Základem substituční terapie u jedinců závislých na opiátech je ochota ke spolupráci. Práce autorů z Harvard Medical School naznačuje, že čerstvě dospělí jedinci při léčbě spolupracují hůře.
Čerstvě dospělí jedinci, tedy dle autorů mladí lidé ve věku 18–25 let, často selhávají v dlouhodobé spolupráci při léčbě opiátové závislosti. V publikované studii se autoři zaměřili na záznamy o léčbě buprenorfinem a porovnávali míru setrvání na léčbě mezi čerstvě dospělými jedinci a staršími dospělými. Celkem měli autoři k dispozici záznamy o léčbě 294 dospělých závislých jedinců, z nichž 24 % bylo ve věku 18–25 let. Tyto záznamy obsahovaly informace o léčbě buprenorfinem, sesterské péči a průběhu intenzivního ambulantního programu následovaného psychosociální podporou (návštěvy v intervalu 1 týdne).
Analýza dat o léčbě ukázala, že ve srovnání se staršími dospělými je u čerstvě dospělých jedinců léčených buprenorfinem nižší pravděpodobnost pokračování v léčbě po 3 měsících léčby (56 % oproti 78 %) a také po roce (17 % oproti 45 %). Čerstvě dospělí lidé také byli častěji pozitivní na zakázané opiátové látky, častěji relabovali nebo přerušili léčbu.
Tato analýza tedy ukázala, že mladí lidé ve věku 18–25 let jsou náchylnější ke zhoršené spolupráci při odvykací substituční terapii. Další studie by mohly odpovědět na to, jaké faktory jsou u této věkové kategorie zvláště asociované se setrváním na léčbě buprenorfinem. Jejich výsledky by mohly pomoci zlepšit léčbu a dlouhodobé výsledky u této skupiny závislých jedinců.
(eza)
Zdroj: Schuman-Olivier Z., et al. Emerging adult age status predicts poor buprenorphine treatment retention. J Usbst Abuse Treat. Publikováno online 20. května2014; doi: 10.1016/j.jsat.2014.04.006.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.