Erdostein představuje mukomodulační léčivo užívané v terapii řady akutních i chronických onemocnění dýchacích cest. Jeho mechanismus působení je podle dostupných důkazů komplexní, a tak kromě mukolytického efektu zahrnuje například i antioxidační a antibakteriální účinky. Dvě klinické studie hodnotily změny parametrů respiračních obtíží a kvality života u pacientů užívajících tento přípravek v časném období po propuštění ze zdravotnického zařízení, kde byli hospitalizováni pro těžký průběh onemocnění COVID-19 (respirační selhání, pneumonie).

Sepse je definována jako život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená deregulovanou odpovědí hostitelského organismu na přítomnost infekce. Vzhledem k tomu, že představuje hlavní příčinu úmrtí na infekční choroby, je velmi důležité rozpoznání pacientů v riziku sepse, kteří v době příjmu ještě nejsou kriticky nemocní. Vedle biomarkerů, jakými jsou C-reaktivní protein nebo prokalcitonin, se hledají i další, které by se mohly uplatnit v rámci diferenciální diagnostiky sepse. V průběhu pandemie COVID-19 se například ukázal přínos hematologických biomarkerů (D-dimery, poměr neutrofilů a lymfocytů nebo počet trombocytů). Jaká je jejich role v diagnostice sepse? Jak vnímá sepsi ze svého pohledu internista? A jak by měla ideálně probíhat spolupráce mezi kliniky a laboratořemi na tomto poli? Zeptali jsme se přednosty I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň prof. MUDr. Martina Matějoviče, Ph.D.

Autoři francouzsko-španělské studie navrhují na základě výsledků své práce používat šíři distribuce monocytů společně s počtem leukocytů jako screeningový test pro zpřesnění časné diagnózy sepse na jednotkách intenzivní péče (JIP).

Portugalští autoři prezentují kazuistiku mladé ženy s diagnózou spinálního obrovskobuněčného tumoru, u níž po léčbě denosumabem nastala kompletní histologická remise.

Karcinom prostaty nejčastěji tvoří metastázy v kostech. U pacientů s tímto pokročilým onemocněním proto dochází k výskytu kostních příhod, které negativně ovlivňují kvalitu života. K prevenci jejich výskytu se používá kyselina zoledronová a denosumab, jejichž výsledky v této indikaci hodnotila a srovnávala níže citovaná práce.

Z pohledu patofyziologie imunitní trombocytopenie (ITP) se ukazuje, že etiologie tohoto onemocnění je velmi komplexní a zahrnuje jak protilátkovou, tak buněčnou imunitu.

Léčiva ze skupiny agonistů trombopoetinového receptoru (TPO-RA) se za posledních více než 10 let stala nedílnou součástí terapie pacientů s imunitní trombocytopenií (ITP). Jejich podávání představuje nový přístup oproti předchozí, dlouhá léta zavedené léčbě a výrazně změnilo prognózu onemocnění u řady pacientů.

Intersticiální plicní procesy (IPP) patří mezi časté, ale zároveň nedostatečně diagnostikované komplikace revmatoidní artritidy (RA), které značně zvyšují morbiditu a mortalitu nemocných. IPP se mohou vyskytnout v kterémkoliv stadiu RA a jejich klinický obraz je u těchto pacientů rozmanitý. Obrazy obvyklé intersticiální pneumonie (UIP) a nespecifické intersticiální pneumonie (NSIP) jsou pak nejčastějšími nálezy na CT s vysokým rozlišením (HRCT). Část pacientů s IPP asociovaným s RA může mít progredující fenotyp plicního postižení charakterizovaný nálezem rozšiřujících se fibrotických změn na HRCT, poklesem plicních funkcí, zhoršením respiračních symptomů a časnou mortalitou. Nedávno publikovaná přehledová práce shrnuje strategie záchytu, monitorování a managementu IPP u RA.

Na schopnost protokolu SEP –⁠ krátkodobého podávání enoxaparinu v nízké dávce dle tělesné hmotnosti –⁠ udržet průchodnost arteriovenózního (A-V) shuntu po recidivující trombóze se v čerstvě publikované studii zaměřili autoři ze Singapuru.

Každý nositel mechanické srdeční chlopně zároveň užívá antikoagulační léčbu. Za tímto účelem se nejčastěji nasazuje warfarin, který však není vhodný v těhotenství kvůli riziku embryopatie. Jak tedy přistupovat k pacientkám s umělou chlopní a přáním otěhotnět? Jednu z možností prezentuje následující kazuistika.

Profylaxe žilního tromboembolismu je důležitou součástí pooperačního managementu u onkologických onemocnění, gynekologické malignity nevyjímaje. Právě na ty se zaměřila čerstvě publikovaná dotazníková studie, jež proběhla v Austrálii a na Novém Zélandu. Její autoři se zajímali o různé typy pooperačních profylaktických režimů a eventuální užívání přímých perorálních antikoagulancií (DOACs) v nich.

Tromboembolická nemoc patří mezi běžné komplikace nemocných se srpkovitou anémií (SCD). Nedávno publikovaná studie nicméně ukazuje, že adherence pacientů k předepsané tromboprofylaxi není příliš vysoká.

Okrelizumab je nejen průkopníkem, ale také velmi účinnou a stále perspektivní modalitou terapie roztroušené sklerózy (RS) s výbornou adherencí a perzistencí pacientů na léčbě.

Cholangiokarcinom patří mezi vzácné, ale velmi agresivní nádory, a jeho incidence v posledních letech stoupá. Přibližně u pětiny pacientů se objevuje mutace genu pro izocitrátdehydrogenázu 1 (IDH1), na kterou lze terapeuticky cílit. Účinností ivosidenibu v léčbě těchto nemocných se zabývala studie ClarIDHy, jejíž konečné výsledky shrnujeme. Komentář z praxe k tomuto tématu přidává MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D., z Kliniky komplexní onkologické péče MOÚ v Brně.