Mezinárodní tým vědců analyzoval data z rozsáhlých celogenomových asociačních studií (GWAS) od více než jednoho milionu pacientů s některou ze 14 psychiatrických poruch: porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), mentální anorexie, porucha autistického spektra, bipolární porucha, depresivní porucha, obsedantně kompulzivní porucha (OCD), schizofrenie, Touretteův syndrom (TS), úzkostné poruchy, posttraumatická stresová porucha (PTSD) a poruchy související s užíváním návykových látek (alkoholu, nikotinu, opioidů či konopí). Kontrolní skupinu tvořilo více než 5 milionů osob bez těchto diagnóz.
Vědci pomocí pokročilých statistických metod porovnávali běžné varianty genů. Podařilo se identifikovat 5 genomických faktorů (opakujících se vzorců), které jsou charakteristické vzorcem genetických variant vyskytujících se v 238 pleiotropních lokusech, tedy místech genomu, jejichž genetické varianty ovlivňují několik různých procesů či vloh. Tyto faktory vysvětlují v průměru přibližně 66 % genetické variance jednotlivých psychiatrických poruch.
Psychiatrické poruchy bylo na základě genetické podobnosti možno sdružit do 5 kategorií:
Popsáno bylo 101 oblastí genomu se vzájemně souvisejícími účinky. Například v chromozomu 11 se nachází lokus spojený s 8 různými psychiatrickými onemocněními. Dva z 5 faktorů (SB a internalizující faktor) vykazovaly zvláště velkou míru genetického překryvu. Specifických genů, které by zvyšovaly riziko pouze pro jednu konkrétní nemoc (například pouze pro depresi), bylo překvapivě málo.
Studie také ukázala na biologické dráhy, jejichž geneticky dané odlišnosti by mohly tvořit základ jednotlivých kategorií. Zatímco u faktoru schizofrenie a bipolární poruchy (SB) byla pozorována vyšší exprese genů ovlivňujících excitační neurony, jež se účastní přenosu vzruchu a šíření signálu směrem k dalším neuronům, u internalizovaných poruch (deprese, úzkosti) byly časté varianty genů ovlivňujících oligodendrocyty. Tyto podpůrné buňky nervové tkáně pomáhají udržovat a chránit nervovou infrastrukturu mozku.
Výsledky studie také naznačují, že některé sdílené genetické faktory hrají roli primárně během časného vývoje mozku v prenatálním stadiu, zatímco jiné mají největší vliv později v dospělosti.
Klíčovým zjištěním je existence p-faktoru. Jde o obecnou genetickou náchylnost k psychopatologii jako takové. Tento faktor souvisí se sklonem k negativní emocionalitě a koreluje například s vyšší vnímavostí ke stresu, osaměním či neuroticismem. Na buněčné úrovni je spjat se základními biologickými procesy, jako je regulace exprese genů. Specifičtější příznaky se pak projevují až na úrovni výše zmíněných pěti faktorů.
Ačkoliv jsme stále ve fázi základního výzkumu, výsledky mohou mít zásadní význam pro budoucnost medicíny:
Rozsáhlá studie tak robustně potvrzuje, že psychiatrické poruchy nejsou izolované ostrovy, ale spíše propojená síť sdílených biologických rizik. Pro lékaře z toho vyplývá jasný vzkaz: Komorbidita nemusí být náhoda, ale přímý důsledek sdílené genetické architektury lidské psychiky.
(asa)
Zdroje:
1. Grotzinger A. D., Werme J., Peyrot W. J. et al. Mapping the genetic landscape across 14 psychiatric disorders. Nature 2026; 649 (8096): 406–415, doi: 10.1038/s41586-025-09820-3.2.
2. New research finds 5 genetic signatures shared by 14 psychiatric disorders. The Harvard Gazette, 2025. Dostupné na: https://news.harvard.edu/gazette/story/2025/12/new-research-finds-5-genetic-signatures-shared-by-14-psychiatric-disorders
3. Henton L. One genetic map could rewrite how we understand mental health. Texas A&M University, 2026. Dostupné na: https://stories.tamu.edu/news/2026/01/12/one-genetic-map-could-rewrite-how-we-understand-mental-health
