Femoroacetabulární impingement je charakterizován patologickým kontaktem mezi prominujícími skeletálními částmi acetabula a femuru během pohybu v kyčelním kloubu. Tyto prominence limitují fyziologický rozsah pohybu, zejména flexi a vnitřní rotaci s addukcí. Podle převažující anomálie lze rozdělit impingement syndrom na dvě velké skupiny. Takzvaný pincer impingement představuje acetabulární příčinu nemoci a je způsoben zvětšeným krytím hlavice stehenní kosti. Naopak cam impingement je způsoben zbytnělou cervikokapitální junkcí, která se ve flexi nevejde do acetabula, čímž dochází k iritaci labra a následným degenerativním změnám. U většiny pacientů je nalézána kombinace obou změn, tedy smíšený impingement syndrom.
Během běžných denních pohybů i sportovních aktivit vznikají při kontaktu kostěných prominencí opakovaná mikrotraumata. Jejich důsledkem je iritace kloubních struktur, postupný rozvoj degenerativních změn a ireverzibilního poškození chrupavky. Věk pacientů se typicky pohybuje kolem 20−40 let, incidence se odhaduje na 10−15 % populace. V terapii femoroacetabulárního impingmentu se u nás začínají podobně jako v zahraničí uplatňovat artroskopické miniinvazivní přístupy. Cílem studie publikované mezinárodním týmem evropských lékařů bylo ozřejmit efektivitu artroskopicky asistovaného miniinvazivního přístupu v terapii femoroacetabulárního impingement syndromu.
Studie se zúčastnilo celkem 72 jedinců s femoroacetabulárním impingementem, kteří podstoupili operační zákrok ve dvou klinických centrech. Operace vedli chirurgové se zkušeností v artroskopické operativě s miniinvazivním přístupem. Po průměrné sledovací době 15 měsíců (6−24 měsíců) byly stanoveny následující parametry: Western Ontario and McMaster Universities Arthritis Index (WOMAC), Hip disability and Osteoarthritis Outcome Score (HOOS), skóre UCLA, alfa-úhel a Wibergův úhel.
V obou klinických centrech došlo k signifikantnímu zlepšení ve všech třech skórovacích systémech. Index WOMAC stoupl v prvním centru z průměrných 64,3 na 91,4 a ve druhém centru z 68,1 na 89. V případě skóre HOOS došlo ke zvýšení v prvním centru z průměrných 59,5 na 94,4 a ve druhém centru z 62,1 na 93,8. Skóre UCLA doznalo zlepšení v prvním centru z průměrných 5,2 na 8,1 a ve druhém centru z 5,3 na 8,4. V případě alfa-úhlu a Wibergova úhlu došlo k signifikantnímu snížení při osteoplastice. Celkový výskyt komplikací byl nízký.
Časné výsledky multicentrické studie ukazují zlepšení v klinickém i radiologickém nálezu. Artroskopicky asistované miniinvazivní výkony tak mohou být využívány jako účinná alternativa ke klasickým operačním postupům.
(holi)
Zdroj:
1. Kuhns B. D., Frank R. M., Pulido L. Open and arthroscopic surgical treatment of femoroacetabular impingement. Front Surg 2015 Dec 2; 2: 63; doi: 10.3389/fsurg.2015.00063.
2. Ezechieli M., De Meo F., Bellotti V. et al. Arthroscopic assisted mini-open approach for femoroacetabular impingement: early multicentric experience. Technol Health Care 2016; 24 (3): 359−365, doi: 10.3233/THC-151127.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
