Autoři mezinárodní retrospektivní studie ARON-1 provedli sběr dat 4977 pacientů s mRCC starších 18 let léčených v 1. linii v reálné praxi od 1. ledna 2021 do 1. září 2024, a to v 52 centrech 17 zemí včetně Česka. Zařazeni byli nemocní bez ohledu na histologické charakteristiky, výkonnostní stav nebo riziko podle prognostického modelu IMDC. Pacienti s neúplnými daty byli z analýzy vyloučeni. Primárním cílem subanalýzy bylo vyhodnotit reálnou účinnost a bezpečnost léčby.
Jedna ze subanalýz hodnotila účinnost a bezpečnost kombinace kabozantinib + nivolumab (CaboNivo).
Kabozantinib byl podáván 1× denně p.o. s počátečními dávkami 20–40 mg. Nivolumab byl podáván i.v. v dávce 240 mg každé 2 týdny nebo 480 mg každé 4 týdny. Terapie probíhala do prokázané klinické či radiologické progrese, netolerovatelné toxicity, změny léčby dle klinického úsudku lékaře nebo preference pacienta. Kontrolní zobrazovací vyšetření byla prováděna každých 8 či 12 týdnů dle místních protokolů. Fyzikální vyšetření a laboratorní testy probíhaly každých 4–6 týdnů po celou dobu léčby.
Kombinací CaboNivo bylo léčeno celkem 333 pacientů, včetně nemocných s výkonnostním stavem (PS) dle ECOG ≥ 2, s různým histologickým nálezem, se sarkomatoidní dediferenciací a různým rizikovým profilem dle IMDC. Medián věku činil 63 let, 72 % účastníků tvořili muži (více viz tab. 1).
Tab. 1 Vstupní charakteristika pacientů (n = 333)
|
Charakteristika |
Celkový počet (%) |
|
Muži |
241 (72 %) |
|
Ženy |
92 (28 %) |
|
Medián věku |
63 (38–86 let) |
|
Výkonnostní stav ECOG | |
|
0–1 |
290 (87 %) |
|
≥ 2 |
41 (13 %) |
|
Histologický typ | |
|
světlobuněčný (ccRCC) |
276 (82 %) |
|
papilární |
42 (13 %) |
|
chromofobní |
5 (2 %) |
|
jiný |
10 (3 %) |
|
Pozitivní sarkomatoidní dediferenciace |
40 (12 %) |
|
Nefrektomie v anamnéze |
200 (60 %) |
|
Lokalizace metastáz | |
|
plíce |
200 (60 %) |
|
vzdálené lymfatické uzliny |
162 (49 %) |
|
kosti |
132 (40 %) |
|
játra |
69 (21 %) |
|
mozek |
17 (5 %) |
|
≥ 2 metastatická ložiska |
216 (65 %) |
|
Rizikový profil dle IMDC | |
|
příznivý |
59 (18 %) |
|
střední |
180 (54 %) |
|
špatný |
94 (28 %) |
V rámci sledování, jehož medián činil 15,9 měsíce, nebylo dosaženo mediánu celkového přežití (OS; 95% CI 40,0 měsíců – nedosaženo). Odhadovaná pravděpodobnost přežití po 2 letech byla 75 %. Medián přežití bez progrese onemocnění (PFS) dosáhl 33,7 měsíce (95% CI 21,1–38,9).
Podíl celkových odpovědí na léčbu (ORR) byl 58 % včetně 6 % pacientů s kompletní remisí, přičemž medián trvání odpovědi na léčbu činil 38,9 měsíce (95% CI 33,7 – nedosaženo).
Obr. 1 OS a PFS u pacientů s mRCC léčených v 1. linii kombinací CaboNivo
Multivariační analýza možných prognostických faktorů ukázala, že věk, pohlaví, histologický typ nádoru ani postižení vzdálených lymfatických uzlin významně neovlivňují OS nemocných s mRCC při léčbě kombinací CaboNivo. U pacientů s PS ECOG 0–1 byla pravděpodobnost 2letého přežití 82 % v porovnání s 23 % u nemocných s PS ECOG ≥ 2 (p < 0,001).
Významně horší přežití bylo zjištěno u nemocných ze skupiny s nepříznivým rizikem v porovnání s účastníky s příznivým/středním rizikem (p = 0,005). OS bylo významně kratší také u nemocných s nádory se sarkomatoidní dediferenciací (p = 0,004), s kostními metastázami (p = 0,014) a mozkovými metastázami (p = 0,022).
Obr. 2 Celkové přežití u pacientů stratifikovaných podle A) výkonnostního stavu ECOG, B) rizikového profilu IMDC, C) přítomnosti sarkomatoidní diferenciace, D) výskytu kostních metastáz, E) výskytu mozkových metastáz
Nežádoucí příhody stupně 3/4 se vyskytly u 37 % léčených. Nejčastějšími závažnými nežádoucími příhodami byly hypertenze (u 9 % pacientů) a syndrom ruka−noha (u 8 %). Snížení dávky kabozantinibu bylo zaznamenáno u 32 % pacientů (2 % zahájila léčbu v nízké dávce a u 30 % byla dávka snížena během léčby). Z důvodu nežádoucích příhod byl kabozantinib vysazen u 22 % léčených a nivolumab u 12 %.
Data z reálné praxe potvrzují klinický přínos a bezpečnost kombinace kabozantinib + nivolumab u všech podskupin pacientů v 1. linii léčby mRCC, včetně populací, které jsou mnohdy vyloučeny z klinických studií a pro něž proto často chybějí data. Jako prognosticky nepříznivé faktory byly identifikovány PS ECOG ≥ 2, nepříznivé riziko dle IMDC, metastázy v kostech či CNS a sarkomatoidní dediferenciace.
(lexi, zza)
Zdroj: Bourlon M. T., Galli L., Grande E. et al. Nivolumab plus cabozantinib in metastatic renal cell carcinoma: real-world evidence from the international ARON-1 study. Front Oncol 2025 Jul 25; 15: 1605282, doi: 10.3389/fonc.2025.1605282.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.