Metabolický syndrom zahrnuje řadu abnormalit a zvyšuje riziko vzniku diabetu či kardiovaskulárních chorob. Jeho prevalence přitom v posledních letech vzrůstá. Podle výsledků nedávno publikovaných studií může být na vině nízká fyzická zdatnost v dětství, která zvyšuje riziko vzniku metabolického syndromu v pozdějším věku.
Metabolický (Reavenův) syndrom představuje soubor klinických projevů a biochemických odchylek, které zvyšují riziko aterosklerózy a přidružených komplikací. V naší populaci ve věku 24−65 let byla zjištěna prevalence metabolického syndromu 32 % u mužů a 24 % u žen. V severoamerické populaci se výskyt pohybuje v průměru okolo 24 %, přičemž prevalence se výrazně zvyšuje s rostoucím věkem. Současný výzkum se stále více zaměřuje na prevenci v podobě eliminace rizikových faktorů. Dvě studie publikované mezinárodními týmy vědců se věnovaly vlivu fyzické zdatnosti v dětství na prevalenci metabolického syndromu v dospělém věku.
První výzkum se soustředil na vliv muskulárního fenotypu v dětském věku na riziko rozvoje metabolického syndromu v dospělosti. Longitudinální studie zahrnovala 737 účastníků. V roce 1985 proběhlo u zúčastněných ve věku 9, 12 a 15 let měření svalové síly a výdrže pomocí jednoduchých klinických testů, které zahrnovaly například sílu stisku levé a pravé ruky nebo počet stisků za 30 vteřin. Po 20 letech proběhlo u stejných jedinců měření obvodu pasu, tlaku krve, hladiny HDL cholesterolu, triglyceridů a glykémie v krvi.
Druhý výzkum se zaměřil na vliv kardiorespirační zdatnosti na riziko rozvoje metabolického syndromu v dospělosti. Longitudinální studie se zúčastnilo 1792 účastníků. V roce 1985 proběhlo u zúčastněných ve věku 7−15 let měření obvodu pasu a test zdatnosti v běhu na 1,6 kilometru. Obdobně jako u předešlé studie proběhlo po 20 letech u stejných jedinců k měření parametrů metabolického syndromu.
Účastníci první studie, kteří se svými výsledky svalové síly a kombinovaného skóre tělesné zdatnosti pohybovali v první třetině, měli výrazně nižší relativní riziko rozvoje metabolického syndromu a nižší kontinuální metabolické skóre v dospělosti oproti jedincům, kteří se svými výsledky muskulárního fenotypu pohybovali v poslední třetině (síla: RR = 0,21 [0,09−0,49]; kombinované skóre tělesné zdatnosti: RR = 0,20 [0,09−0,47]). Nicméně přizpůsobení výsledků obvodu pasu v dětském věku snížilo míru prediktivní účinnosti pro dospělé o 17−60 %.
Z výsledků druhé studie vyplývá, že nízká zdatnost kardiorespiračního systému spolu s vyšším obvodem pasu v dětství zvyšuje riziko metabolického syndromu v dospělosti 8,5×. Oba faktory přitom představují signifikantní nezávislé prediktory metabolického syndromu v časné dospělosti. Vzájemně upravené relativní riziko rozvoje metabolického syndromu činilo 3 pro děti v první třetině hodnot obvodu pasu (s vyšším obvodem pasu) oproti dětem v poslední třetině (s nižším obvodem pasu), 95% CI: 1,85–4,89. Naopak relativní riziko pro děti s vysokou kardiorespirační zdatností bylo 0,64 oproti dětem s nízkou kardiorespirační zdatností, 95% CI: 0,43−0,96.
Muskulární fenotyp, kardiorespirační zdatnost a obvod v pasu v dětství představují významné rizikové faktory pro rozvoj metabolického syndromu v dospělosti.
(holi)
Zdroje:
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
