Diabetes mellitus (DM) patří k nemocem, jejichž prevalence je řadí mezi tzv. epidemie nového věku. Komplikace DM, zejména ty mikro -⁠ a makrovaskulární, patří k významným tématům moderní medicíny. Tyreoidální hormony fungují mimo jiné jako regulátory metabolismu glukózy. Poruchy štítné žlázy a následná hyper -⁠ i hypotyreóza pak mohou ovlivňovat homeostázu glukózy.

U hypertyreózy je popsána zvýšená endogenní produkce glukózy v játrech spojená se sníženou citlivostí na inzulin, tento stav je pak vyrovnáván zvýšenou utilizací glukózy v periferních tkáních. Exces v tvorbě tyroidálních hormonů nicméně vede zároveň k periferní inzulinové rezistenci. Dokonce se zdá, že v případě subklinické hypertyreózy je míra inzulinové rezistence metabolicky významnější než u symptomatické hypertyreózy.

U hypotyreózy je inzulinová rezistence taktéž popisována. Potenciální mechanismus vzniku tohoto stavu může zahrnovat poruchu translokace GLUT4, poruchu vlivu leptinu na hypotalamus či zvýšené procento cirkulujících volných mastných kyselin. Sekrece inzulinu u hypotyreózy může být normální, zvýšená i snížená. Nicméně dle posledních výzkumů se zdá, že sekrece inzulinu je nejspíše snížená, protože v případě substituce levotyroxinem dochází ke zvýšení koncentrací inzulinu i proinzulinu.

Jaký je opačný vztah mezi diabetem a funkcí štítnice? Pacienti, kteří trpí DM 1. typu i autoimunitní tyreoiditidou, jsou často považováni za jedince trpící autoimunitním polyglandulárním syndromem. Až u jedné třetiny dospělých s DM 1. typu bývá popisována i tyroidální dysfunkce. U dětí s DM 1. typu bývá zachycena asi u 20 % také pozitivita tyroidálních protilátek a zhruba u 3–8 % z nich se nakonec vyvine také hypotyreóza. Ačkoliv neexistuje jednoznačný konsenzus ohledně strategie sledování onemocnění štítné žlázy u pacientů s DM, několik asociací ve svých doporučeních uvádí při diagnóze DM jednou ročně sledovat hodnoty TSH a hladiny protilátek stanovovaných u štítné žlázy.

Lze tedy shrnout, že tyroidální hormony mají významný vliv na regulaci metabolismu glukózy. Pro toto tvrzení svědčí i fakt, že většina diabetiků musí v případě objevení se tyreotoxikózy či hypotyreózy upravit dávkování inzulinu. V tuto chvíli chybí dostatek kontrolovaných studií, které by ukazovaly na přínos léčby všech mírných forem tyroidálních dysfunkcí, a toto brání vytvoření jasných standardů péče. Zejména u pacientů s metabolickým syndromem ale může terapie i subklinických tyroidálních dysfunkcí být přínosem v prevenci některých asociovaných kardiovaskulárních rizik.

(eza)

Zdroj: Brenta G. A view of diabetes from the thyroid corner. Thyroid International 3/2011 –⁠ dostupné na www.thyrolink.com.