Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem středního tlaku v plicním řečišti ≥ 25 mm Hg na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní cévní rezistence (Pulmonary Vascular Resistance – PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Jediným centrem specializujícím se na chirurgickou léčbu pacientů s CTEPH v ČR je Kardiocentrum VFN a 1. LF UK v Praze, na němž bylo v letech 2004–2017 operováno 314 pacientů (včetně 50 pacientů ze Slovenské republiky, kde tato léčba dostupná není). Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni ke specifické vazodilatační terapii. V indikovaných případech se v léčbě pacientů uplatňuje také balonková angioplastika a transplantace plic.

Nedávno publikovaná kazuistika popisuje a diskutuje případ 23leté ženy s primární hyperoxalurií (PH) a konečným stadiem selhání ledvin (ESRD), u níž se manifestovala atypická kožní oxalóza bez cévních komplikací.

Erozivní poškození zubů vzniká působením kyselin na tvrdé zubní tkáně, ztrátou jejich tvrdosti a postupným ubýváním skloviny i dentinu. Zpočátku bývá eroze nepozorována, problém přichází až ve chvíli, kdy jsou tvrdé zubní tkáně natolik oslabené, že se zuby stávají citlivými na tepelné a jiné podněty.

V léčbě ran mají největší rozšíření tradiční evropské rostliny jako heřmánek (Matricaria recutita), měsíček (Callendula officinalis) a arnika (Arnica montana), aplikované lokálně. Koncentráty a výtažky z měsíčku a heřmánku jsou užívány k omývání nebo v podobě vlhkých obkladů na čerstvé rány.

Mavakamten je reverzibilní inhibitor srdečního myosinu, který zasahuje přímo do patofyziologie hypertrofické kardiomyopatie (HCM). Jeho účinkem je odstranění obstrukce ve výtokovém traktu levé komory (LVOT) a zlepšení symptomatologie pacientů. Námi prezentovaná kazuistika dokládá efekt mavakamtenu, který byl přidaný ke standardní léčbě betablokátorem, na pokles gradientu v LVOT a zvýšení výkonnosti pacientky po již dříve provedené – ale neúspěšné – alkoholové septální ablaci. Léčba mavakamtenem byla u referované pacientky dobře tolerovaná a nemusela být přerušena pro pokles ejekční frakce levé komory (EF LK) pod 50 %. Dále v textu diskutujeme postavení mavakamtenu v léčbě obstrukční HCM a její management (zahájení, vedení, dávkování...).

U pacientů s hematologickými malignitami je z důvodu imunosuprese pozorováno vyšší riziko infekčních chorob, a to zejména komunitní pneumonie. Recentní data přinášející informace o incidenci a rizikových faktorech komunitní pneumonie u této skupiny pacientů jsou však značně limitovaná. Cílem kohortové studie publikované nizozemskými autory proto bylo doplnit chybějící recentní informace o problematice komunitní pneumonie u hematoonkologických pacientů.

U řady pacientů s onemocněním COVID-19 je klíčové překonání akutní fáze, ale dnes již dobře víme, že tím nemoc zdaleka nemusí končit. Někteří pacienti dokonce akutní stadium zvládnou s velmi mírným průběhem a významné obtíže se u nich objeví až v podobě „postcovidového syndromu“. Podrobněji se nad tímto problémem v rámci lednového webináře zamýšleli přední odborníci z různých oborů.

Cílená biologická léčba je nejnovějším trendem nejen v terapii atopické dermatitidy (AD). Následující text stručně shrnuje výsledky 2 klinických studií, jež hodnotily účinnost a bezpečnost monoklonální protilátky dupilumabu (Dupixent) v kombinaci s topickými kortikosteroidy (TKS) u dospělých pacientů neadekvátně kontrolovaných cyklosporinem (studie CAFE) a v monoterapii u dospívajících pacientů (studie AD-1526).

Díky masivní reklamě si alternativní léčebné postupy a doplňkové způsoby léčby našly cestu k řadě pacientů alergologických ambulancí.

Retrospektivní studie provedená ve Velké Británii hledala odpověď na otázku, jak ovlivňuje čas strávený venku vznik exfoliačního glaukomu. Bylo zjištěno, že klimatické faktory mohou hrát při vzniku roli, neboť více času stráveného venku v mládí bylo spojeno s vyšším rizikem vzniku exfoliačního glaukomu nebo podezření na něj. 

Američtí autoři nedávno publikovali kazuistiku pacienta s neuropatickou bolestí a funkčním omezením daným roztroušenou sklerózou, u kterého elektrická stimulace dorzální části míchy (SCS) míšním neurostimulátorem zobrazitelným na MRI vedla po 2 letech k významnému zmírnění bolesti, zlepšení pohyblivosti, snížení spasticity a zlepšení taktilního čití.

U pacientů s diabetem mellitem a hypertenzí je potřeba usilovat o co nejlepší kontrolu krevního tlaku. Pokud není dostatečně účinná kombinace dvou antihypertenziv, je třeba bez odkladu zvážit přidání beta-blokátoru a/nebo diuretika, protože nedostatečně léčená hypertenze přispívá k rozvoji makro- i mikrovaskulárních komplikací diabetu. V případě beta-blokátorů však u diabetiků někdy panují obavy z některých jejich nežádoucích vedlejších efektů, jakými jsou hypoglykémie a nežádoucí metabolické účinky. Jsou ale tyto obavy skutečně oprávněné?

Epidemiologické a experimentální údaje ukazují, že by parazitární infekce mohly mít určitý projektivní vliv na rozvoj alergií. Je při nich totiž indukována tvorba protialergicky působících regulačních lymfocytů a cytokinů, jako je IL-10.

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější autoimunitní choroby, s celosvětovou prevalencí kolem 10 %. Níže prezentovaná studie recentně publikovaná v International Journal of Endocrinology and Metabolism zkoumala souvislost mezi infekcí parvovirem B19 (původcem erythema infectiosum u dětí) a těmito onemocněními.

Předkládaná práce retrospektivně hodnotila zatížení švédské populace onemocněním herpes zoster. Podle jejích výsledků se objevuje častěji u starších pacientů a u žen. Tyto skupiny obyvatel se tak stávají vhodnými kandidáty pro očkování proti němu.

Studie uveřejněná v British Journal of Dermatology hledala odpověď na otázku, jaký je vztah mezi atopickou dermatitidou (AD) a syndromem nepozornosti s hyperaktivitou (ADHD) u dětských a dospělých pacientů. Zaměřila se i na studium faktorů, které zvyšují riziko rozvoje ADHD u nemocných postižených tímto kožním onemocněním.

Následující kazuistika referuje efekt opakovaného použití očního preparátu s obsahem bromfenaku u pacientky s recidivujícím cystoidním makulárním edémem (CME) na jediném vidoucím oku s pokročilým glaukomem. Pacientka anamnesticky prodělala více než 15 očních operací či zákroků, pro glaukom je léčena od roku 2005, má mnohočetné intolerance očních kapek a polymorfní potíže, jež dává do souvislosti právě s aplikací kapek. V osobnostních rysech dominuje úzkostný přístup, který spolu s komplikovaným nálezem na jediném vidoucím oku zužuje výběr terapeutických možností.

Bezpečnost a účinnost nízkodávkové kombinované perorální antikoncepce byla hodnocena v prospektivní otevřené multicentrické klinické studii III. fáze.

Jelikož se Hashimotova tyreoiditida a syndrom polycystických ovarií vyskytují současně, představuje infertilita u těchto pacientek závažný klinický problém. Systematický přehled polských autorů, vycházející z prací na toto téma nalezených v databázi PubMed a publikovaných do prosince 2015, si kladl za cíl zjistit společné etiologické faktory obou onemocnění.

Stařecká demence, podmíněná degenerací neurologických funkcí u pacientů v pokročilém věku, se obvykle manifestuje zhoršením kognitivních funkcí a psychiatrickými symptomy (agresivita, podrážděnost, bludy a halucinace). Nejčastěji jsou v této situaci předepisována antipsychotika, která však při dlouhodobém užívání zatěžují pacienta řadou nežádoucích účinků. Risperidon a tiaprid patří mezi nová antipsychotika, jejichž srovnání z hlediska účinnosti a bezpečnosti v terapii stařecké demence bylo cílem prezentované studie.

Ruku v ruce s narůstajícím počtem osob dožívajících se vyššího věku dochází také k nárůstu výskytu demence. Ta ovlivňuje řadou způsobů nejen životy samotných pacientů, ale i jejich rodin. Významným problémem potom může být například porucha chování, kterou je třeba v rámci prevence – zejména úrazu – začít léčit adekvátně a včas.

Letošní květnový webinář zaměřený na karcinom pankreatu (CaP) se snažil pojmout tuto problematiku v co nejširším úhlu pohledu, od časných po metastazující stadia. Pokročilému CaP se věnovala doc. MUDr. Beatrice Mohelníková Duchoňová, Ph.D., z Onkologické kliniky LF UP a FN Olomouc. Podělila se přitom o cenné zkušenosti ze svého pracoviště.

Předčasně narozené děti mají nedostatečné zásoby nutričních látek a zároveň zvýšené nároky na jejich suplementaci. Deficit živin může vést k poruchám růstu a může mít i dlouhodobé následky. U předčasně narozených dětí je někdy nutné podávat parenterální výživu dlouhodobě i po dobu několika týdnů a její nedílnou součástí musí být rovněž adekvátní suplementace stopových prvků.