Přístup k léčbě hormonálně senzitivního metastatického karcinomu prsu se na základě výsledků klinických studií postupně mění. Chemoterapie je u této skupiny pacientek podávána jen v případě, že pacientka bude mít viscerální krizi nebo je jí ohrožena.
Přístup k léčbě hormonálně senzitivního metastatického karcinomu prsu se na základě výsledků klinických studií postupně mění. Chemoterapie je u této skupiny pacientek podávána jen v případě, že pacientka bude mít viscerální krizi nebo je jí ohrožena1.
Otázkou je, zda pacientky s hormonálně pozitivním HER2-negativním metastatickým karcinomem prsu léčit chemoterapií, nebo hormonální léčbou. V současné době se předpokládá, že chemoterapie má rychlejší nástup účinku a dosahuje vyššího procenta léčebných odpovědí. Ovšem ve srovnání s hormonální léčbou není tato výhoda poté patrná ve výsledcích celkového přežití (OS). Je nutno podotknout, že léčba hormonálními preparáty přináší větší pravděpodobnost prodloužení aktivního života pacientek z důvodu výskytu menšího množství nežádoucích účinků.
Při rozhodování o léčbě pacientek s metastatickým karcinomem prsu je třeba vzít v úvahu také:
Rozsah onemocnění:
Vyšší proliferační index nádoru by neměl být důvodem k preferenci chemoterapie. Tyto nádory sice mají horší prognózu, mohou však být citlivé na hormonální terapii.
Mezi preparáty ze skupiny hormonálních léčiv se řadí inhibitory aromatázy (nesteroidní: anastrozol, letrozol; steroidní: exemestan) a antagonisté estrogenových receptorů fulvestrant a tamoxifen, ten se však u metastatického onemocnění nepoužívá v takové míře jako v adjuvantní terapii. Ze studie SWOG, ve které byly pacientky léčeny kombinací anastrozolu s fulvestrantem (kombinace není v souladu s indikačním omezením zdravotních pojišťoven), lze předpokládat jistý prospěch této kombinační terapie pouze u nepředléčených pacientek.
S cílem překonat primární nebo sekundární rezistenci vůči hormonální terapii byl v klinických studiích studován rovněž účinek kombinace hormonální a cílené léčby. Studie BOLERO 2 zkoumala rozdíl účinku steroidního inhibitoru aromatázy (exemestan) v monoterapii nebo v kombinaci s inhibitorem mTOR (everolimus) po předchozím selhání nesteroidního inhibitoru a ukázala, že kombinační léčba vedla k prodloužení PFS (doby přežití bez progrese) o 6 měsíců, i když za cenu četnějších nežádoucích účinků.
V současné době probíhá řada klinických studií zaměřených na přínos inhibitorů cyklin-dependentní kinázy (CDK) v léčbě pacientek s HR+ a HER2- pokročilým karcinomem prsu. Testovanými látkami jsou PD-0332991 (palbociklib), LEE011 (ribociklib) a LY2835219 (amebaciklib). Známy jsou již první výsledky z klinických studií PALOMA 1 a PALOMA 3 s látkou PD-0332991 (palbociklib).
(pez)
Zdroje:
