Glukokortikoidy (GK), jež svým objevitelům Edwardu Kendallovi, Tadeusi Reichsteinovi a Phillipu Henchovi přinesly v roce 1950 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, způsobily v léčbě SLE revoluci. Jejich účinek na snížení aktivity onemocnění a prevenci vzplanutí je nesporný, vykazují silnou protizánětlivou a imunosupresivní aktivitu. Už ve velmi nízkých dávkách inhibují expresi prozánětlivých cytokinů. Ve vysokých dávkách pak přímo snižují aktivitu lymfocytů, což vede k rychlému zmírnění příznaků.1
S užíváním GK se však pojí řada nežádoucích účinků v různých orgánových systémech. Dlouhodobá expozice nízkým až středním dávkám GK (≤ 30 mg/den prednisonu či ekvivalentu) je spojena s rizikem osteoporózy, diabetu, katarakty, glaukomu, ztenčování kůže, kardiovaskulárního poškození, nárůstu hmotnosti a náchylnosti k infekcím. Vysokodávkované GK navíc mohou vést k rozvoji myopatie, osteonekrózy a psychologických a behaviorálních poruch. Systémová kortikoterapie u dětí se pojí s poruchami růstu.1
Aktuální doporučené postupy pro management SLE rizika spojená s užíváním GK zohledňují a zdůrazňují nutnost podávání co nejnižších dávek a v ideálním případě úplného vysazení GK, pokud je možné. V klinické praxi však chybějí dostatečné konkrétní pokyny ohledně toho, jak GK účinně vysazovat.1
Mezinárodní expertní tým pod vedením doc. Edwarda Vitala z univerzitní nemocnice Chapel Allerton Hospital v Leedsu se rozhodl tuto mezeru zaplnit a připravil návrh doporučení pro retrakci GK. Výsledky jejich práce byly prezentovány na loňských stěžejních kongresech Evropské aliance revmatologických asociací (EULAR 2025)2 i Americké společnosti pro revmatologii (ACR Convergence 2025)3 a doporučení byla prozatímně publikována v jejich sbornících.2, 3
Na základě rešerše aktuálních guidelines odborných společností a další dostupné literatury bylo připraveno několik výchozích doporučení. Ta se týkala 3 oblastí: obecných postupů pro vysazování GK u pacientů se SLE; zvládání vzplanutí a managementu pacientů s vysokým rizikem vzplanutí během vysazování GK; zvládání toxicity GK a příznaků spojených s vysazováním GK. O navržených doporučeních poté v rámci 2 kol Delfského konsenzu hlasoval mezinárodní panel 94 odborníků (79 revmatologů, 11 nefrologů, 3 dermatologové a 1 internista) ze 30 zemí.
Výsledkem hlasování je konkrétní doporučení intervalů pro snižování dávky GK (viz tab.). U mírné formy SLE se doporučuje terapii zahájit poměrně nízkou dávkou perorálních GK a léčbu v průběhu 4 týdnů zcela vysadit. U středně těžkého SLE by se kortikoterapie měla postupně vysazovat v průběhu přibližně 15 týdnů, u nejtěžší formy nebo při aktivní lupusové nefritidě (LN) bychom se na co nejnižší udržovací dávku měli dostat asi za půl roku. Pozvolné vysazování se doporučuje i u nemocných dlouhodobě léčených nízkou dávkou GK.
Tab. Doporučený postup pro vysazování systémových GK v různých klinických situacích2
Podle zkušeností z praxe je celkem obvyklé zahájit léčbu GK v relativně vysoké dávce a instruovat pacienta, aby přišel za několik týdnů na kontrolu, kde se teprve má rozhodnout o dalším postupu. Někdy je nemocnému sděleno alespoň rámcové schéma snižování dávky GK, ale při následné kontrole se ukáže, že jej nebyl schopen dodržet. Podle autorů doporučení je ideální připravit pro každého pacienta tabulku s přesným rozpisem dávek GK pro jednotlivé dny. Tu je samozřejmě možné v průběhu léčby upravovat a kortikoterapii vysazovat rychleji nebo naopak zvolnit, pokud je to třeba. Jasný plán je přínosný jak pro pacienta, tak pro celý multidisciplinární tým lékařů, kteří o něj pečují.4
Hlavní autor doporučení Edward Vital ve videu natočeném na kongresu ACR Convergence 2025 odborné komunitě vzkázal: „V jádru našich doporučení stojí: Plánujte! U nerenální formy SLE bychom měli pokaždé, když kortikoterapii zahajujeme, rovnou plánovat i schéma jejího vysazení.“4
(este)
Zdroje:
1. Bertsias G., Askanase A., Doria A. et al. A path to glucocorticoid stewardship: a critical review of clinical recommendations for the treatment of systemic lupus erythematosus. Rheumatology (Oxford) 2024; 63 (7): 1837–1849, doi: 10.1093/rheumatology/keae041.
2. Vital E. M., Bertsias G. K., Doria A. Consensus-based guidance for glucocorticoid tapering in patients with systemic lupus erythematosus: results from a modified Delphi consensus project. Ann Rheum Dis 2025; 84 (Suppl. 1): 1284–1285, doi: 10.1016/j.ard.2025.06.574.
3. Vital E., Bertsias G., Doria A. et al. Guidance for corticosteroid tapering in patients with systemic lupus erythematosus: results from an international Delphi consensus project [abstract]. Arthritis Rheumatol 2025; 77 (Suppl. 9): 1526. Dostupné na: https://acrabstracts.org/abstract/guidance-for-corticosteroid-tapering-in-patients-with-systemic-lupus-erythematosus-results-from-an-international-delphi-consensus-project/
4. Yusof Y., Vital E. Putting steroid tapering into practice. RheumNow, 2025 Nov 4. Dostupné na: https://rheumnow.com/video/putting-steroid-tapering-practice-sle
