců, keloidní jizvy v anamnéze nebo současná dermatologická léčba jizev po akné.
Pomocí jehly 30/32 o průměru 4 mm bylo intradermálně nebo přímo subdermálně pod každou atrofickou jizvu po akné aplikováno 100 mg mikronizovaného sterilního prášku HT1C rozpuštěného v 5 ml 0,9% NaCl. Konečným cílem bylo buď znatelné vyvýšení jizvy, nebo znatelné vybělení léze. Pacienti podstoupili 4 léčebné procedury ve 2týdenních intervalech. Před každou procedurou a po ní, stejně jako 3 a 12 měsíců po 4. proceduře, byla pořízena fotografická dokumentace. Hodnotící lékař nebyl součástí lékařského týmu, který aplikoval injekce, a závažnost jizev posuzoval na základě fotodokumentace.
Primárním výstupem bylo zmenšení velikosti jizvy podle hodnocení lékaře i pacientů. Systém hodnocení jizev po akné dle Goodmana a Baronové byl použit k hodnocení zlepšení po 3 měsících od poslední procedury. Kromě toho jeden lékař a pacienti nezávisle na sobě hodnotili zlepšení pomocí vizuální analogové stupnice (VAS) od 0 do 10 (kde 0 znamenala žádné zlepšení a 10 úplné vymizení jizev) po každé proceduře a během 3měsíčního a 12měsíčního sledování. Sekundárním výstupem byla míra spokojenosti pacientů, hodnocená rovněž pomocí 10bodové stupnice VAS. Byly zaznamenány nežádoucí příhody v průběhu léčby a v období sledování.
Statistická analýza byla provedena pomocí programu Statistical Package for the Social Sciences for Windows (SPSS verze 26.0 IBM Corp., Armonk, NY, USA). Kategoriální proměnné byly vyjádřeny jako četnosti (frekvence) a procenta. Kvantitativní proměnné byly vyjádřeny buď jako průměr ± směrodatná odchylka (SD), nebo jako medián a rozmezí. K posouzení změn ve skóre zmenšení velikosti jizvy v průběhu času byl použit párový t-test. Statistická významnost byla stanovena na p < 0,05.
Studie byla provedena v souladu s Helsinskou deklarací, byla schválena etickou komisí a všichni pacienti poskytli písemný informovaný souhlas, a to i se zveřejněním svých fotografií včetně oblasti obličeje.
Do studie bylo zařazeno 30 pacientů (9 mužů a 21 žen; medián věku 32 let [rozmezí 18–50]).
Na počátku mělo 10 (33 %), 17 (57 %) a 3 (10 %) pacientů jizvy 2., 3. a 4. stupně podle Goodmanova a Baronové systému hodnocení jizev po akné (průměrné skóre 2,77; 95% interval spolehlivosti [CI] 2,53–3,00).
Při 3měsíčním sledování mělo 7 (23 %), 16 (53 %), 4 (13 %) a 3 (10 %) pacientů jizvy 1., 2., 3. a 4. stupně (průměrné skóre 2,07; 95% CI 1,74–2,39). Přestože se jizvy stupně 4 nezlepšily u žádného pacienta, celkové zlepšení bylo statisticky významné (průměrný rozdíl 0,70; 95% CI 0,53–0,87; p < 0,001).
Při 3měsíčním sledování hodnotili lékaři průměrné zlepšení známkou 6,8, zatímco pacienti ji hodnotili o něco výše, a to 7,2. Tato skóre znamenají podstatné zmenšení velikosti jizvy již po 3 měsících, přičemž pozorované zlepšení se udrželo až do 12 měsíců (stupeň 6,4 a 6,8, dle hodnocení lékařů, resp. pacientů) (viz obr. 1).
Průměrná míra spokojenosti pacientů po 3 měsících činila 7,4.
Po celou dobu sledování nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí příhody.
Obr. Tři pacienti s jizvami po akné na začátku léčby a 12 měsíců po léčbě HT1C
K léčbě atrofických jizev po akné lze použít řadu metod včetně laserové terapie, mikrojehličkování, chemického peelingu a dermálních výplní. Výběr modality by měl být přizpůsoben individuálním vlastnostem pacienta, typům jizev a cílům léčby.1, 2
Heterologní kolagen typu I může představovat další možnost v procesu regenerace tkání. Kolagen, který funguje jako přirozený substrát, hraje klíčovou roli při usnadňování adheze, růstu a diferenciace buněk pojivové tkáně. To je v souladu se zavedeným používáním kolagenu jako buněčného stimulátoru při různých regeneračních postupech, což ukazuje na jeho všestrannost. Do mechanismu působení na jizvy po akné by mohla být zahrnuta také stimulace a/nebo produkce nových fibroblastů k tvorbě kolagenu typu III a následné posílení dermální biorevitalizace, regenerace a rekonstrukce pojivové tkáně v dermis.4 HT1C se používá v dermatologii a cévní chirurgii k léčbě kožních vředů, otevřených ran, jizev a proleženin. Nedávno byla také zaznamenána povzbudivá účinnost při léčbě vitiliga, lichen sclerosus a atrofií vzniklých v důsledku podávání kortikosteroidů.5–8
Výsledky této studie ukazují na účinnost, udržitelnost a bezpečnost injekcí HT1C při léčbě atrofických jizev po akné. Vzhledem k pozorovanému zmenšení velikosti jizvy, vysoké míře spokojenosti pacientů a absenci nežádoucích účinků může tato léčebná metoda představovat cennou alternativu pro zlepšení stavu atrofických jizev po akné. Mezi limitace této studie patří malá velikost vzorku a provedení v jediném středisku.
Mikrojehličkování by mohlo vést k dlouhodobějšímu zlepšení a zamezit postupnému návratu k původnímu stupni jizvy, pokud nelze léčbu HT1C udržet.
(pr)
Zdroj: Gkouvi A, Tsiogka A, Corbo C et al. Efficacy of heterologous type I collagen injections in treating atrophic acne scars: a prospective study. Skin Appendage Disord 2025, doi: 10.1159/000544166 [Epub ahead of print].
Reference:
1. Chilicka K, Rusztowicz M, Szygula R, Nowicka D. Methods for the improvement of acne scars used in dermatology and cosmetology: a review. J Clin Med 2022; 11 (10): 2744.
2. Fabbrocini G, De Vita V, Cozzolino A et al. The management of atrophic acne scars: overview and new tools. J Clin Exp Dermatol Res 2012; S5: 001.
3. Singam V, Rastogi S, Patel KR et al. The mental health burden in acne vulgaris and rosacea: an analysis of the US National Inpatient Sample. Clin Exp Dermatol 2019; 44 (7): 766–772.
4. Ohara H, Ichikawa S, Matsumoto H et al. Collagen- derived dipeptide, proline-hydroxyproline, stimulates cell proliferation and hyaluronic acid synthesis in cultured human dermal fibroblasts. J Dermatol 2010; 37 (4): 330–338.
5. Gkouvi A, Gregoriou S. Vulvar lichen sclerosus: consider treatment with heterologous type I collagen. Dermatol Surg 2020; 46 (9): 1254–1257.
6. Gkouvi A, Nicolaidou E, Corbo A et al. Heterologous type I collagen as an add-on therapy to narrowband ultraviolet B for the treatment of vitiligo: a pilot study. J Clin Aesthet Dermatol 2021; 14 (6): 31–34.
7. Gkouvi A, Corbo A, Gregoriou S. Treatment of male genital lichen sclerosus with heterologous type I collagen. Clin Exp Dermatol 2020; 45 (3): 388–390.
8. Gkouvi A, Corbo A, Gregoriou S. Treatment of cutaneous atrophy after corticosteroid injection, with heterologous type I collagen. Dermatol Surg 2024; 50 (3): 298–299.
