Metabolický syndrom zahrnuje řadu abnormalit a zvyšuje riziko vzniku diabetu či kardiovaskulárních chorob. Jeho prevalence přitom v posledních letech vzrůstá. Podle výsledků nedávno publikovaných studií může být na vině nízká fyzická zdatnost v dětství, která zvyšuje riziko vzniku metabolického syndromu v pozdějším věku.
Metabolický (Reavenův) syndrom představuje soubor klinických projevů a biochemických odchylek, které zvyšují riziko aterosklerózy a přidružených komplikací. V naší populaci ve věku 24−65 let byla zjištěna prevalence metabolického syndromu 32 % u mužů a 24 % u žen. V severoamerické populaci se výskyt pohybuje v průměru okolo 24 %, přičemž prevalence se výrazně zvyšuje s rostoucím věkem. Současný výzkum se stále více zaměřuje na prevenci v podobě eliminace rizikových faktorů. Dvě studie publikované mezinárodními týmy vědců se věnovaly vlivu fyzické zdatnosti v dětství na prevalenci metabolického syndromu v dospělém věku.
První výzkum se soustředil na vliv muskulárního fenotypu v dětském věku na riziko rozvoje metabolického syndromu v dospělosti. Longitudinální studie zahrnovala 737 účastníků. V roce 1985 proběhlo u zúčastněných ve věku 9, 12 a 15 let měření svalové síly a výdrže pomocí jednoduchých klinických testů, které zahrnovaly například sílu stisku levé a pravé ruky nebo počet stisků za 30 vteřin. Po 20 letech proběhlo u stejných jedinců měření obvodu pasu, tlaku krve, hladiny HDL cholesterolu, triglyceridů a glykémie v krvi.
Druhý výzkum se zaměřil na vliv kardiorespirační zdatnosti na riziko rozvoje metabolického syndromu v dospělosti. Longitudinální studie se zúčastnilo 1792 účastníků. V roce 1985 proběhlo u zúčastněných ve věku 7−15 let měření obvodu pasu a test zdatnosti v běhu na 1,6 kilometru. Obdobně jako u předešlé studie proběhlo po 20 letech u stejných jedinců k měření parametrů metabolického syndromu.
Účastníci první studie, kteří se svými výsledky svalové síly a kombinovaného skóre tělesné zdatnosti pohybovali v první třetině, měli výrazně nižší relativní riziko rozvoje metabolického syndromu a nižší kontinuální metabolické skóre v dospělosti oproti jedincům, kteří se svými výsledky muskulárního fenotypu pohybovali v poslední třetině (síla: RR = 0,21 [0,09−0,49]; kombinované skóre tělesné zdatnosti: RR = 0,20 [0,09−0,47]). Nicméně přizpůsobení výsledků obvodu pasu v dětském věku snížilo míru prediktivní účinnosti pro dospělé o 17−60 %.
Z výsledků druhé studie vyplývá, že nízká zdatnost kardiorespiračního systému spolu s vyšším obvodem pasu v dětství zvyšuje riziko metabolického syndromu v dospělosti 8,5×. Oba faktory přitom představují signifikantní nezávislé prediktory metabolického syndromu v časné dospělosti. Vzájemně upravené relativní riziko rozvoje metabolického syndromu činilo 3 pro děti v první třetině hodnot obvodu pasu (s vyšším obvodem pasu) oproti dětem v poslední třetině (s nižším obvodem pasu), 95% CI: 1,85–4,89. Naopak relativní riziko pro děti s vysokou kardiorespirační zdatností bylo 0,64 oproti dětem s nízkou kardiorespirační zdatností, 95% CI: 0,43−0,96.
Muskulární fenotyp, kardiorespirační zdatnost a obvod v pasu v dětství představují významné rizikové faktory pro rozvoj metabolického syndromu v dospělosti.
(holi)
Zdroje:
