Diabetes mellitus (DM) představuje významný rizikový faktor rozvoje srdečního selhání. Patogeneze tohoto onemocnění je velmi komplexní a roli v ní hrají jak hyperglykémie a další metabolické abnormality, tak také často se vyskytující komorbidity jako hypertenze, ischemická choroba srdeční nebo diabetická neuropatie. Rozvoj DM 2. typu (DM2) u pacientů se srdečním selháním (kardiogenní DM2) je rovněž poměrně častý a za jeho hlavní příčinu je považována rezistence periferních tkání na inzulin. Výsledkem kardiogenního DM bývá další progrese a horší prognóza srdečního selhání. Recentní poznatky k tomuto tématu shrnuli ve svém přehledovém článku pro Journal of Clinical Medicine řečtí odborníci.

Perorální inhibitor Janusových kináz (JAKi) tofacitinib je v současné době schválen pro léčbu středně těžké až těžké ulcerózní kolitidy (UC). Jeho účinností a bezpečností v této indikaci se již v minulosti zabývaly randomizované placebem kontrolované studie. Jaký vliv má ovšem toto léčivo na endoskopický a histologický vývoj onemocnění a hladinu fekálního kalprotektinu, zkoumala níže uvedená práce.

Na 18. kongresu ECCO, který proběhl v březnu 2023 v Kodani, byly prezentovány výsledky španělské studie z reálné praxe, jež hodnotila účinnost a bezpečnost tofacitinibu v terapii ulcerózní kolitidy (UC) včetně vlivu tohoto léčiva na extraintestinální projevy nemoci a imunitně zprostředkovaná onemocnění.

Díky rozšíření moderní léčby chronické lymfocytární leukémie má nyní řada pacientů zavedené režimy založené na venetoklaxu. Chcete, aby se lépe orientovali v praktických souvislostech a zásadách této terapie? Právě za tímto účelem Česká skupina pro chronickou lymfocytární leukémii (ČSCLL) ve spolupráci s PharmDr. Petrou Rozsívalovou z Oddělení klinické farmacie LF UK a FN Hradec Králové sestavila nový leták. Přehledně a jednoduše informuje, jak tato léčba vlastně funguje, v jakých dávkách je u nás dostupná, jak se správně používá i jaké má nejčastější nežádoucí účinky. Samozřejmě nechybí řada praktických informací, například co dělat, pokud pacient zapomene užít jednu dávku, s jakými potravinami tato léčba interaguje nebo zda má vliv na účinnost očkování.

Jednou z unikátních vlastností některých mikroorganismů je schopnost vytvářet organizovaná společenství obalená extracelulární polymerní matrix a pevně přichycená na pevném povrchu či mezifázovém rozhraní nebo tvořící agregáty, souhrnně označovaná jako biofilm. Z klinického hlediska je zásadním problémem tvorba biofilmu patogenních a podmíněně patogenních organismů na tkáních (například dýchacích cest) nebo na površích různých zdravotnických prostředků (včetně katetrů a implantátů), neboť představuje nebezpečnou komplikaci vedoucí ke vzniku vleklých, recidivujících a pouze obtížně léčitelných stavů.

Jednou z látek, které by v budoucnu mohly mít vliv na úspěšnost terapií infekcí spojených s tvorbou biofilmu, je erdostein. Jedná se o léčivo využívané v terapii jak akutních, tak chronických onemocnění respiračního systému (včetně chronické obstrukční plicní nemoci) obvykle provázených zvýšenou tvorbou hlenu. Svůj účinek zprostředkovává několika mechanismy, jež mohou mít vliv také na bakteriální biofilm.

Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) má v intenzivní medicíně své nezastupitelné místo. V rámci prevence komplikací způsobených tvorbou krevních sraženin se u pacientů na mimotělním oběhu nejčastěji používá nefrakcionovaný heparin. V souvislosti s jeho podáváním ovšem vznikají komplexní koagulopatie, jež mohou vést jak k zvýšené krvácivosti, tak i −⁠ možná překvapivě −⁠ k častější tvorbě krevních sraženin. Unikátní kazuistika recentně prezentovaná autory z Fakultní nemocnice Motol v Praze dokládá bezpečnost a efektivitu užití nízkomolekulárního heparinu (LMWH) enoxaparinu v této indikaci u pacienta připojeného velmi dlouhou dobu (3 měsíce) na ECMO, z toho několik dní dokonce i na dva přístroje současně.

Přístroje pro levostrannou srdeční podporu (LVAD) jsou využívány u pacientů v konečném stadiu srdečního selhání (HF). K dlouhodobé antikoagulaci se standardně nasazuje warfarin, v rámci pooperačního období však nejsou jednotná doporučení pro antikoagulační terapii. Jednou z možností k překlenutí doby do dosažení terapeutického INR po implantaci LVAD je také nízkomolekulární heparin (LMWH) enoxaparin, jehož účinností a bezpečností v této indikaci se zabývala níže citovaná práce odborníků z amerického Kansasu.

V čerstvě publikované retrospektivní studii odborníci z Arkansaské univerzity zjišťovali, jakou měrou je dodržováno odborné doporučení, aby pacienti s onkologickými chorobami po velkých gastrointestinálních (GI) chirurgických výkonech podstupovali prodlouženou profylaxi žilní tromboembolie (VTE), a jaký to má dopad v reálné praxi.

Následující kazuistika demonstruje použití konzervativní terapie u hemoroidální nemoci I. stupně, kde tento postup může být i jediným způsobem léčby. Zároveň je nedílnou součástí terapeutického postupu u pokročilejších stupňů hemoroidální nemoci, kde optimálně doplňuje semiinvazivní či invazivní metody.

Cílem loni publikovaného systematického přehledu literatury bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost zahájení léčby subkutánně podávanými imunoglobuliny (SCIG) u pacientů s primární imunodeficiencí (PID), kteří doposud nebyli touto modalitou léčeni. U takto vymezené populace předtím nebyl k dispozici dostatek dat, protože SCIG byly ve studiích nasazovány obvykle až po intravenózně podávaných imunoglobulinech (IVIG).

Sekundární protilátkové imunodeficience mohou být u pacientů s autoimunitními zánětlivými revmatickými onemocněními (AZRO) součástí komplikací základního onemocnění nebo nežádoucím efektem terapie.

Nadace Jeffreyho Modella (JMF) navrhla 10 varovných příznaků primárních imunodeficiencí (PID). Níže prezentovaná studie zkoumala, zda jsou aplikovatelné i na sekundární imunodeficience (SID) a zda existují nějaké další, které by mohly pomoci v diagnostice SID.

Jaké výzvy přináší současná léčba karcinomu prostaty a jaké trendy ji provázejí? Jak se onkologové v praxi vypořádali s příchodem nových přípravků cílících na androgenní receptory? Nejen o tom hovoříme s MUDr. Tomášem Svobodou, Ph.D., z Onkologické a radioterapeutické kliniky LF UK a FN Plzeň.

Ne všichni pacienti s atopickou dermatitidou (AD), kteří jsou indikovaní k biologické léčbě dupilumabem, se do center, kde je léčba poskytována, dostanou. O to větší je to škoda, když máme dostatek důkazů, že efekt této terapie na projevy onemocnění, ale i na celkovou kvalitu života se neomezuje jen na nemocné. Zasahuje totiž také do životů jejich blízkých, kteří o atopiky pečují. Jak se dupilumab za několik let zkušeností z reálné klinické praxe osvědčil a které konkrétní benefity pacientům přinesl, hodnotí přednosta Kliniky nemocí pohlavních a kožních LF UK a FN Hradec Králové doc. MUDr. Miloslav Salavec, CSc.