Kombinace chemoterapie FOLFOX6 a panitumumabu (plně humánní protilátky proti receptoru epidermálního růstového faktoru) je jednou ze standardních možností léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu. Nedávno byl publikován první případ použití této kombinace u dialyzovaného pacienta.

V následujícím článku jsou uvedeny etiologie, diagnostika včetně diferenciálního přístupu a zásady terapie včetně prevence u těhotných žen s anafylaxí a současně je zmíněn vliv anafylaktických příhod na plod. Během prvních tří trimestrů před nástupem děložní činnosti a porodu zůstává etiologie anafylaxe v graviditě podobná etiologii anafylaxe u všeobecné populace.

Popáleniny jsou velice rozšířeným druhem ran. K jejich ošetřování přitom nejsou vždy dostupné drahé převazové materiály. Většina pacientů utrpí popáleniny 2. stupně, které lze ošetřovat konzervativně. Přesto však dosud nebyl identifikován ideální převazový materiál.

Cílem přehledového článku publikovaného v časopisu Infection and Drug Resistance bylo zhodnotit dostupné údaje o možnostech využití inosin pranobexu v léčbě pacientek s pozitivním nálezem lidského papilomaviru v cervikálním stěru.

Jaké využití mají venofarmaka před operací i po chirurgickém výkonu z důvodu chronického žilního onemocnění (CHŽO) a jaké efekty této léčby pozoruje v každodenní praxi u svých pacientů, jsme se zeptali MUDr. Petra Majtana ze soukromé chirurgické a proktologické ambulance DK Chirurgie na Praze 10.

Jedním ze zásadních aspektů úspěšného zvládání roztroušené sklerózy (RS) je rozpoznání jejích symptomů praktickým lékařem a včasné doporučení pacienta do péče specialisty. Britský Národní institut pro zdraví a klinickou kvalitu (NICE) vydal v roce 2014 guidelines právě pro identifikaci RS v primární péči.

Prevalence mírně snížené ejekční frakce levé komory (EF LK) se v populaci pacientů s chronickým srdečním selháním (CHSS) pohybuje okolo 15 %. Současné guidelines doporučují i u těchto pacientů zvážit onemocnění modifikující farmakoterapii. Tým britských autorů zkoumal asociace mezi preskribovanou léčbou a rizikem mortality.

94 % pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) dává při intramuskulární aplikaci interferonu ß-1a (INF ß-1a) přednost jednorázovému předplněnému peru s autoinjektorem před předplněnou injekční stříkačkou.

Možnost studovat etiologii vrozených srdečních vad (VSV) u lidí v klíčových stadiích vývoje embrya a plodu je z jasných etických důvodů velmi omezená. Vědci proto hledají jiné možnosti. Tým odborníků z Michiganské státní univerzity nedávno publikoval závěry svého výzkumu, v němž byl využit srdeční organoid ke studiu VSV indukované pregestačním diabetem (PGD) matky.

Cílem této práce je retrospektivní analýza reálných klinických dat nemocných s akutní myeloidní leukemií (AML) ve věku 18–60 let, kteří byli za uplynulých 13 let diagnostikováni a léčeni v některém ze šesti hemato-onkologických center v České republice, která v tomto období spolupracovala v rámci skupiny CELL. Data z těchto center byla porovnána s výsledky přežití nemocných léčených v klinických studiích a oproti datům z renomovaných zahraničních pracovišť. Jako zdroj dat pro analýzu byla použita databáze DATOOL-AML. V období 2007–2018 bylo v centrech skupiny CELL diagnostikováno celkem 940 nemocných ve věku 18–60 let s novou AML. U 66 % nemocných bylo možné na základě cytogenetického a molekulárně genetického vyšetření určit některý ze známých geneticky definovaných prognostických markerů. Intenzivní léčebný přístup byl zahájen u 93,6 % nemocných (N = 788), z nichž u 93,4 % (N = 736) nemocných byla jako první terapie podána indukční chemoterapie v režimu „3+7“. Kompletní remise onemocnění po ukončení indukční léčby bylo dosaženo u 72 % nemocných. Riziko časného úmrtí v průběhu indukční chemoterapie byla 4 %. Alogenní transplantace krvetvorby (HSCT) byla v první kompletní remisi provedena u 53,8 % nemocných ve středním-I riziku, 57,3 % nemocných ve středním-II riziku a 49,3 % nemocných ve vysokém riziku. Provedení alogenní HSCT v  první kompletní remisi vedlo k  významnému  prodloužení celkového přežití nemocných s normálním karyotypem a zároveň FLT3-ITD+/NPM1-, stejně jako nemocných se středně rizikovými a komplexními změnami karyotypu. Medián přežití všech nemocných v našem souboru byl 26,5 měsíce, 5 let od zjištění diagnózy se dožilo 39,2 % nemocných. Výsledky péče o mladší nemocné s AML v českých hemato-onkologických centrech korespondují s výsledky léčby dosahovanými ve velkých klinických studiích i na renomovaných zahraničních pracovištích, k čemuž podle názoru autorů při vědomí všech limitací tohoto srovnání přispívá centralizace péče o tyto nemocné do center vysoce specializované péče v České republice.

Primář chirurgického oddělení Nemocnice Turnov a předseda společné sekce bariatrické a metabolické chirurgie České obezitologické společnosti ČLS JEP a České chirurgické společnosti ČLS JEP MUDr. Martin Hrubý  v tomto videu přetavil dvě desetiletí zkušeností v oboru do krátkého shrnutí status quo: Které metody bariatrické a metabolické chirurgie jsou nejpoužívanější a proč? Nakolik přispívají k redukci BMI? Jaké jsou možnosti reoperací? Kde se nacházejí specializovaná centra, jež se na tyto výkony zaměřují? A kde se pacienti i lékaři mohou dozvědět více o možnostech této léčby? Ačkoliv jsou totiž chirurgické metody efektivnější než ostatní modality léčby obezity, využívá je jen asi 1 % pacientů, kteří jsou k nim indikovaní. Bezpečnost přitom vykazují obdobnou jako jiné běžné chirurgické výkony, například operace žlučníku.

Program PIONEER REAL, který probíhal celkem ve 13 zemích, hodnotil klinické i pacienty hlášené výsledky léčby perorálním semaglutidem v rutinní klinické praxi. Následující článek shrnuje klíčová zjištění ze sdružené analýzy dat z několika evropských zemí a Kanady. Autoři hodnotili spokojenost diabetiků 2. typu s touto léčbou a také její efektivitu z hlediska poklesu hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) a tělesné hmotnosti.

Krvácení do zažívacího traktu se může stát velmi zásadní příčinou morbidity i mortality nemocných s von Willebrandovou chorobou (vWD). Bylo popsáno, že gastrointestinální (GI) krvácení spojené s angiodysplazií je u osob s vWD častější ve srovnání s jinými příčinami. Důkazy naznačují, že právě von Willebrandův faktor (vWF) je spojen s regulací angiogeneze a při jeho nedostatku se zvyšuje riziko angiodysplazie. Také je známo, že tento typ krvácení je obtížné léčit, protože je spojeno s rekurencemi. Velmi dobře tuto problematiku ilustruje a shrnuje i následující kazuistika.

AKTUÁLNĚ Z PRAXE − DÍL 71: Novinkou v léčbě obstrukční hypertrofické kardiomyopatie je selektivní reverzibilní inhibitor srdečního myozinu mavakamten. Proč je tato terapie považována za průlomovou a jaké benefity přináší nemocným, vysvětluje v dalším dílu podcastové série věnované kardiomyopatiím přednosta I. interní kardioangiologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D.

K relativně častým komplikacím Crohnovy nemoci patří i tvorba striktur. Endoskopická balónová dilatace (EBD) představuje v současné době velice cennou alternativu chirurgického zákroku. Nicméně donedávna bylo k dispozici málo údajů, které by potvrdily účinnost a bezpečnost tohoto přístupu.

U pacientů s atopickou dermatitidou často dochází k impetiginizacím či sekundárním infekcím. Tyto komplikace si někdy žádají cílenou protizánětlivou léčbu. Následující kazuistika přibližuje případ 8leté dívky, u které došlo k exacerbaci atopické dermatitidy s impetiginizací.

Genetické testování již dlouhou dobu není výsadou jen klinického výzkumu. V praxi se běžně používá ke screeningu, diagnostice a stanovení prognózy u onemocnění, která mají zřejmou genetickou složku, a následně k přizpůsobení farmakoterapie konkrétnímu nemocnému. Nejbohatší zkušenosti s genetickým testováním má reprodukční medicína a oblast prenatální diagnostiky, dále pediatrie spojená s medicínou vzácných onemocnění a také onkologie. V současnosti začíná být zřejmý význam testování i v interní medicíně nebo psychiatrii.

Kombinace antracyklinového cytostatika s cyklofosfamidem (AC) patří mezi dobře účinné režimy chemoterapie karcinomu prsu. Samostatně tato cytostatika nesou střední riziko emetogenity, v kombinaci jsou však považovány z hlediska emeze za vysoce rizikové. Doporučená profylaxe spočívá v podání antagonisty serotoninového receptoru 5-HT3 v kombinaci s antagonistou neurokininového receptoru NK1 a kortikoidem dexamethasonem.

Terapie hereditárního angioedému s deficitem inhibitoru C1 zaznamenala v posledním desetiletí významný pokrok. Pro léčbu vlastního otoku máme v současnosti k dispozici koncentráty lidského plazmatického a rekombinantního inhibitoru C1 a ikatibant. Pro dlouhodobou preventivní léčbu jsme dosud využívali zejména atenuované androgeny a antifibrinolytika, nicméně nově se objevují další specifická léčiva jako lanadelumab nebo koncentrát humánního plazmatického inhibitoru C1 pro podkožní aplikaci, jejichž účinnost je dobře podložená klinickými studiemi a mohly by znamenat další významné zlepšení kvality života pacientů s touto diagnózou.

Článek v časopise Fertility and Sterility reaguje na výsledky studie Women’s Health Initiative (WHI), které naznačují, že hormonální terapie estrogeny ovlivňuje duševní zdraví žen v průběhu menopauzy.

Hluboká žilní trombóza (HŽT) a její konsekvence jsou jednou z nejčastějších příčin morbidity a mortality operovaných pacientů, u kterých dochází ke kumulaci rizikových faktorů pro její vznik. V obecné chirurgii byl její výskyt potvrzen u 10–40 % pacientů po operaci bez profylaxe, po velkých ortopedických operacích až u 60 %. Profylaxe je základním prvkem strategie aktivních opatření vůči závažným tromboembolickým komplikacím.

V časopisu Annals of Oncology byla publikována analýza kvality života pacientek léčených kombinací atezolizumabu s nab-paklitaxelem pro metastatický triple-negativní karcinom prsu.

Více než rok od začátku pandemie si koronavirus SARS-CoV-2 vyžádal celosvětově 2,8 milionu životů, při zaznamenaném počtu 127 milionů případů onemocnění COVID-19 (k 29. 3. 2021). Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) přitom ročně připadá 800 tisíc úmrtí na sebevraždy, pokusů o sebevraždu je potom až 20× více, více než 16 milionů. Neopomíjíme tedy − při aktuálním zacílení na fyzické zdraví − rozsah a důležitost psychických potíží v populaci? Právě tuto otázku si položilo několik odborníků z různých zemí ve svém příspěvku adresovaném do únorového vydání The Journal of Clinical Psychiatry.