Povrch kůže za fyziologických podmínek vykazuje mírně kyselé pH (přibližně 4,5–5,5), které tvoří tzv. kyselý plášť (acid mantle). Ten je považován za jednu z hlavních složek ochranného systému kůže – podílí se na udržení integrity stratum corneum, regulaci enzymatických procesů i kontrole mikrobiálního osídlení. Kyselé prostředí podporuje správnou funkci lipidové matrix a přispívá ke stabilitě epidermální bariéry. Těmito způsoby vytváří prostředí nepříznivé pro kolonizaci patogenními mikroorganismy, a účinně tak brání jejich uchycení na kožním povrchu.
Posun pH k neutrálním či mírně alkalickým hodnotám narušuje integritu kožní bariéry a usnadňuje vznik mikrobiálních infekcí. Zvýšení pH je spojeno s aktivací proteolytických enzymů, změnami v organizaci lipidů a oslabením koheze korneocytů. Tyto procesy vedou ke zvýšené permeabilitě kůže a transepidermální ztrátě vody (TEWL), ke zhoršení její ochranné funkce a zvýšení citlivosti k zevním vlivům včetně iritantů. To platí jak pro kůži zdravou, tak zejména již kompromitovanou základním onemocněním nebo dlouhodobým působením zevních vlivů, jakými mohou být opakovaný kontakt s dráždivými substancemi nebo okluze.
Plísně a kvasinky disponují komplexními systémy, jimiž dokáží snímat pH okolního prostředí. Tato schopnost spouští metabolické odpovědi umožňující adhezi ke kožnímu povrchu, následný růst a invazi do tkání. Mikrobiální metabolity pH kůže dále zvyšují, čímž vzniká sebeposilující smyčka vedoucí ke klinicky manifestní mykóze. Patogen tedy aktivně přetváří své prostředí ve vlastní prospěch, přičemž oslabená kožní bariéra mu v tom napomáhá.
Zvláště zranitelnou skupinu tvoří diabetičtí pacienti. U těchto nemocných bylo zjištěno vyšší pH v intertriginózních oblastech, což je predispozicí ke kandidóze. Data naznačují, že se na této vulnerabilitě podílejí změny kožního mikroprostředí.
Inkontinenční a plenková dermatitida jsou modelovým příkladem toho, kdy fyzikálně-chemické změny kůže předcházejí rozvoji infekce. U pacientů s inkontinencí dochází k opakovanému a často dlouhodobému kontaktu kůže s močí a stolicí (s okluzí i bez ní), který vede ke vzestupu kožního pH a k poškození bariérové funkce. Močovina obsažená v moči může být bakteriálně štěpena na amoniak, který pH dále zvyšuje, stolice navíc obsahuje trávicí enzymy, jež mohou při narušené kožní bariéře působit iritačně a zhoršovat lokální poškození. Na tomto procesu se podílejí enzymy a metabolity jak hostitele, tak mikroorganismů samotných. Výsledkem je oslabení protektivní rezidenční mikroflóry a přerůstání kvasinkami, nejčastěji Candida albicans.
Péče o pokožku pomocí mírně kyselých produktů tak může mít v kontextu tohoto typu dermatitidy preventivní i terapeutický potenciál.
Hojení ran je komplexní sled biologických dějů, který je úzce spjat s pH okolního prostředí. pH ovlivňuje aktivitu imunitních buněk i klíčových enzymů, jež se účastní jednotlivých fází hojení a podílejí se na regulaci tvorby biofilmu. Chronické rány, u nichž je narušen přirozený průběh hojení, se vyznačují neutrálním až mírně alkalickým pH. Monitorování pH rány a případná terapeutická acidifikace by mohly znamenat přínos v managementu chronických ran, a proto si tato oblast jistě zaslouží další systematický výzkum.
pH kožního povrchu je důležitý parametr s přímým dopadem na riziko mikrobiálních komplikací. Inkontinence, diabetes a chronické rány jsou stavy, u nichž posun pH zřejmě ovlivňuje patogenezi. Data shromážděná v rámci citovaného přehledového článku mohou být podnětem pro cílenější přístup ke kožní péči u rizikových skupin pacientů.
(lp)
Zdroj: Rippke F., Berardesca E., Weber T. M. pH and microbial infections. Curr Probl Dermatol 2018; 54: 87–94, doi: 10.1159/000489522.
