Úvod

Metabolický syndrom je charakterizován současným výskytem kardiovaskulárních a metabolických rizikových faktorů. Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP-1 a GIP schválený k léčbě obezity/komplikované nadváhy a DM2. Podává se 1× týdně s.c. V programu registračních klinických studií SURPASS-1–5 u dospělých pacientů s DM2 a obezitou/nadváhou prokázal v dávkách 5/10/15 mg 1× týdně lepší kompenzaci glykémie i tělesné hmotnosti než výše uvedené komparátory.

Metodika

Metabolický syndrom byl definován podle kritérií NCEP ATP III (revize z roku 2005) jako přítomnost ≥ 3 z následujících faktorů:

• obezita (obvod pasu > 102 cm u mužů a > 89 cm u žen)
• hyperglykémie (glykémie nalačno ≥ 5,6 mmol⁠/⁠l nebo HbA_1c ≥ 39 mmol⁠/⁠mol)
• hypertenze (sTK > 130 mmHg nebo dTK > 85 mmHg)
• triglyceridy > 1,69 mmol⁠/⁠l
• HDL cholesterol < 1,0 mmol⁠/⁠l u mužů a < 1,3 mmol⁠/⁠l u žen

Výskyt těchto faktorů byl hodnocen při vstupu do studie a po 40/52 týdnech. V analýze podskupin byla zjišťována prevalence MS podle procentuální redukce tělesné hmotnosti. Zohledněno bylo současné užívání sulfonylurey (SU) a inhibitorů sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i, tj. gliflozinů).

Výsledky

Do post hoc analýzy bylo zařazeno 5219 pacientů, z nichž 1206 užívalo tirzepatid v dávce 5 mg, 1162 v dávce 10 mg, 1046 v dávce 15 mg a 1805 dostávalo komparátor. Klinické charakteristiky zařazených byly v každé studii mezi terapeutickými skupinami vyrovnané.

Při vstupu do studie mělo MS 4056 (78 %) pacientů. Prevalence byla podobná v různých stadiích DM.

Během léčby tirzepatidem klesla prevalence MS s jednotlivými dávkami tirzepatidu ze 67–88 % na 38–64 % a s jednotlivými komparátory ze 77–84 % na 64–82 %. Pokles prevalence MS byl významně větší s tirzepatidem (dle sdružených dat) v porovnání s placebem, inzulinem degludekem, inzulinem glarginem i semaglutidem 1 mg (všechna p < 0,001). U žádné kontrolní skupiny nedošlo k významnému poklesu prevalence MS s výjimkou skupiny se semaglutidem 1 mg (z 83 na 64 %). Efekt tirzepatidu na pokles prevalence MS byl závislý na dávce, největší byl při užívání dávky 15 mg.

Tab.  Prevalence MS u pacientů s DM2 a nadváhou/obezitou při vstupu do studie a po 40/52 týdnech ve studiích SURPASS-1–5 při léčbě jednotlivými dávkami tirzepatidu a v kontrolních skupinách

Obr.  Prevalence MS u pacientů s DM2 a nadváhou/obezitou po 40/52 týdnech léčby tirzepatidem (sdružená data všech dávek) nebo komparátorem ve studiích SURPASS-1–5¹  

Další výsledky ukázaly, že léčba tirzepatidem byla v porovnání s komparátory spojená s větším snížením prevalence všech jednotlivých složek MS. Větší redukce tělesné hmotnosti byla provázena i větším poklesem prevalence MS.

Závěr

V této post hoc analýze vedl tirzepatid během 40/52 týdnů léčby u pacientů s DM2 a nadváhou/obezitou k většímu poklesu prevalence MS než placebo, semaglutid 1 mg, inzulin degludek či inzulin glargin. To svědčí o přínosu tirzepatidu pro zlepšení profilu kardiovaskulárních rizikových faktorů u pacientů všech stadií DM2 s nadváhou/obezitou.

(zza)

Zdroje:
1. Nicholls S. J., Tofé S., le Roux C. W. et al. Reduction of prevalence of patients meeting the criteria for metabolic syndrome with tirzepatide: a post hoc analysis from the SURPASS Clinical Trial Program. Cardiovasc Diabetol 2024 Feb 10; 23 (1): 63, doi: 10.1186/s12933-024-02147-9. 
2. SPC Mounjaro. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/mounjaro-epar-product-information_cs.pdf