Přístup k léčbě hormonálně senzitivního metastatického karcinomu prsu se na základě výsledků klinických studií postupně mění. Chemoterapie je u této skupiny pacientek podávána jen v případě, že pacientka bude mít viscerální krizi nebo je jí ohrožena.
Přístup k léčbě hormonálně senzitivního metastatického karcinomu prsu se na základě výsledků klinických studií postupně mění. Chemoterapie je u této skupiny pacientek podávána jen v případě, že pacientka bude mít viscerální krizi nebo je jí ohrožena1.
Otázkou je, zda pacientky s hormonálně pozitivním HER2-negativním metastatickým karcinomem prsu léčit chemoterapií, nebo hormonální léčbou. V současné době se předpokládá, že chemoterapie má rychlejší nástup účinku a dosahuje vyššího procenta léčebných odpovědí. Ovšem ve srovnání s hormonální léčbou není tato výhoda poté patrná ve výsledcích celkového přežití (OS). Je nutno podotknout, že léčba hormonálními preparáty přináší větší pravděpodobnost prodloužení aktivního života pacientek z důvodu výskytu menšího množství nežádoucích účinků.
Při rozhodování o léčbě pacientek s metastatickým karcinomem prsu je třeba vzít v úvahu také:
Rozsah onemocnění:
Vyšší proliferační index nádoru by neměl být důvodem k preferenci chemoterapie. Tyto nádory sice mají horší prognózu, mohou však být citlivé na hormonální terapii.
Mezi preparáty ze skupiny hormonálních léčiv se řadí inhibitory aromatázy (nesteroidní: anastrozol, letrozol; steroidní: exemestan) a antagonisté estrogenových receptorů fulvestrant a tamoxifen, ten se však u metastatického onemocnění nepoužívá v takové míře jako v adjuvantní terapii. Ze studie SWOG, ve které byly pacientky léčeny kombinací anastrozolu s fulvestrantem (kombinace není v souladu s indikačním omezením zdravotních pojišťoven), lze předpokládat jistý prospěch této kombinační terapie pouze u nepředléčených pacientek.
S cílem překonat primární nebo sekundární rezistenci vůči hormonální terapii byl v klinických studiích studován rovněž účinek kombinace hormonální a cílené léčby. Studie BOLERO 2 zkoumala rozdíl účinku steroidního inhibitoru aromatázy (exemestan) v monoterapii nebo v kombinaci s inhibitorem mTOR (everolimus) po předchozím selhání nesteroidního inhibitoru a ukázala, že kombinační léčba vedla k prodloužení PFS (doby přežití bez progrese) o 6 měsíců, i když za cenu četnějších nežádoucích účinků.
V současné době probíhá řada klinických studií zaměřených na přínos inhibitorů cyklin-dependentní kinázy (CDK) v léčbě pacientek s HR+ a HER2- pokročilým karcinomem prsu. Testovanými látkami jsou PD-0332991 (palbociklib), LEE011 (ribociklib) a LY2835219 (amebaciklib). Známy jsou již první výsledky z klinických studií PALOMA 1 a PALOMA 3 s látkou PD-0332991 (palbociklib).
(pez)
Zdroje:
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
